Do třiatřiceti let to byl úplně zdravý sportovně založený muž. Po obyčejné chřipce mu však lékaři „zavěštili" z analýzy vzorku moči a následné biopsie: Do několika měsíců vám selžou ledviny.
Zdeňku Eisovi je 54 let. Má už druhou darovanou ledvinu. Mezi transplantacemi absolvoval dohromady několik let na dialýze. Vyzkoušel všechny její typy.
V České republice žije deset tisíc lidí, kterým selhaly ledviny. Pět tisíc z nich má ledvinu transplantovanou, dalších pět tisíc musí tělo od škodlivin pročišťovat uměle. Čtyři a půl tisíce jich dochází do nemocnice na hemodialýzu. Pět set využívá dialýzu domácí. V západních zemích se doma léčí až 40 procent takových pacientů.
"V roce 1993 mi udělali biopsii. Prognóza byla děsivá, řekli mi, že mi ledviny budou sloužit už jen pár měsíců," vzpomíná Zdeněk Eis. Proces opotřebení ledvin však běžel mnohem pomaleji. Zdeněk Eis dlouho vydržel s léky a šetrným životním režimem, v roce 2002 však musel nastoupit na dialýzu.
Napuštěný a vypuštěný
"Nemohl jsem se tam s tím skamarádit. Pět hodin ležet v nemocnici přikovanej na hemodialýze. Bylo to ukrutný. Vůbec jsem tehdy netušil, že existuje i jiná možnost, peritoneální dialýza. Když jsem se to dozvěděl, okamžitě jsem ji chtěl," říká Zdeněk Eis.
Hemodialýza čistí pacientovi krev, peritoneální dialýza odvádí z těla škodliviny přes dutinu břišní. Kvůli peritoneální dialýze musí být pacientovi voperován do břicha katetr, kterým se do břišní dutiny napouští čistá tekutina a naopak vypouští roztok se škodlivinami a nečistotami. Pacient tak do sebe sám „napustí" čistou tekutinu, kterou pak nechává několik hodin v těle. Ta se mezitím smíchá se škodlivinami a nečistotami, pak se vypustí a znovu se do břicha napustí čistá tekutina. Vše za pomocí systému speciálních vaků. Existují dva typy "peritoneálky". Čtyřfázová (pacient tento proces během dne zopakuje čtyřikrát) a pak "noční", s pomocí elektronické mašinky se pacient dialyzuje během osmi hodin v noci.
"Ten proces trvá asi půl hodiny. Byl jsem na tom rok. Chodil jsem do práce, nemusel jsem třikrát týdně ležet pět hodin v nemocnici. Ráno jsem se napustil, pak jsem šel domů o polední pauze a dialyzoval se, pak kolem páté, když jsem přišel z práce a pak večer před spaním," líčí pan Eis život se čtyřfázovou domácí dialýzou. Během dlouholeté nemoci téměř nepřestal pracovat jako vedoucí kulturního odboru na radnici v Hlinsku. A tak čekal na transplantaci ledvin. "Moje hodná žena mi dala ledvinu. Operovali nás 16. července 2003." Od rána po operaci fungovalo jeho tělo jako dřív.
Moje Adéla tráví přes noc
Až do loňska. "Ledvina začala selhávat. Zase jsem musel na dialýzu. Mezitím jsem se ale dozvěděl o té druhé peritoneálce. Provádí se na stejném principu, ale pomocí elektronické mašinky a pouze jednou denně - přes noc, takže vůbec nenarušuje denní rytmus. Chtěl jsem ji," vzpomíná. Svoji "mašinku" (automatizovanou peritoneální dialýzu) během dvou měsíců dostal.
"Ohromná úleva. Dialyzoval jsem se jen přes noc, to mě hodně osvobodilo," popisuje svoje pocity. Mašince, která s manžely skoro rok sdílela ložnici, říká láskyplně Adéla, po masožravé květině z filmu Adéla ještě nevečeřela. Prý vydává podobné zvuky. Díky Adéle přežil dobu čekání na další transplantaci. "Operovali mě zase 16. července, letos. V listopadu snad půjdu do práce," těší se Zdeněk Eis.
Mohl jsem jít i na pivko
Peritoneální dialýzu využívá jen 10 procent českých pacientů po selhání ledvin, léčbu přitom plně proplácí pojišťovna. "Hodně lidí o té možnosti vůbec neví, měli by se ptát svého doktora," míní Zdeněk Eis.
"Věřím, že třeba pro některé starší lidi, kteří nepracují a tolik jim nevadí jít si třikrát týdně lehnout do nemocnice, to možná není tak výhodné, ale pro mladší aktivní lidi, kteří jsou na dialýze závislí, těm by to stejně jako mně mělo ulehčit život," dodává a přidává další výhodu. "Na hemodialýze je velmi přísně omezen jídelníček a hlavně přísun tekutin, někteří nesmějí pít ani litr vody denně. To já jsem mohl jít - s rozumem - i na pivko. Pil jsem pomalu třetinky, ale mohl jsem si ho dopřát," pochvaluje si pan Eis.
Obézním nedoporučujeme
Co do účinnosti jsou hemodialýza a peritoneální dialýza srovnatelné. Výhodou peritoneální dialýzy je podle Boženy Hájkové, nefroložky z královéhradecké fakultní nemocnice, vyrovnaný stav vnitřního prostředí: "Bez prudkých výkyvů koncentrace dusíkatých katabolitů, elektrolytů a vody, ke kterým dochází při hemodialýze, což se zřejmě podílí na lepší kontrole krevního tlaku, ale i delším udržení zbytkové funkce vlastních ledvin," říká lékařka.
Přednostně se tento způsob doporučuje lidem s onemocněním srdce a cév nebo špatným cévním přístupem pro krevní dialýzu. "S výhodou se uplatňuje také u starších nemocných, kteří profitují ze šetrného dialyzačního léčení v domácím prostředí. Nevýhodou mohou být infekce - místo na břiše, odkud vede ven katetr, se musí velmi pečlivě čistit. Málo účinná může být léčba peritoneální dialýzou u velmi svalnatých nebo obézních pacientů," vypočítává lékařka.
