Osvojení dětí
Žadatelé o adopci? Psycholog: Homosexuální páry nikdo nepotřebuje

Dětem vyrůstajícím v homosexuálním páru bude chybět ženský potažmo mužský vzor. Tyto děti budou následně čelit šikaně a nikdy zcela nezapadnou do kolektivu. Tak zní nejčastější argumenty proti takovýmto rodičům. Zastánci naopak nejčastěji zmiňují, že v rodinách samoživitelů přece také chybí jeden ze zmíněných vzorů. A ani psychologové se neumějí postavit jednoznačně za jednu skupinu.

"Gayové se o adopci dětí příliš nezajímají, spíše lesbické páry, které si to mohou samozřejmě zařídit jinak. Problematika osvojování dětí homosexuálními páry se probírá v médiích až několik posledních let. Dříve se homosexuálové o adoptování dětí a náhradní rodinnou péči vcelku vůbec nezajímali. Takže očekávám, že tento zájem též rychle vymizí."  vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš, který se zabývá především psychologií rodiny a je známý pro své mnohdy velmi kontroverzní názory. Za nízkou poptávku po adopcích však stojí pravděpodobně fakt, že v současné době si může dítě osvojit pouze jeden z partnerů. Ten druhý je pro dítě v českém právním prostředí doslova nikdo.

Zároveň Klimeš upozorňuje na to, že jsou podle jeho názoru homosexuálové mnohem více promiskuitní než heterosexuálové. "Velmi zřídka tady v poradně narazím na chlapa, který měl tisíc žen za život. U homosexuálů je to jedna třetina," argumentuje. Dodává však, že každý homosexuál nemusí být zákonitě špatným rodičem.

Rozdíl vidí také mezi ženskou a mužskou homosexualitou. Lesbické páry považuje za stabilnější, protože údajně "lépe napodobují uskupení podobné rodině, kde děti vychovávají dvě ženy (např. matka a babička)." Tímto tvrzením však diskriminuje rodiny, kde figuruje pouze otec. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v Česku v roce 2016 přes 51 tisíc domácností, které tvořil svobodný rodič, převážně s jedním dítětem.

Důvod k šikaně se najde vždy

"Pokud jsou děti v kojeneckém ústavu nebo dětském domově, tak jednoznačně trpí. V případě, že si je osvojí heterosexuální pár, tak je možné, že to pro ně bude lepší. Jestli si je vezme homosexuální pár, tak to bude asi také lepší. V obou případech však nevíme o kolik," vysvětluje dětský psycholog Martin Zajíc. Současně dodává, že otázku chybějícího vzoru přece řeší i heterosexuální rodiny. "Maminky se často potýkají s tím, že tatínek nefunguje a kde mají potom vzít děti vzor? Nebo naopak samozřejmě. Je to všude kolem nás," tvrdí.

Klimeš v souvislosti s adopcemi říká, že je o děti do šesti let navíc tak velký zájem, že nikdo homosexuální žadatele nepotřebuje. "U dětí do šesti let máme dlouhý seznam heterosexuálních párů, kteří o ně stojí. Je to úplně totéž, jako když přijde padesátiletá žena, která řekne, že hrozně touží po malém dítěti. Já mám ale ve stejné kategorii dvacet čekajících párů. Proč bych měl upřednostnit tu paní? Jenom proto, že trpí?" ptá se.

Častým argumentem odpůrců je také šikana a automatické vyloučení dětí ze společnosti. "Dítě může být vystavené šikaně, protože má pihy, brýle nebo tátu černocha. Důvod k šikaně se najde vždycky. Jde o to, jak se k tomu dokáže postavit dítě a kolektiv, ve kterém se nachází. To, že se někde objeví šikana, není nedostatek dítěte, ale kolektivu," uzavírá Zajíc.