Objev
Smrtící pavoučí jed: naděje pro lidi s mrtvicí

Australštví vědci zjistili, že smrtelně nebezpeční pavouci v sobě možná nosí lék na mrtvici. S jeho pomocí by se v nedaleké budoucnosti mohly minimalizovat dopady mozkové příhody a pacienti by nemuseli snášet doživotní následky. Přišel s tím server Yahoo.

Smrtelně nebezpeční pavouci nosí ve svém jedu podle všeho protein, který by mohl minimalizovat dopady mozkové mrtvice. Zdravotníci by ho pacientům jako ochranu aplikovali už v sanitce před příjezdem do nemocnice. S objevem přišli australští vědci.

Mrtvice postihne ročně šest milionů lidí; pět milionů z těch, kdo přežijí, musejí snášet doživotní následky.

Vědci z univerzit Queensland a Monash teď tvrdí, že pavoučí jed je skvělým zdrojem proteinů, který může pomoct při léčbě mnohých onemocnění. Pavoukům se totiž vyvinul, aby cílil na nervový systém oběti.

Vedoucí výzkumu Glenn King uvedl, že právě to ho vedlo myšlence, že by jed životu nebezpečného sklípkance mohl být užitečný při léčbě neurologických dopadů mrtvice.

Za účelem výzkumu chytili vědci tři zástupce jednoho z nejjedovatějších pavouků světa na pobřeží Queenslandu a vzali je do laboratoře, aby je doslova "podojili". Pouštěli jim do jedovatých tesáků elektrické výboje, což způsobilo kontrakci svalů kolem a vytlačení jedu.

"Objevili jsme v něm protein, který blokuje iontové kanály kyselinových senzorů v mozku. Ty jsou klíčovou hybnou silou poškození mozku po mrtvici," vysvětlil King. Poté vstřikoval syntetickou verzi krysám.

"Věříme, že jsme poprvé našli způsob, jak minimalizovat poškození mozku po mrtvici," prohlásil badatel. Objev je podle něj velmi slibný pro budoucí léčbu.

Uvedený protein - Hi1a - je zajímavý tím, že nabízí výjimečné množství ochrany až osm hodin po mozkové příhodě, což je obdivuhodně velký prostor pro léčbu.

Hi1a navíc zajišťuje ochranu mozkové kůře, která bývá nejvíce zasažena nedostatkem kyslíku, což je obecně považováno za nezvratný děj kvůli rychlému odumírání buněk při mrtvici.

Bezpečná a efektivní ochrana by mohla být aplikována většině pacientů již v sanitce, tedy předtím než dorazí do nemocnice. Tím pádem by jim mohla být poskytnuta efektivnější léčba.

V tuto chvíli musí vědci pomocí klinických testů dokázat, že léčbu lze použít i pro člověka. Získání pozitivního výsledku by mohlo trvat podle Kinga dva roky.