AIDS je smrtelná nemoc, kterou trpí hlavně homosexuálové. Pokud se nakazí žena, její dítě bude automaticky virem HIV nakaženo také. Je to všechno pravda? Lékaři bez hranic dokazují na sedmi příkladech, jak je léčba této smrtelné choroby úspěšná. Pokud však léky nebudou celosvětově dostupné, pandemii AIDS se zkrotit nepodaří.
AIDS = rychlá smrt
Naštěstí už to nemusí být pravda, moderní léky při pravidelném užívání dokážou zamezit rozvinutí nemoci a umožňují dlouhý a plnohodnotný život. HIV/AIDS je podle Lékařů bez hranic nejlepší příklad úspěšného boje s globální chorobou. Faktem každopádně je, že virus je mimořádně zdatný zabiják, za několik posledních dekád má na kontě dvojnásobek obětí ve srovnání s první světovou válkou. Rozsudek smrti je diagnóza AIDS bohužel pro lidi bez přístupu k antiretrovirální léčbě. Týká se to především západní a střední Afriky, tři čtvrtiny nakažených, skoro pět milionů lidí, včetně sedmi set tisíc dětí, nedostává léky a čeká na pomalou a bolestivou smrt.
AIDS = nemoc gayů
Celosvětově je HIV problém především mladých žen, v subsaharské Africe je to 59 procent. V Jihoafrické republice jsou dívky ve věku patnáct až devatenáct let ohroženy osmkrát častěji než jejich vrstevníci opačného pohlaví. Homosexuální muži jsou fenoménem spíš západních bohatých zemí. Platí, že muži, kteří souloží s jinými muži, se vystavují mnohem vyššímu riziku, ale stejně tak narkomani aplikující drogy jehlou nebo prostitutky.
HIV matka = HIV miminko
Pokud se matka léčí, riziko přenosu na plod je méně než dvouprocentní. Za posledních patnáct let se díky antiretrovirální léčbě celosvětově snížil počet nakažených dětí o šedesát procent. A Kuba loni jako první na světě prohlásila, že se tamním lékařům zcela podařilo zastavit přenos viru z matky na dítě. Je to bohužel jako v prvním případě závislé na dostupnosti léků. V Africe se léčí jen necelé dvě pětiny nakažených těhotných žen, v západní a střední Africe sice žije jen 17,9 procent všech nakažených HIV, ale rodí se skoro polovina nakažených dětí. Třetina zemře do roka, polovina zemře před druhými narozeninami. Pěti let se dožije každé páté. "Tyto děti se rodí s onemocněním, kterému se dalo předejít. Ještě horší je, že devadesát procent z těchto HIV pozitivních dětí nemá ani přístup k léčbě HIV," apelují Lékaři bez hranic.
Kondom = jediná ochrana
Kromě prezervativů před virem ochrání i léky. Optimální antiretrovirální léčba snižuje riziko přenosu o 96 procent, pro zdravého partnera existují léky bránící nákaze virem HIV. Propagace používání kondomů jako prevence je důležitá, ale nestačí. Ke zvládnutí pandemie HIV je nutné rozšíření léčby pro všechny potřebné, jinak se virus vymkne kontrole.
Stoupá počet nakažených = stoupá počet úmrtí
Naštěstí už ani to neplatí, ale opět pouze v případě dostupné zdravotní péče. V JAR žije nejvyšší počet nakažených, ale na počet úmrtí na AIDS ji trumfuje Nigérie, která je v počtu nemocných druhá. Léky dostává pětina Nigerijců oproti skoro polovině Jihoafričanů. Kde není antiretrovirální léčba široce dostupná, lidé trpí a umírají na HIV/AIDS mnohem častěji.
Málo nemocných = snadný boj s nemocí
Léčba není dostupná především ve velmi chudých zemích, měl by tedy platit předpoklad, že méně nemocných bude znamenat efektivnější léčbu, protože se na ně dostane léčba spíš, než kdyby jich bylo mnoho. Bohužel to neplatí. Například Demokratická republika Kongo má 1,2 procenta nemocných, ale léky se dostanou jen ke čtvrtině nemocných, ale v Malawi dokážou léčit skoro polovinu nakažených, i když jsou rekordmani - nakažená je desetina obyvatel. V Kongu je AIDS tabu a doplácejí na to především nemocní, na rozdíl od Malawi, kde je choroba řešené a viditelné téma.
Léčbu si mohou dovolit jen bohaté země
Zdá se, že to dává smysl, jak by mohly chudé subsaharské země poskytovat léčbu srovnatelnou se zdravotními systémy bohatých západních zemí, které mají navíc zkušenosti s léčbou dalších chronických metel od cukrovky po obezitu. Podle WHO kupodivu největší pokrok zaznamenaly spíš chudší země. JAR zavedením antiretrovirální léčby zvýšila průměrnou délku života. Malawi s šestinou zdravotnického personálu, než doporučuje WHO, dokáže léčit polovinu nakažených, ačkoliv je na chvostu statistik srovnávajících hospodářskou výkonnost nebo kvalitu života. Omezené zdroje nebo nestabilita neznamenají, že nejde poskytovat léčbu.
UNAIDS říká, že svět má necelých pět let na to, aby dostal epidemii HIV pod kontrolu, jinými slovy: do roku 2020 se má naplnit strategie zvaná "90-90-90" (což znamená, že o svém nakažení by mělo vědět 90 procent lidí s HIV, 90 procent by se jich mělo léčit a u 90 procent léčených lidí by měla terapie potlačit virovou nálož na neměřitelnou hodnotu). "Pokud se tak nestane, hrozí, že epidemie začne do roku 2030 znovu narůstat a investice z posledních patnáct let budou ztraceny," varuje mluvčí české pobočky Lékařů bez hranic Iveta Polochová. Jenže tohoto cíle se nedosáhne, pokud se výrazně nezlepší reakce na výskyt HIV v západní a střední Africe.
Lékaři bez hranic proto vyzývají dárce, vlády postižených zemí a agentury OSN, aby vyvinuli a implementovali rychlý plán, díky kterému by bylo možné navýšit život zachraňující antiretrovirální léčbu v zemích, kde je dostupná méně než jedné třetině nakažených - především v západní a střední Africe.
