Ukázat cestu, jak zlepšit vztahy s ostatními lidmi, mohou autistickým dětem domácí zvířata. Pokud se totiž starají společně o psa, kočičku či jiného mazlíčka, osvojí si některé sociální dovednosti, které jsou pro ně jinak nepochopitelné. Informuje o tom drobná francouzská studie.
Děti, u kterých se rozvinula vývojová porucha známá jako autismus, mají velké potíže s komunikací a navazováním sociálních kontaktů. Je pro ně složité vcítit se do pocitů druhých a svému okolí většinou nevěnují pozornost. Tato limitace znesnadňuje nejen jejich začlenění do společnosti, ale také výrazně ztěžuje komunikaci s ostatními členy rodiny.
Podle lékařů z francouzské sítě univerzitních nemocnic CHRU de Brest mohou situaci částečně zlepšit domácí mazlíčci. Odborníci monitorovali, jak přítomnost zvířat v rodině ovlivňuje život jejích členů.
Lepší zvíře než člověk
Děti, které se narodily do domácnosti, kde již zvíře bylo, se nelišily od svých vrstevníků, kteří se o žádného mazlíčka nestarali. Na druhou stranu autistické děti, které dostaly zvířátko ve čtyřech nebo pěti letech se výrazně zlepšily ve dvou hlavních sociálních dovednostech. Naučily se lépe sdílet emoce a zážitky s ostatními a dokázaly se zapojit, pokud se lidé z jejích okolí cítili v tísni nebo smutní.
Tento pokrok byl u dětí pozorován i po uplynutí pěti let. Autoři studie zveřejněné v odborném časopisu PLoS One si změnu vysvětlují tím, že děti vidí, jak na chování zvířat reagují ostatní lidé, lépe se s nimi navazují kontakty a vyjadřování emocí zvířat není tak složité jako u lidí. "Děti tak mohou pochopit, co jednotlivé reakce znamenají... Zvíře může sblížit rodinu a zvýšit úroveň interakcí jednotlivých členů, které se o zvířátko starají," dodávají.
Terapie pro každého
Lékaři tuto terapii vítají zejména proto, že při ní nezáleží na hladině inteligence - každé dítě má možnost se zlepšit v sociálních dovednostech. Přesto má analýza své slabé stránky. V první řadě jde jen o drobnou studii, do které se zapojilo 40 rodin s autistickými dětmi.
Tato okolnost nedovolila autorům lépe prozkoumat, proč se u dětí, které se narodily do rodin se zvířaty, neobjevil stejný pokrok. "Domníváme se, že děti mohou zvíře vnímat jako součást okolí. Zvíře může mít také silnější vazby na členy rodiny, které zná déle než samo dítě," spekulují autoři.
