Novodobá závislost
Technologie v rukou dětí? Je to jako jim dát vodku, tvrdí expert

Digitální technologie ovlivňují náš život ve všech směrech, jak v rovině pracovní, tak soukromé. Narušují naše běžné zvyklosti, připravují nás o přátele, koníčky, a dokonce kvůli nim pociťujeme úzkosti a frustrace. Závislost na moderních technologiích se podle lektora institutu pro osobní rozvoj GrowJob Matěje Krejčího podobá té na alkoholu, nikotinu či gamblerství. Jaký má vliv na děti a dospívající? A jak s ní lze skoncovat? Nejen na tyto otázky odpověděl Krejčí v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Znamenají skutečně moderní technologie a sociální sítě nový druh závislosti, jak často tvrdíte?

Ano, lze to takhle vnímat v případě, že používání je v rozsahu větší části dne. Závislost na technologiích je podobná jako na alkohol, nikotinu či gamblerství. Řadí se do takzvaných behaviorálních závislostí, což znamená, že se zaměřuje na závislostní chování. Pozor však, samotné technologie nejsou problém, ale naše chování, které se tím mění, ano.

Kdy už je to tedy nebezpečné?

Je to v situaci, kdy se narušuje běžné žití člověka. Například zapomínáme dělat aktivity, které nesouvisejí s technologiemi. Mění se nám nálady a chování, můžeme například pociťovat úzkosti či frustraci při odložení nebo nedostupnosti technologie. Můžeme zažívat i dlouhodobou nespokojenost, protože spokojení jsme jenom ve chvíli, kdy například hrajeme hry nebo jsme na internetu. V mnoha případech se nám zhoršuje paměť nebo pozornost. Omezujeme své přátele a koníčky. Máme tendence nevnímat, že naše chování je špatné vůči okolí, protože se při tom cítíme dobře.

Velmi hezky je to vidět u hráčů. V rámci hry zlepšují své skóre a mají ze sebe opravdu radost. Zároveň často ve hře tvoří virtuální komunitu, která se značí takzvanou sociální provázaností. Hru hraje více lidí a je možné s nimi komunikovat. Takže své hraní třeba více než šest hodin denně neberou jako něco špatného. Ukazuje se, že lidé závislí na hrách či internetu mají najednou více virtuálních přátel než těch reálných. To může vést k sociální izolovanosti, následným úzkostem a třeba i ke zhoršení zdraví.

Takže kvůli technologiím je možné ztrácet fyzický kontakt s přáteli?

Ano, kontakt s reálnými přáteli se snižuje. Sociální sítě jsou úžasný nástroj, umožňují nám být ve spojení s přáteli a rodinou. Jakmile si však vše přečtete, napíšete nebo si ukážete pomocí fotek či příběhů na instagramu nebo facebooku, můžete najednou úplně ztratit zájem nebo potřebu se s přáteli vidět. Nedávno jsem měl klientku, která měla pocit, že je neustále v kontaktu s rodinou. Tak jsem se jí zeptal, kolikrát se s rodinou viděla fyzicky. Najednou zjistila, že se to skutečně ztenčilo, ale této skutečnosti si do té doby nebyla vůbec vědoma, protože celou rodinu sledovala na internetu. Díky sociálním sítím můžeme nabýt dojmu, že se často stýkáme s druhými, což může být klam.

Jak bychom tedy měli postupovat, když se rozhodneme výrazně omezit používání technologií?

Důležité je si závislost vůbec uvědomit a nějakým způsobem si to začít měřit. Je vhodné stáhnout si nějakou aplikaci, která měří čas strávený na internetu nebo v různých aplikacích. Doporučuji také podívat se na to, kolikrát ten telefon během dne vlastně otevřeme. Lidé většinou stráví na mobilním internetu jednu až dvě hodiny denně, což se jim zdá většinou v pohodě. Zajímavé ale je, kolikrát za den ten mobil rozsvítí, aby zkontrolovali, co je nového. Tam už se dostáváme k číslu sto padesát za den, to znamená, že se necháváme vyrušit až stopadesátkrát za den od práce či jiné činnosti, kterou zrovna děláme, a to má vliv na naši schopnost soustředit se nebo něčemu věnovat pozornost.

Druhá věc je si určit, co a jak budu používat. Například pracovní e-mail má většina z nás stažený v mobilu a máme k němu neustále přístup, což znamená, že nikdy neodpočíváme. Potom se díváme na e-mail těsně před spaním, což narušuje kvalitu spánku nebo dostává do stresu. Osobně doporučuji si nastavit takzvaný digitální minimalismus, což znamená využívat minimum aplikací pod co nejefektivnějším nastavením, tak aby to rozvíjelo váš potenciál a potřeby.

Takže před spaním nemáme brát telefon do ruky?

Přesně tak, asi hodinu a půl před spánkem bychom se neměli dívat na nic, co vyzařuje světlo. Náš mozek na ně reaguje a nejvíce na takzvané modré světlo, které vyzařuje většina svítících technologií. V dnešní době můžete díky různým nastavením modré světlo vypnout nebo filtrovat, což je super. Osobně však svým klientům doporučuji si do večerního programu nainstalovat jednu z nejlepších aplikací a tou je komunikace s partnerem či partnerkou nebo dobrá kniha. Zlepší vám to vztahy nebo rozšíří mozek. Musíme si totiž uvědomit, že náš mozek po staletí funguje podle světla. Pokud jsme pod vlivem modrého světla, vyplavuje se nám daleko méně hormonu melatoninu, který napomáhá hlubšímu spánku, takže ve výsledku pak spíme méně kvalitně. To například velmi dobře popsal Matthew Walker v knize Proč spíme.

Je efektivní z telefonu odinstalovat veškeré sociální sítě a zrušit účty?

Efektivní to je, ale většina lidí to prostě neudělá, protože mají pocit ztráty. Mají strach, že když to udělají, přijdou o spoustu informací a zpráv. Proto ze začátku doporučuji vše omezovat. Například tak, že nebudu mít sociální sítě v mobilu, ale jenom v počítači. Můžu si pomoct i tak, že si ztížím přístup, že vypnu automatické přihlašování. Ukazuje se, že nejhorší je si něco zakazovat, potom to většinou chcete o to víc. Jakmile však něco omezíte, je potřeba čas vyplnit jinou aktivitou, třeba si přečíst knížku nebo se pustit do něčeho, co dlouho odkládáte. Přesunout pozornost na něco jiného. Zkuste takto zamezit impulzivnímu jednání. Stopka v podobě vyplnění e-mailu a hesla vám pomůže se zastavit a rozhodnout, zda opravdu chcete jít na facebook či kamkoliv jinam. Chtějte se vědomě rozhodnout, kdy vy chcete používat aplikace, a ne kdy chce sama aplikace, abyste ji používali.

Sociální sítě a hraní her, to je častý problém u dětí a dospívajících, Co byste poradil rodičům, kteří si už nevědí rady?

Především je důležité se dětem věnovat. Chápu, že jsou rodiče unavení a že moderní technologie představují vysvobození. Musejí si ale uvědomit, že jakmile dávají technologii dítěti, je to jako mu dát flašku vodky. Navíc děti do tří lety by vůbec neměly mít k technologiím přístup. V rozmezí tří až pěti let si osvojujeme základní lidské dovednosti, jako je komunikace nebo interakce s okolím. Jakmile dáme tablet či mobil dítěti, tak mu zhoršujeme podmínky k učení například samotné řeči. U starších dětí a mladistvých je dobré ten přístup omezovat, nikoliv však úplně zakazovat. Maximálně by měli trávit s moderními technologiemi dvě hodiny denně. Rodiče by ale měli vědět, co tam to dítě dělá. Nechat mu třeba dvacet minut, ať si surfuje, kde chce, ale velká část zbylé doby by měla být pod kontrolou nebo vědomým tréninkem dítěte.

A co mobilní telefon?

Rodiče často dávají dětem mobil takzvaně pro jistotu, kdyby se náhodou něco stalo nebo aby se začlenilo. To samozřejmě chápu, ale jenom do určité míry. Rodič totiž často chce mít tímto darem neustálou kontrolu nad tím, co dítě dělá, kde je a s kým nebo jak ho okolí vnímá. Všímám si, že se může velmi rychle z rodiče stát spíše dozorce.

Pojďme se podívat, co se stane, když dítě vlastní telefon. Kdykoliv se něco stane nebo něco neví, tak může zavolat mamince nebo tatínkovi. To může vést k nízké sebedůvěře, nižší zodpovědnosti nebo to může mít vliv i na jeho schopnost rozhodování. Spíše děti učme opatrnosti a zodpovědnosti, protože v dnešním světě číhá více nebezpečí na internetu než na ulici.

Co se mohou lidé naučit během digidetoxu, který v rámci svého poradenství nabízíte?

V rámci digidetoxu usiluji o to, abychom více přemýšleli nad užíváním technologií a sociálních sítí. Nejde mi o to zlomit notebook nebo mobil, praštit vším o stěnu a vrátit se do jeskyně. To dnes ani není možné. Digidetox je uvědomění si na konkrétních příkladech, jak náš mozek funguje a jak si můžeme technologie pomocí jednoduchých tipů a triků osvojit tak, aby nám pomáhaly, ale neškodily. Vnímat technologie jako nástroje k rozvoji vlastního potenciálu, vztahů a spokojenosti. Nastavit si práci s technologií tak, aby se nám zlepšila životní úroveň, ale nezničily se vztahy, spánek, spokojenost a trpělivost. Hlavním úkolem digidetoxu je naučit se efektivně využívat technologie a svoji pozornost tak, abychom rozvíjeli náš potenciál.