Horečku má občas každý z nás. Když se vám, ale horečka sama od sebe pravidelně vrací, je to vyčerpávající. Když něco podobného potká malé děti, je to ještě horší. S cyklickými horečkami se přitom čeští lékaři setkávají u dětí poměrně často.
Malému Patrikovi z pražského Břevnova jsou téměř dva roky. Na první pohled byste řekli, že jde o úplně zdravé dítě. Patrik má ale záhadnou nemoc, se kterou si lékaři nevědí příliš rady.
"Byl mu diagnostikován syndrom PFAPA - periodické horečky se to ještě jmenuje. Není na to lék, ani se neví, proč to vzniká," říká Patrikova maminka Radka.
"To onemocnění se může se vším všudy podobat spálové angíně nebo virovému infektu dýchacích cest. Existuje jenom léčba symptomatická, podáváme takzvaný jednorázový epizodický prednison, prednison je protizánětlivý hormon," říká revmatoložka ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Pavla Doležalová.
Nemoc se nedá vyléčit, dá se pouze potlačit kortikoidy. Ty Patrik bere pokaždé, když se horečka objeví. Prášky sice zaberou a horečka celkem rychle zmizí, ale jak říká matka Patrika, po kortikoidech Patrik občas brečí, je mrzutý a nic se mu nechce dělat.
U Patrika horečky, které obvykle přesahují 39 stupňů, nemají žádnou pravidelnost. Přijít mohou po čtrnácti dnech, ale klidně i po měsíci a půl. To samozřejmě rodině dost komplikuje život. Nemůže totiž ani pořádně naplánovat dovolenou nebo prázdniny. Nikdy totiž neví, kdy se horečka zase objeví.
Přestože o syndromu PFAPA slyšel asi málokdo, nejde o příliš vzácnou nemoc. "Ač se to nezdá, tak je to dost rozšířená nemoc, což mě překvapilo teda hodně, protože jsem vůbec nevěděla, o co jde," přiznává Radka Klicpouchová.
"Do naší ambulance periodických horeček dochází v současnosti asi dvě stě dětí. My přijímáme tyto pacienty alespoň na to první vyšetření a jsme schopni přefiltrovat tu základní diferenciální diagnostiku a potom dál sdílet tu péči třeba s praktickým lékařem pacienta," říká Doležalová.
Syndrom PFAPA, neboli cyklické horečky obvykle sami vymizí v předškolním věku. Mohou ale trvat i do dospělosti a existuje i doživotní PFAPA. Patrikova maminka by ráda rodiče, jejichž děti mají stejný problém spojila. Uvažuje proto o založení nadace, která by dětem trpícím syndromem PFAPA pomáhala.
