Ve Spojených státech jsou v současnosti velmi populární akce, na nichž vystupující vyprávějí na pódiu příběhy se svými intimními zážitky. Platí za to stále víc lidí. Nejsou však některé z nich až příliš intimní?
Místnost plná cizích lidí čeká. Graham Campbell je v zákulisí, přechází sem a tam pod červeně svítícím nápisem "Východ" a něco si neslyšně mumlá. Když mu konferenciér pokyne, že je čas jít na jeviště, přizná, že má "hrozný strach".
To ovšem není nijak překvapivé vzhledem k tomu, že se právě chystá 1200 lidem v publiku vyprávět o své zahanbující návštěvě u lékaře, která skončila gumovou rukavicí uvízlou v jeho análním otvoru. "Byl to příšerný zážitek," říká 38letý Campbell, bývalý policista, který nyní pracuje jako konzultant.
A nebude první, kdo tentýž večer na jevišti vyprávěl něco krajně osobního. Tématem dnešních příběhů jsou zážitky ze života, kdy člověk jednal naivně a udělal chybu. A tak jedna žena vyprávěla, jak omylem odpověděla na inzerát a získala práci prostitutky.
Jiný z vystupujících vylíčil, jak ho přistihli, když prodával drogy stovce spolužáků, a jak byl odsouzen. A jistá učitelka, která se do USA vrátila poté, co pracovala v Británii, se s diváky podělila o zážitek z opilecké noci s kolegy, kdy si objednala sexuální hračky za stovky liber - a ráno zjistila, že objednávku nelze zrušit.
Může se zdát, že to jsou informace, které by sotva mohl chtít někdo sdělovat cizím lidem. Podle Campbella ale vypravěči po přednesení těchto příběhů před diváky získávají pocit, že je druzí chápou a bezvýhradně neodsuzují. "Pokud se někomu můj příběh líbí, pak se mu líbí součást mě samotného. A to je vždycky příjemný pocit," řekl.
Večer, který uspořádala skupina StoryDistrict, je částí širšího trendu oživeného zájmu o vyprávění příběhů v USA. Jeho průkopníky byla například organizace The Moth založená v New Yorku v roce 1997. Od té doby se hnutí vypravěčů životních příběhů rozrostlo z malých skupinek scházejících se v obývacích pokojích a malých kavárnách do vyprodaných vystoupení ve velkých divadlech. A navíc se rozšířilo napříč anglofonním světem třeba až do Austrálie.
The Moth už má pobočky ve 25 městech - 21 z nich ve Spojených státech a zbylé čtyři v dalších zemích. A umělecká ředitelka Catherine Burnsová říká, že nyní chce organizace expandovat do menších měst a venkovských komunit. "Vyprávění příběhů je stále oblíbenější. Myslím, že se ujme na mnohem širším základě," prohlašuje.
Zranění mozku, rasismus, šikana
Poslední akcí The Moth ve Washingtonu byl večer "volného mikrofonu", kdy mohl kdokoli vystoupit bez předběžné přípravy či přihlášení. Ovšem ne všechny příběhy byly vyprávěné stejně dobře, a některé vynesly na světlo nepříjemná témata včetně zranění mozku, rasismu či školní šikany. Některým vypravěčům bylo navíc těžké naslouchat, protože jejich příběhy byly víc trapné než zábavné.
"Vždycky existuje nebezpečí, že příběh sklouzne od zábavného vyprávění k osobní terapii," řekl Steven Henegar z vedení Národní sítě vypravěčů. Sám je také vypravěč - ale místo vlastních zážitků raději vypráví mýty a folklórní příběhy.
Proto mnoho organizací své vypravěče pečlivě vybírá - a některé jim nabízejí i odborné vedení. "Řečeno jasně a stručně: My nejsme terapie," zdůrazňuje Amy Saidmanová, šéfka washingtonského StoryDistrictu. "Vyprávění příběhů může být terapeutické - může vám umožnit podívat se na svůj příběh v jiném světle. Ale zároveň chceme, aby si diváci přišli na své peníze, a ne jen poslouchali problémy jiných lidí."
Proto se vypravěči musí snažit udeřit na správnou strunu - a jak se zdá, Grahamu Campbellovi se to ve Washingtonu podařilo. Když konečně překonal strach a postavil se před mikrofon, začal opatrným popisem toho, jak našel ve stolici krev a začal se bát, že by mohl mít rakovinu tlustého střeva.
Stydlivě připustil, že lékařku si vybral proto, že byla atraktivní - a to už se začali diváci uchichtávat. A když se dostal k okamžiku, kdy mu lékařčina rukavice uvízla v řitním otvoru, protože z nervozity stáhl svěrač, vybuchlo publikum hurónským smíchem.
Diváci se dočkali i šťastného konce - tedy svým způsobem. Rukavici se podařilo bezpečně vytáhnout. Rakovina se nepotvrdila. Ale lékařka mu našla hemoroidy.
