Vznikla definice, jak se chová člověk závislý na chytrém mobilu

Lidé jsou stále závislejší na mobilních telefonech. Podle nedávné analýzy, kterou citoval list The Washington Post, průměrný uživatel mobilu zkontroluje svůj telefon stopadesátkrát denně. A "mobilní závislák" je definován jako někdo, kdo spustí aplikace telefonu více než šedesátkrát denně, což je desetkrát víc než průměrný uživatel chytrého telefonu.

Počet lidí závislých na mobilních telefonech rychle stoupá a to je pro mnohé důvodem k obavám. Podle listu Psychology Today "mnoho lidí trpí úzkostí, pokud svůj mobil ztratí z dosahu byť jen na pár minut. Spoléháme na ně ve všem - od vyznání 'miluji tě' až po rozchod, od kontroly bankovního účtu až po investice, od sdílení fotografií s vnoučetem až po zasílání snímků a vzkazů se sexuálním obsahem. Můžeme provádět celou škálu denních úkolů přímo z vlastní dlaně."

Chytré telefony se pro nás staly tak důležité, že psychologové přišli s označením pro strach z odloučení od nich - nomofobie. List Psychology Today citoval řadu příznaků: Jste nervózní, kdykoli telefon nemáte u sebe. Neustále ho kontrolujete, jestli vám nepřišla nová zpráva a cítíte nutkání okamžitě reagovat. Jste na půl cesty do obchodu, uvědomíte si, že nemáte telefon a vrátíte se pro něj. Někteří lidé také trpí "fantomovou vibrací" - to je stav, kdy mají pocit, že jejich telefon v tichém režimu vibruje, ale přitom to není pravda.

A každý z nás už se nejspíš setkal s člověkem, který sedí přímo naproti nám, ale je tak ponořený do prohlížení Facebooku nebo posílání textovek kamarádům, že neslyší jediné slovo z toho, co mu říkáme.

Technologie lidem přinesla do života řadu vylepšení, mimo jiné i rychlý a snadný přístup k obrovskému množství informací, stejně jako například možnost s pomocí počítače a chytrého telefonu pracovat z pohodlí domova. Ale s tím, jak zvládáme nový technologický svět, bychom se možná měli znovu vrátit i k citovému a duchovnímu světu, napsal spisovatel a sloupkař listu Pittsburgh Tribune Tom Purcell.

Ve 20. a 30. letech se domy stavěly blízko sebe a každý měl vepředu zápraží a lavičku, kde se mohli lidé večer sejít a povídat si. V sobotu večer se rodina scházela nad partií karet, povídala si, zpívala a vyprávěla příběhy. Dnes žijeme uzavření v domech, před nimi máme garáže a spousta sousedů se navzájem ani nezná a mnohdy se ani nepozdraví, dodal Purcell.

S pomocí chytrých telefonů se tak dál izolujeme ve vakuu kybernetického prostoru a častěji komunikujeme s přáteli elektronicky než osobně.