Říká se jim děti s aktovkou. Seberou školní brašnu a na týden, na dva vymění postel i péči těch, jimž sen o společném štěstí už vyšuměl. Střídavá péče je jednou z nových podob rodinného soužití.
"To bys musela pít, fetovat a šlapat chodník, aby ti je nedali. Víc jak z devadesáti procent dostávají děti po rozvodu matky." "Pokud jsi funkční máma a o děti se celá léta starala, může se postavit na hlavu a odpichovat ušima, ale děti dostaneš do péče ty." Pro získání představy o tom, jak funguje česká soudní praxe, stačí projít babská fóra na internetu jenom zběžně. K tomu si přičtěte zakořeněné předsudky o roli otce coby trubce-živitele a matky jako jediné emoční kotvy dítěte a je jasné, kde tahle neotřesitelná jistota virtuálních surfařek pramení.
Demagogie a zločiny
Jenže to se může brzy změnit. První vlaštovku, která reflektuje rostoucí odpor mužů po rozvodu ke smíření se s rolí "nedělního táty" bez většího vlivu na výchovu potomka, vypustil Ústavní soud loni v únoru. Matkám, které odmítají střídavou péči (často ve snaze pomstít se manželovi, který opustil rodinu kvůli milence, nebo proto, aby neztratily nárok na alimenty), už prostý nesouhlas nestačí. K tomu, aby bývalého partnera vyřadily z výchovy, musejí udat pádný argument, proč by tahle forma péče ublížila dítěti.
A další tah teď chystá poslanec Pavel Staněk (ODS), naslouchající lobbistickým tlakům hnutí otců, jenž mezi kolegy ve sněmovně shání podporu pro zrovnoprávnění střídavé péče s péčí výhradní. S věcnou debatou veřejnosti o novele zákona ovšem nepočítejte. Z pera feministických hnutí plní internet výkřiky o zločinu na dětech, čemuž aktivisté z řad otců kontrují slovy o demagogii a extremismu. Zákopová válka jede naplno.
Tři příběhy z rodin se střídavou péčí si přečtěte v časopisu Instinkt, který vyšel 24. března.
