Odkládání úkolů
Prokrastinace není lenost. Vědkyně se snaží vyvrátit mýty

Prokrastinace, tedy chronické odsouvání povinností a úkolů, je tématem vědeckého výzkumu doktorandky Tatiany Malatincové z Masarykovy univerzity v Brně. Pokouší se rozbít některé stereotypy, například že prokrastinace je zástěrkou pro lenost. Prostřednictvím dotazníku na webových stránkách www.nejsmelini.cz sbírá data, která mají podpořit dosavadní výsledky výzkumu. Lidé, kteří dotazník vyplní, zároveň zjistí, k jakému typu prokrastinátorů náleží.

Prokrastinace je v současnosti populárním pojmem, který plní stránky časopisů o životním stylu. Zaměřila se na něj řada populárněvědeckých knih, ale také plnohodnotný výzkum. Základní charakteristikou jevu je nerozumné, neodůvodněné odkládání úkolů nebo opakované selhávání při plnění povinností a dosahování vlastních cílů. Není to však synonymum pro lenost - prokrastinátor často sice jeden úkol odsune, ale zatím vykoná spoustu jiné práce. Lenoch prostě nedělá nic.

Dosud Malatincová pracovala hlavně na základě odpovědí od svých studentů. Vytvořila základní typologii, v níž první skupinu tvoří lidé, kteří potíže nemají - dokážou si určit konkrétní cíle i prostředky, jak jich dosáhnout. Zbytek lidí pak vědkyně dělí na tři další skupiny.

"První typ jsou aktivní prokrastinátoři, kteří odkládají úkoly proto, že dlouho před termínem nedokážou pracovat efektivně. Obyčejně to dělají automaticky. Nakonec vše stihnou bez problémů. Stres a časový tlak jim pomáhají a jsou navíc v životě mnohem šťastnější," uvedla psycholožka.

Další dvě skupiny jsou problematičtější. Takzvaní averzivní prokrastinátoři povinnosti odkládají proto, že nesnáší svou práci, jsou demotivovaní a nevidí smysl v konkrétních úkolech. Třetí typ jsou prokrastinátoři úzkostní, kteří chtějí být pracovití, mají velké ambice, ale nezvládají pracovat v tempu, které si sami - nerealisticky - stanoví.

Na webových stránkách Nejsme líní shromažďuje Malatincová informace o prokrastinaci a zmiňuje mnoho paradoxů, které se s ní pojí. Jde například o neschopnost věnovat se aktivitám, které člověka lákají, plýtvání drahocenným časem skrze nesmyslné aktivity, posedlost prázdným plánováním nebo neschopnost soustředit se na to, co musíme udělat, bez záchvatů stresu.