Mozek a počítače
Zapomínáme si pamatovat kvůli internetu?

Co uděláte, když si na něco nemůžete vzpomenout? Vezmete telefon nebo zasednete k počítači a ťukáte "kde, proč, co...". Mezi sebou si neradíme, neptáme se. Když nevíme, zeptáme se chytrého telefonu - vyhledávače si poradí. Za chvíli by se mohlo stát, že nám bude vyťukávání písmenek na obtíž. Budou nám počítače muset za pár let číst myšlenky?

To, čemu se říká "generace nových technologií", není výňatek ze scénáře filmu o budoucnosti, nýbrž označení pro čerstvou generaci školáků z americké Indiany. Ve škole se nemusí učit psát na papír, protože je to pro ně zbytečné. Jako generace narozená do éry technologií potřebují umět pouze ovládat klávesnici s tiskárnou. Říkáte si, kam to až může zajít? Přeci jen jsme si to ale jako lidé zvolili, toužíme po evoluci, po technologiích a rádi si zjednodušujeme práci. Vývoj je nevyhnutelný.

Sice si nevzpomene na číselné údaje o délkách, šířkách nebo počtu přítoků řek, které nám ve školách vtloukali do hlav a my kdykoli na vyžádání chrlili odpovědi ("to si musíš pamatovat, i kdyby tě o půlnoci vzbudili" praví známé heslo, které s oblibou používali učitelé na základní škole), ale jsme schopni denně přefiltrovat velké množství informací.

"Jak dlouho, že šel Karel Hynek Mácha do Itálie? A na co, že to umřel? Na zápal plic," poznamenává internetový specialista a publicista Daniel Dočekal. Reaguje tak na fakt, že každá technologická novinka může být sice hrozbou, ale zároveň geniálním pomocníkem člověka.

"Něco na tom je, že to povede k degeneraci lidství. Když něco potřebuju vědět, napíšu, co hledám a v nepřeberném množství spamů, pomocí kterých chce někdo vydělat, najdu, co hledám. Pro dnešní děti je moc jednoduché si všechno vyhledat na internetu. Je potřeba trvat na tom, aby sportovaly, chodily ven a měly koníčky. Aby jim rodiče četli a aby si samy četly, aby měly kroužky, jinak je od počítače nedostanete," podotýká internetový publicista Dan Dočekal úvahu na téma závislosti na počítači.

Že je pro nás počítač a internet prostředkem, který usnadňuje práci, o tom snad nikdo nepochybuje. Že u něj ale trávíme většinu volného času, k tomu už se moc lidí přiznávat nechce. V poslední době se čím dál víc mluví o diagnóze závislosti na internetu. Nejen, že máme touhu u počítače vysedávat, ale zvykli jsme si sociální sítě vyměňovat za běžnou mezilidskou komunikaci. Na Facebooku jsme lepší, hezčí, hodnější. Jsme snesitelnější pro naše okolí. Psycholog a neurovědec z první lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petr Bob ale vysvětluje, že původním záměrem sociálních sítí bylo sdílení informací. "Je to odpověď na takovou lidskou potřebu, která je tady odjakživa. Chtěli bychom být přijímaní těmi druhými a máme představu o sobě, jaký bychom měli být, abychom přijímáni byli. Ta naše představa nemusí být správná," podotýká psycholog Petr Bob.

Člověk na internetu hledá náhradu za jiné hodnoty života, tahle touha se ale může stát diagnózou, podobně jako závislost na hracích automatech. "Když bude člověk na sociálních sítích a jinak bude mít normální vztahy, tak to bereme, že je v kontaktu s někým, s kým se nemůže potkávat. Špatně je, když sociální sítě nahradí kompletní vztahy," říká psycholog.

V dnešní době, kdy je přístup k obrovskému množství informací, je třeba k nim přistupovat jednoduše tak, že víme, kde je najít, ne si je všechny pamatovat. "Tomu se nemůžeme bránit, v tom se musíme vyznat," uzavírá Petr Bob.