Umění na těle
OBRAZEM: Pleš jako plátno. Ženy po rakovině léčí tetování

Každý pohled do zrcadla ženám po chemoterapii připomíná jejich nemoc. Nyní však mají další příležitost, jak s nemocí po psychické stránce bojovat. Místo šátku či paruky si mohou na hlavu bez vlasů "nasadit" takzvanou korunu z heny.

Žádné jehly, žádná bolest, žádná nemoc. Tým malířek, fotografů a tatérů z kanadského salonu Henna Heals dává nemocným ženám na chvíli zapomenout na to, že bojují s vážnými chorobami. Stačí jim k tomu pouze štětec, přírodní barvivo známé jako hena a holá pokožka na hlavě.

Za devadesát minut odcházejí klientky salonu s motivy květin, ptáků, tibetských mandal či exotických detailů na hlavě. Mohou tak odložit paruky, šátky či klobouky, kterými kryly svou pleš. "Mohou odložit paruky, šátky a klobouky, kterými kryly svou pleš. Stanou se z nich chodící umělecká díla a nemusí se již za svou nemoc stydět," tvrdí autorka nápadu Frances Darwinová na zpravodajském serveru msnbc.com.

Na možnost dočasného tetování, které by v ženách po nemoci opět probudilo sebedůvěru a naučilo je milovat své tělo, přišla náhodou při navštívení svého kolegy v San Francisku. Fotograf se živí tím, že henou kreslí na břicha těhotných žen jejich představy o budoucím miminku a fotografie si ženy odnášejí na památku. "Napadlo mě, že podobný princip by šel využít i u žen po chemoterapii či jiné léčbě, při které přišly o vlasy," vysvětluje Darwinová.

Po návratu do Toronta nápad vyzkoušela na své známé: "Poté, co mi řekla, že se cítí krásnější než před nemocí, jsem věděla, že tímto způsobem chci pomáhat ženám nalézt sebevědomí a radost ze života." Jelikož Darwinová pracuje především s nemocnými klientkami, používá vlastní barvivo, které míchá pouze z přírodních materiálů, které nejsou pro tělo toxické nebo zatěžující.

Pro netradiční terapii se rozhodla i jednapadesátiletá Mayall, jejíž oba rodiče zemřeli na nádor. Sama podstoupila již třetí chemoterapii a čeká ji ještě ozařování a operace. Za svou korunu z heny si vybrala květinový vzor v červenohnědé barvě. "Přiznávám, že mám rakovinu, ale všem říkám, že jsem o.k. Jsem vyrovnaná s tím, jak vypadám, a mám to pevně v rukou," dodává.

Kvůli netradičnímu tetování se jí dokonce několikrát stalo, že ji na ulici zastavily cizí ženy se stejnou diagnózou. Ptaly se na její příběh, její zkušenosti nebo jen vyjádřily svou podporu. "Je to posílení komunity pacientů vracejících se tak do života, posilujících své sebevědomí a dobrou náladu," vzkazují zaměstnanci z onkologického oddělení v bostonské nemocnici, která salony podporuje.

Podle lékařů lze tuto metodu přirovnat k tomu, když žena po odstranění nádoru podstoupí plastickou operaci prsu. "Po psychologické stránce je velmi důležité, aby se ženě při každém pohledu do zrcadla nepřipomínalo, že je nemocná s rakovinou. Některým z nich to může skutečně velmi pomoci," řekl pro TÝDEN plastický chirurg Aleš Nejedlý z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.