Na celém světě trpí poruchou erekce více než 100 milionů mužů. V České republice podle odhadů odborníků se s touto poruchou potýká 500 až 800 tisíc mužů. Potíže s erekcí přiznává každý druhý muž ve věku od 35 do 65 let. Odbornou pomoc však vyhledá pouze 10 procent z nich.
Většina mužů se během svého sexuálního života dostala do situace, kdy "selhali". Tyto občasné stavy nejsou nic neobvyklého. Rozhodně by je však muži ani jejich partnerky neměli podceňovat. Pokud se začnou opakovat ve stále kratších intervalech, můžeme hovořit o poruše zvané erektilní dysfunkce. Ta je v odborné literatuře definována jako trvalá (po dobu minimálně šesti měsíců) neschopnost dosáhnout a udržet erekci umožňující uspokojivý sexuální styk.
Erektilní dysfunkce není nemoc, ale porucha s negativním dopadem na psychiku muže i celého páru. Zároveň může být jedním z prvních signálů nějakého vážnějšího onemocnění. V osmdesáti procentech dochází k této dysfunkci kvůli neurologickým, kardiovaskulárním nebo endokrinologickým onemocněním, například po prodělané cévní mozkové příhodě, u pacientů s epilepsií, Parkinsonovou nemocí, diabetem, aterosklerózou nebo hypertenzí. Na poruchu erekce má vliv i nedostatečně vysoká hladina mužských pohlavních hormonů.
Rovněž muži vystavení nadměrnému stresu, žijící v nejistotě, obavách nebo se sníženým sebevědomím mohou mít potíže s erekcí. Příčinou však mohou být i vedlejší účinky některých užívaných léků, nadměrné pití alkoholu, kouření a užívání drog.
Porucha erekce může také signalizovat projevy diabetu. Pacienti s diabetem se až 4krát častěji potýkají s erektilní dysfunkcí než jejich zdravější vrstevníci. Na vznik této poruchy u pacientů s cukrovkou mají vliv vnější i vnitřní faktory, například věk pacienta, provedené amputace nebo nadváha.
Pomocí současných léčebných postupů je možné obnovit až 95 procent případů ztracené nebo narušené erekce. Největší problém při odstraňování této poruchy není samotný proces léčby, ale tabuizování tématu. Základem odhalení obtíží jsou pravidelné preventivní prohlídky, během nichž by se pacient neměl stydět otevřeně hovořit o svém intimním životě a překážkách, které mu v něm brání.
