Týrání dětí, domácí násilí, sexuální zneužívání a zanedbání. Všeho meziročně přibylo. Rodiče nezřídka vlastnímu dítěti vyrazí zub, zlomí nějakou část těla, vytvoří nejeden hematom. Hranice týrání dítěte je přitom stále jedním velkým otazníkem.
Ztráta práce, špatná finanční situace a neúměrné holdování alkoholu se také v nemalé míře podepsaly na vůbec nejvyšším počtu dětí, které loni zažily zanedbání, týrání, sexuální zneužívání nebo domácí násilí. Navíc jde stále pouze o špičku ledovce, která oficiálně vyplula na povrch.
"Nárůst způsobila hlavně kategorie dětí zanedbávaných. To znamená, že jsou děti z rodin, kde mohou být i sociální důvody, proč se děti do této kategorie dostanou. Důsledkem toho je, že je rodiče neposílají do školy, nejsou jim schopni například koupit pomůcky nebo obědy čili ty děti se potom pomalu dostávají do kategorie nevzdělavatelných a bohužel tato situace v České republice nastává. A ty zanedbávané děti narůstají," řekla pro televizi Barrandov ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. 
Své děti mnohdy týrají i kdysi bezproblémoví rodiče, kteří však přijdou o zaměstnání a dostanou se do nelehké finanční situace. I kvůli tomu bylo loni skoro dva tisíce tělesně a fyzicky týraných dětí. "Nejčastěji si stěžují na nějakou vyhrocenou situaci doma, v rodině. Bývají biti jedním z rodičů. Zdaleka ne vždycky otcem. Často se ukáže, že v rodině hraje roli alkohol, závislost, která odbrzdí chování v rodině," popsal psycholog Jan Kulhánek.
Nejčastěji loni fyzicky týraly své vlastní děti jejich matky. Naopak psychického týrání se dopouštěli hlavně otcové. Šest dětí z osmadvaceti loňských obětí násilí kvůli týrání zemřelo. Jen tři procenta zneužívajících, týrajících nebo zanedbávajících osob se však loni dočkala trestu od soudu.
"Během léta přibyly děti, kterým rodiče byli schopni při výprasku i vyrazit zuby. Jsou to nepřiměřené tresty rodičů. Bohužel se to týká i malých dětí, které často toto týrání nepřežijí. Nadace Naše dítě už několik let volá, aby alespoň u novorozenců a kojenců byl legislativní zákaz fyzických trestů u těchto malých dětí, protože u nich jedna facka může znamenat také smrtelné zranění," řekla Baudyšová a doplnila svůj názor na to, kde je hranice týrání dítěte a kde jde ještě o adekvátní výchovný prvek. "To je velice citlivá otázka. Já se domnívám, že pokud by byl zákaz fyzických trestů, tak já osobně jsem poměrně liberální, co se týká plácnutí přes ruku, plácnutí přes zadek. Ale vadí mi určitě fackování do hlavy z více důvodů. Brát na dítě jakýkoliv předmět, tak to už skutečně je týrání. Souvisí to s rodičovskou neschopností a rozhodně to jenom vyhrotí vztahy dítě rodič. Pak může nastat situace, že se dítě najednou bojí jít domů, protože se bojí svého táty nebo mámy, kteří nedokážou s dítětem slušně promluvit a jediné, co ovládají, je dítě třískat," doplnila ředitelka.
"Myslím si, že hranice týrání je, když je dítě opakovaně vystavováno situacím, ve kterých má strach, ve kterých se cítí ponižované, které způsobují bolest, kterým nerozumí," uvedl psycholog Kulhánek s tím, že samozřejmě psychické týrání lze většinou oproti fyzickému, viditelným modřinám a zlomeninám jen těžko rozklíčovat. "U psychického týrání chodí pacienti s tím, že trpí depresemi, sami si ubližují nebo myslí na sebevraždu. Bývá na ně vyvíjen opakovaný dlouhodobý nátlak. Jsou nepřiměřeně trestáni, vyhazováni z domu třeba ve spodním prádle. Rodiče děti obviňují z něčeho, za co nemůžou, například za odchod druhého rodiče. Trestají je tím, že s nimi nekomunikují i týdny, zavírají je doma. Zamykají je na záchod, do koupelny, zavírají do skříně," řekl psycholog.
Nezanedbatelný je i padesátiprocentní meziroční nárůst sexuálního zneužívání dětí do tří let. Nejčastěji se ho dopouštějí vlastní otcové. Celkem se loni stalo obětí násilí asi sedm a půl tisíce dětí, což je o třináct procent více než předloni.
