Lidé bez partnera
Štěstí a nezávislost, nebo drahá legrace? Život singles

Žít sám bez partnera je "cool" a člověk si může připadat jako postava z amerického seriálu. Jenže za svobodu se platí, v případě singles doslova. 

Ze stavu "svobodný" se v posledních desetiletích stal kult. Být single totiž znamená být samostatný, šťastný, dravý a nezávislý. V rámci jakési pozitivní diskriminace nezadaných se v ženských lesklých časopisech začalo psát o tom, že nemít manžela po třicítce není ostuda a mnohem důležitější je umět se o sebe postarat sama.

Bezstarostný svět singles byl idylicky zobrazován v seriálech Sex ve městě nebo Přátelé a jejich poselství konvenovalo všem, co prostě odmítali zavedený mustr pro spokojený život - najít si partnera, vdát se/oženit se, mít děti, žít šťastně až do smrti. Jenže bohužel pro nezadané, popkultura směřuje trochu jinam než zákony a ekonomika. Výzkumy totiž ukazují, že být single se člověku pěkně prodraží.

Daň za bezdětnost

Celkem dobře celou absurditu shrnuje film Když si Chuck bral Larryho. V této americké komedii se totiž dva heterosexuální hasiči rozhodnou uzavřít registrované partnerství jen proto, aby získali daňové slevy. Pracující lidi po třicítce, kteří nemají žádné děti ani manžely, si při podávání daňového přiznání pravidelně uvědomují, že pro stát jsou tím největším požehnáním. Vydělávají a slevy neuplatňují. 

České ministerstvo práce a sociálních věcí navíc loni přišlo s návrhem zákona, který by se dal ve zkratce překřtít na daň za bezdětnost. Čím více máte dětí, tím menší odvody zaplatíte na sociálním pojištění. Promiňte, milí singles, jedině tak se prý dá vydělat na důchody budoucím generacím. A že vás není málo - podle posledního sčítání lidu žije v Česku samostatně celkem 1,2 milionu lidí, přičemž více než čtvrtinu (přes 300 tisíc) tvoří právě singles - bezdětní svobodní lidé mezi 20 a 39 lety, co se neplánují vdávat, ženit nebo jakkoli usadit. A jejich život je vyjde docela draho...

VÍCE ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI