Téma TÝDNE
Transsexualita dětí. Tlak okolí na jejich chování je absurdní
19.03.2019 06:10 Původní zpráva
Jejich tělo je pro ně vězením. Věty typu "Kluci růžové triko nenosí" nebo "Holky si s pistolemi nehrají" jim dělají ze života peklo. Stále více transsexuálních dětí v Česku začíná řešit svou pohlavní identitu. Některé z nich zažívají vysněný coming out, jiné šikanu i zavržení vlastní rodiny.
Nestandardních projevů v životě svého syna si Janovi rodiče poprvé všimli v době, kdy oslavil třetí narozeniny. "Začal o sobě mluvit v dívčím rodě, postupně vyžadoval, aby se mu říkalo Janičko. Chtěl chodit v sukni a nechat si narůst dlouhé vlasy," vzpomínají. Zpočátku vzdorovali a celé situaci nepřikládali větší význam. Jenže Jan trval na svém. Zatímco pro okolí byl chlapcem s podivným "neklukovským" chováním, sám měl o své dívčí pohlavní identitě jasno. A nehodlal se jí vzdát. Na svou stranu nakonec získal i rodiče, kteří začali vše řešit s lékařem.
"Takových dětí mám v péči do deseti. Rodiče nejdříve přijdou sami, aby se ujistili, že to dělají správně. Následně ke mně přivedou i dítě. Společně pak řešíme situaci v jeho okolí, ve školce, při nástupu do první třídy..." říká pro TÝDEN sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková, jež se ve své praxi otázce pohlavní identity u dětí a mladistvých dlouhodobě věnuje. Dodává, že v posledních letech dětských klientů, kteří se na ni kvůli poruše rodové identity obracejí, přibývá. Zatímco u dětí v předškolním či mladším školním věku jde o jednotky případů ročně, u dospívajících mezi 13-17 lety to byly v uplynulém roce desítky. "Většinu z nich tvoří mladí lidé FtM (female to male, z ženy na muže, pozn. red.), tedy dívky, co se cítí být chlapci," upřesňuje sexuoložka.
Tlak společnosti
Narůstající počet dětí a mladistvých, kteří vyhledají odbornou pomoc, není podle Fifkové způsoben tím, že by v populaci celkově přibývalo osob s transsexualitou či se tato problematika stala módní záležitostí. "V případě dospívajících je jasný trend - mladí lidé si dlouhodobý pocit odlišnosti a divnosti mnohem dříve pojmenují, mnohem dříve se rozhodnou vyhledat odbornou pomoc a roli v tom hrají i jejich rodiny, které jim v tom většinou nebrání, naopak se snaží pomoci," přibližuje lékařka a dodává, že u malých dětí je klíčový právě přístup rodiny. V obou případech se pak podle Fifkové projevuje dobře fungující osvěta i tolerantní postoje většiny české společnosti.
Ne vždy je však všechno jenom růžové, transsexuální děti a dospívající po odhalení svého problému někdy narážejí na problémy. Blízká rodina si odmítá tuto "odchylku od společenské normy" připustit, kamarádi se dotyčnému smějí, ve škole přichází šikana. "Žijeme ve společnosti, která vyžaduje, aby lidi a i děti, zvláště dospívající, byli správným klukem a správnou holkou. Sám mám čtyřletou dceru a tlak okolí na to, aby vypadala a chovala se jako holčička, a tlak na chlapečky už od velice nízkého věku, na to, aby nedělali holčičí věci, nebo si třeba nebrali růžové šaty, je veliký a často zcela absurdní," uvedl pro TÝDEN Zdeněk Sloboda z oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.