Syndrom open space
Nemocí z velkých kanceláří trpí až polovina lidí
27.04.2013 06:15 Rozhovor
Open space. Trend moderní doby, kterému propadá stále více firem. Velká otevřená kancelář, ve které pracují desítky lidí, má prý podporovat týmového ducha a zlepšovat spolupráci kolegů. V praxi se ale ukazuje i její odvrácená tvář.
Odborníky na vztahové problémy oslovuje stále více lidí, kteří trpí takzvaným syndromem open space. Naprostá absence soukromí v kombinaci s neustálým šumem a hlukem jim už prostě nedovolí dobře a soustředěně pracovat. "Velmi vysoké je procento lidí, kteří s tím u nás v Čechách ten problém mají. Určitě nad padesát procent," řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Pavel Beňo, psycholog a poradce pro mezilidské vztahy na pracovišti.
Proč firmy volí právě prostředí open space?
Když přijdete do velké firmy, kde sedí v open space desítky nebo i stovky lidí a všechno funguje, pořádně to tam hučí a pracuje, tak je to možná image. Hlavně vedoucí má velký přehled o svém pracovišti. Velkou roli hraje právě kontrola.
Co si myslíte o syndromu open space? Co hrozí lidem, kteří pracují na velkém otevřeném pracovišti?
Neřekl bych, že to je tak rozšířený pojem. Ani v odborné literatuře se příliš nevyskytuje. Každopádně open space je velkým indikátorem, jestli ve firmě jsou nebo nejsou vztahové problémy. V jednom může být takový prostor efektivní, někde ale přináší problémy. Samozřejmě syndrom open space nemusí být přítomen všude, protože když pracoviště funguje a komunikace je v pořádku, může to být i ku prospěchu. Zásadní je tady ale tolerance. Bez té to nejde.
A co vlastně spouští problémy? Na co si lidé nejčastěji stěžují?
Lidé jsou ve stresu, stále vyrušovaní, iritovaní tím, co se kolem děje. Snižuje se jejich pozornost, nesoustředí se a jejich výsledky nejsou ani natolik kvalitní, jako by byly v klidnějším prostředí. Lezou si na nervy, začnou v sobě dusit nenávist, napětí a stres. To není nikdy dobrá věc.
Dá se říci, že práce v takovém prostředí rozhodně není pro každého? Kolik procent lidí, kteří v takovém prostředí pracují, tímto syndromem trpí?
Určitě je stále velký rozdíl mezi zahraničím a Českou republikou. Kdybychom srovnávali třeba Ameriku s námi, tak si dovedu představit, že zralé týmy v Americe fungují v open space bez problémů. Má to už svou zaběhlou tradici, kdežto u nás jde pořád ještě o novinku, často zřizovánou proti vůli zaměstnanců. Určitě nad padesát procent lidí v Čechách s tím má problém.
Za jak dlouho můžeme nějaké náznaky pozorovat?
Na začátku se třeba lidé mají rádi, ale postupem doby stresové a konfliktní situace nastávají, a pak je na vedoucím, aby je dobře vyhodnotil. Pokud se člověk necítí dobře, je třeba mu ulevit, aby třeba nemusel zvládat takové kvantum úkolů, jako když je v pohodě.
Co to pro lidi, které syndrom open space postihne, vlastně znamená? Musí třeba ukončit pracovní poměr, nebo se dá nějak zmírnit jejich trápení?
Když to přesahuje určitou míru, tak někdy není jiné řešení než odchod z takového pracoviště. Právě v open space jsou totiž situace, kdy si lidé dělají různé naschvály, poměrně velké drama. Někomu už pak dojde trpělivost a prostě odejde.
Máte nějaké konkrétní případy z praxe?
Konkrétně třeba pamatuji na jednu pracovnici jedné nejmenované pojišťovny. Měla velký problém právě s tím, že pracovala v open space, kde nefungovaly mezilidské vztahy. Pak je každá rada opravdu drahá.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.