Vyrůstání bez bráchy či ségry nijak nezhoršuje "sociální schopnosti" teenagerů-jedináčků, bývají v kolektivu stejně oblíbení a mají stejně kamarádů jako jejich vrstevníci se sourozenci. Americký výzkum mezi 13 tisíci žáky a studenty podle autorů ukázal, že dětem je "šumafuk", jak velká je rodina jejich kamarádů.
Výsledky výzkumu prezentovala jeho spoluautorka socioložka Donna Bobbit-Zeherová na výročním setkání Americké sociologické asociace. "Nemyslím, že by někoho nějak zvlášť zajímalo, jestli máte, nebo nemáte sourozence, sociální schopnosti se nenaučíte, ty získáváte postupně s ostatními spolužáky ve škole i mimo ni," píše Bobbit-Zeherová v tiskové zprávě.
Respondenty výzkumu bylo 13 tisíc dětí ze státu Ohio. Každý měl napsat jména pěti holek a pěti kluků, se kterými ve škole kamarádí. Ukázalo se, že jedináčci jsou stejně oblíbení (nebo neoblíbení) jako děti se sourozenci.
Jedináček už není exot
"Každý, kdo nemá svého ‚parťáka‘ přímo doma, má spoustu příležitostí rozvíjet společenské schopnosti a vazby, jak prochází školní docházkou," je přesvědčená Bobbit-Zeherová.
Přitom o šest let starší studie, jejímž spoluautorem byl shodou okolností spoluautor studie nové, ukázala jedináčkovství jako problematičtější výchozí situaci. Jedináčci vykázali horší schopnosti navázat společenský kontakt a komunikovat s ostatními dětmi. Ale tehdy se jednalo o školku. Nová studie předchozí zjištění nevyvrací, jen svým způsobem uklidňuje rodiče, že jedináčci své vrstevníky s bratry a sestrami "doženou" během školy.
Svou roli podle socioložky Bobbit-Zeherové hraje i fakt, že rodiny v západní civilizaci se obecně zmenšují a jedináčci už nejsou žádným ojedinělým úkazem.
