Pocit osamění, když člověk ztratí pravidelný kontakt se svým okolím, vede ke zvýšenému riziku, že ve stáří bude bojovat s demencí. Ukázal to nizozemský výzkum, který se zabýval faktory, jež vedou ke zhoršení neurologického systému.
Pokud patříte mezi ty, kterým se začne stýskat dvě hodiny poté, co se za jejich protějškem zavřou dveře, můžete zůstat bez obav. Zvýšené riziko vzniku problémů se týká jen těch, kteří žijí delší dobu sami a dostávají se do sociální izolace. Alespoň tak zní závěr nové studie, která byla zveřejněna v odborném časopisu Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry. Kromě vysokého věku, genetických předpokladů, neléčených nemocí a depresí tak zřejmě k rozvoji demence přispívá i to, jak se člověk cítí. Život v izolaci prý zvyšuje nebezpečí až o 64 procent.
Podle neurologů je to vážný problém zejména v éře, kdy se zvyšuje průměrný věk dožití a stále více lidí žije a bydlí raději bez partnera a bez rodiny. "Významně se zvyšuje počet osob trpících demencí. Přitom včasná diagnostika a léčba je klíčová a může v mnoha případech pomoci," tvrdí Jakub Hort z Neurologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole.
Problém podle něho je také v tom, že lidé často i po stanovení diagnózy zůstávají osamoceni. V současnosti pro ně v Česku existuje jen minimum aktivit, do kterých se mohou zapojit. "Chceme iniciovat podnikání v tomto oboru, aby vznikaly seznamky, kurzy, služby zvyšující bezpečnost těchto lidí. Pacienti by neměli zůstávat sami, ale začleňovat se mezi ostatní," dodal Hort.
Nizozemští odborníci se domnívají, že demence u osamělých lidí může vznikat proto, že začnou používat paměť a své kognitivní schopnosti jinak než v situaci, kdy s někým sdílejí domácnost nebo kdy často chodí do společnosti.
