Jednou z největších záhad je pro odborníky z různých odvětví důvod, proč jsou někteří muži monogamní. Jak se monogamie vyvíjela a má snad podvádění nějaký podložený důvod?
Podle magazínu Time tento týden přišly nezávisle na sobě dva vědecké týmy s možným vysvětlením monogamie, které aplikovaly na zvířecí říši. Samci tak chrání svá mláďata před nepřáteli nebo samici před konkurencí, která by je mohla připravit o rozmnožovací právo. Soužití jednoho muže s jednou ženou, nebo v případě zvířat samce se samicí, má podobné základy. Jelikož lidé patří mezi vyšší primáty, vztahují se etologické poznatky o chování zvířat i na ně.
Věrní švábi
Monogamii, tedy párové soužití dvou jedinců různého pohlaví, podle dosavadních zjištění přirozeně praktikují ptáci a dokonce některé druhy švábů. Znamená to, že v období vzájemného soužití nemají více partnerů zároveň. Monogamie je zejména u nelétavých teplokrevných živočichů neobvyklá. Z celkového počtu více než pěti tisíc druhů savců je podle informací časopisu Time partnerce věrných pouhých pět procent, pro zajímavost můžeme jmenovat bobry, vlky nebo surikaty. Otázkou je, proč se samci soužitím pouze s jednou partnerkou dobrovolně odsuzují k menším šancím na šíření svého genetického dědictví.
První studie uveřejněná v magazínu PNAS Národní akademie Spojených států amerických sledovala 230 druhů primátů po dobu několika generací. Poté přišla s vysvětlením, že samci monogamním vztahem brání své potomky, aby přenášeli jejich genetickou informaci dále. Opičí partner se tak neustále drží nablízku samici a mladým, aby je chránil před možným nebezpečím a také pomáhal samici s jejich výchovou, aby mohla mít co nejdříve znovu mladé. Konkurenti se totiž mnohdy zbavují mláďat, aby se množili s jejich matkou. "Je to poprvé, co se systematicky testovala evoluce monogamie a toto zjištění přispívá k debatě o jejím původu u některých primátů," prohlásil antropolog Christopher Opie z University College London.
Tak to není, odporuje Cambridge
Podobnou analýzu uveřejnili zoologové z univerzity v Cambridge v žurnálu Science. A disponovali mnohem větším zkoumaným vzorkem, který čítal až kolem 2500 druhů savců, z nichž devět procent bylo monogamních. Vedoucí týmu Dieter Lukas a Tim Clutton-Brock však nenašli žádnou souvislost mezi monogamií a ochranou mláďat. Stejně jako v obchodě s realitami, i u zvířecích partnerů jde o umístění a možnost výběru. "Soužití pouze s jedním partnerem se vyskytuje tam, kde je nízká hustota osídlení druhu. Pokud je samic méně a jsou roztroušené na větším území, samci nemají příliš velkou šanci najít si jinou partnerku," vysvětluje Lukas. Něžné pohlaví navíc nedovoluje konkurentce přiblížit se v jejím teritoriu k samci. Zkrátka nebylo ve více směrech moc na výběr. V monogamních vztazích není příliš prostor pro samičí toleranci.
Obě strany se však shodují v jedné věci - třetí teorie přikládající důležitost samci při výchově mladých je méně pravděpodobná. Pokudsi tedy ženy myslí, že s nimi manželé zůstávají kvůli vypomáhání s dětmi, zřejmě musejí svůj přístup přehodnotit. Jelikož mají lidská mláďata velký mozek a trvá jim déle, než se vyvinou, muži musejí chránit svou rodinu déle. "Není samozřejmostí, že jsou lidé monogamní," komentuje zjištění Clutton-Brock. "Lidé jsou velmi neobvyklí tvorové," dodává Lukas. Navíc není příliš důležité, zda je u lidí monogamie přirozená. Přirozené totiž není téměř nic, co děláme.
Monogamie není nepřirozená
"Evolučně se vytvářejí různé reprodukční strategie. To znamená, že člověk v závislosti na situaci (tom, co je pro něj nejvýhodnější) může být monogamní, sériově monogamní či promiskuitní. Pouze někteří primáti jsou monogamní, např. kosman a gibon. U goril zase funguje systém harémové polygamie. Vysoce promiskuitní je pak šimpanz - samičky vystřídají během říje až čtyřicet samců. Stejně tak je to i u člověka - někteří muži jsou polygamní, jiní monogamní apod. Tak to prostě je," prozradil TÝDNU sexuální psycholog Petr Weiss.
