Stále více lidí zažívá takzvaný syndrom vyhoření. Únava, potíže v osobním životě i chronický stres jsou sjednocujícími faktory, díky jejichž spojení nám hrozí stav naprosté vyprahlosti. Je tento fenomén důsledkem moderního života, nebo fyzického a duševního vyčerpání?
Před několika lety se Anna Schaffnerová stala další obětí "epidemie únavy". Počátky se projevovaly jako jakási psychická a fyzická únava. Anně přišlo těžké vše, co dělala, dokonce i ty nejběžnější denní úkony ji zcela vyčerpávaly a soustředit se na práci bylo skoro nemožné. Během odpočinku neodkládala telefon z ruky a neustále kontrolovala e-maily, jako by každou chvíli měl přijít ten zcela zásadní. Tento "horečnatý" stav přinesl ženě pouze další psychické problémy, depresi a pocity silného rozčarování a bezmoci.
Téměř pokaždé, když Schaffnerová zapnula televizi, sledovala diskusi o výzvách, kterým v dnešní době čelíme 24 hodin denně sedm dní v týdnu. "Všichni komentující reprezentovali naši dobu jako jednu z nejhorších - že je to absolutní apokalypsa, zničení veškerých energetických rezerv," uvedla Schaffnerová.
Může to však být pravda? Nebo je stav odloučení nevyhnutelnou součástí lidského života, jako například chřipka či zlomená noha? Schaffnerová se rozhodla tento problém řešit. Výsledkem jejího výzkumu je tak nová kniha s názvem Vyčerpání: Historie (Exhaustion: A History).
Není pochyb o tom, že silná únava a deprese jsou vážným problémem naší doby. Trpí jimi především lidé, kteří mají emocionálně vyčerpávající práci. Do této skupiny tak spadají například zdravotníci. Německá studie zjistila, že téměř 50 procent lékařů trpí syndromem vyhoření. Respondenti často uváděli, že se zhruba každou hodinu cítí unavení a že pouhá myšlenka na práci v dopoledních hodinách je zcela vyčerpává. Zajímavé je i to, že ženy a muži se s únavou vypořádávají odlišně, jak zjistil nedávný finský průzkum. U mužů je pravděpodobnější, že si při pocitu únavy vezmou v práci volno z důvodu nemoci.
S depresí také souvisí letargie, tedy chorobná spavost doprovázející některá nervová a duševní onemocnění. Schaffnerová ve své knize mimo jiné cituje článek z německého tisku, podle kterého je syndrom vyhoření "luxusní verzí" deprese profesionálů. "Jen poražení mají deprese. Syndrom vyhoření je nemoc vítězů, nebo, přesněji řečeno, bývalých vítězů," píše se v článku.
"Teoretici obecně souhlasí s tím, že deprese má za následek ztrátu sebedůvěry nebo dokonce nenávist sama sebe, což ale neplatí pro syndrom vyhoření, kde pohled na sebe sama často zůstává nenarušen," říká Schaffnerová. Někteří odborníci tvrdí, že lidstvo stále není schopno vyrovnat se s moderním pracovním prostředím. Rostoucí důraz na produktivitu a potřeba předvést svou pracovní hodnotu přivádí zaměstnance do situace "bojuj, nebo uteč". Pokud však budeme čelit tomuto tlaku den co den, zajistíme tak tělu neustálý zdroj stresových hormonů. Pro mnohé navíc stres nekončí s odchodem od pracovního stolu. 
Schaffnerová ale během svého výzkumu zjistila, že lidé trpěli extrémním vyčerpáním a únavou dávno před nástupem moderní doby, tedy i moderního pracoviště. O těchto stavech se zmiňuje i jeden z nejznámějších starověkých lékařů, Galén.
V dnešní době lidé se syndromem vyhoření mohou docházet na nejrůznější terapie, které jim pomohou kontrolovat své duševní stavy a najít "nabíječku" energie. "Musíte sami vědět, kam se vaše energie vytrácí a co vám naopak energii dodává," říká Schaffnerová. Některým lidem mohou mohou pomáhat extrémní sporty, zatímco jiní dávají přednost klidnému čtení knih. Schaffnerová díky svému výzkumu sama zjistila, co jí dodává energii a co ji naopak vybíjí. "Můj výzkum a tvorba knihy byly paradoxně docela povzbuzující. To téma mě nadchlo a zjistila jsem, že je celkem uklidňující číst, kolik lidí napříč různými historickými obdobími mělo podobné zkušenosti. Je dobře, když víte, že v tom člověk není sám," uzavírá Schaffnerová.
