Onkolog Vyzula
Nádorů v Česku přibývá. Kdy se budou léčit jako angína?
19.09.2010 09:30 Rozhovor
Rok 2010 přinese české onkologii nechtěná historická prvenství - u svého lékaře si špatnou zprávu vyslechne šestasedmdesát tisíc lidí a na nádorová onemocnění zemře sedmadvacet tisíc Čechů. V ČR prodělalo rakovinu nebo se s ní právě léčí téměř půl milionu lidí. Jak se bránit? Odpovídá profesor Rostislav Vyzula z brněnského Masarykova onkologického ústavu.
* V rakovině tlustého střeva u mužů celosvětově vedeme.
Dopadáme jako sedláci u Chlumce už roky a tak trochu se o prvenství přetahujeme s Maďary. Když se podíváte na životosprávu našich lidí, v níž stále převažují uzeniny, tučná jídla, špekáčky, gothaje, sedavý způsob života, málo pohybu, tak není divu.
* Američané také zdravě nejedí, přesto jsme je předběhli.
Zřejmě tam hrají roli genetické faktory. Za ty roky jsme si už některé genetické poruchy nastřádali. Navíc americká společnost je vyselektovaná, co si budeme namlouvat. Žije tam určitý typ lidí, co odešli, protože měli odvahu. I dneska tam odcházejí ti progresivnější. A zřejmě mají taky genetický materiál odolnější než my. Jinak je pravda, že jejich stravovací zvyky jsou mnohdy hrozné, ale zase jenom v určité skupině lidí.
* V informovanosti však za Amerikou pokulháváme...
Kdykoli jedu do Ameriky a pustím si tam televizi, vždycky najdu nějaký program o rakovině. Nedávno jsem se díval na krásný pořad o Martině Navrátilové, který byl nesmírně inspirativní a motivující pro ženy. Ona v něm řekla jednu větu na závěr, že kdyby nebylo mamografie, tak už by dávno nežila. Mamografie jí zachránila život.
* Pečují Američané o své zdraví víc?
Zcela jistě ano. Existují tam dokonce velké kliniky, které se zabývají jenom preventivním lékařstvím. U nás máme dvě malé ambulance, oni mají celý takový barák s vlastním letištěm, kde jsou lidé dva tři dny, kompletně je vyšetří od hlavy až k patě a zase odlétají do svých domovů. Ve Státech je to více v podvědomí lidí, aby se starali sami o sebe. U nás si pořád myslí: stát a můj pan doktor se o mě postarají. Každý by měl mít vlastní zájem na svém zdraví. Často to přirovnávám k servisním prohlídkám auta. Neznám nikoho, kdo by nešel na STK, když má najeté určité kilometry, protože když například selžou brzdy, tak jde o život, ale u rakoviny jde o život taky, přesto si u nás s prohlídkami nikdo hlavu nedělá.
* Je velký rozdíl mezi léčbou 80. let a dneškem? Tehdy moc nadějných vyhlídek pro onkologicky nemocné nebylo.
S onkologií jsem začínal v pětaosmdesátém roce, tenkrát byl ještě nedostatek cytostatik. Ta ve světě už tehdy úplně běžná jsme tady posvátně nosili na podnosu, a teď si představte to složité rozhodování primáře, komu je naordinuje... Ty přípravky tenkrát navíc působily na celé tělo. Až v druhé polovině devadesátých let se začala zkoušet takzvaná cílená léčba a od roku 2001 používáme některé cílené látky. Ty vedou k prodloužení kvality života a například Herceptin dokáže úplně vyléčit rakovinu prsu. Onkologie udělala obrovské pokroky jak v léčbě, tak v oblasti vyšetřovacích metod.
* Strašákem je však rakovina pořád.
Když se podíváme na procento lidí, kteří k nemoci přistupují pozitivně, tak jich přibývá. Ale pořád ten strašák tady je. I Žlutý kopec má jakési stigma: léčím se na Žlutém kopci, ježíš, to je konec! Ale jsou i výjimky. Jeden pacient mi nedávno napsal hezký dopis, že Žlutý kopec je rakoviny konec, protože se vyléčil.
* Kdy myslíte, že bude rakovinu možné vyléčit stejně jako angínu? Pár pilulek a pacient bude fit.
Na rakovinu nebude nikdy jediný lék. Obrovská práce se udělala v oblasti mechanismu účinku buněčného dělení, ale výzkum bude ještě celou řadu let trvat, protože nádorová buňka je velmi chytrá. Na jejím povrchu jsou určité brány (receptory), které jsou stimulovány, jako když vložíte klíč do dveří. Ta brána se otevře a pak následuje celá kaskáda dějů, kdy dochází k převádění energie z jedné látky na druhou, až se látka dostane do jádra k určité genové struktuře, která vyprovokuje buňku k dělení. Těch vstupních bran a drah je celá řada, my známe zatím jenom některé z nich. A třeba se najdou ještě další, protože technologie se vylepšuje. Abychom uměli rakovinu jednoduše vyléčit, musíme dopodrobna poznat všechny a musíme umět ovlivnit genetický materiál v jádru buňky. Naučit se měnit přímo DNA. To je taková šroubovice a my postižený úsek musíme umět vysoustruhovat, opravit nebo nahradit zdravým. Teoreticky víme, co bychom měli udělat, ale prakticky to bude ještě dlouho trvat. Až zvládneme zasáhnout do genetického materiálu buňky, dokážeme pak vyléčit rakovinu v jakémkoliv stadiu. Ale věřím tomu, že nádory si pak zase najdou jinou cestu, kterou nás překvapí, podívejte se na tuberkulózu, taky byla problémem, který se vyřešil, a teď zase dělá trable. A to máte jenom jeden bacil.
Více o rakovině s profesorem Vyzulou se dozvíte v aktuální vydání časopisu Instinkt.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.