Historie legendární české kapely Lucie se začala psát před 40 lety. Své první veřejné vystoupení odehrála 13. února 1986, v rámci soutěže ZK ROH Motorlet. Podle vzpomínek jejích členů na něj dorazilo pouhých sedm lidí. Ale zanedlouho poté skupina vydala svůj první singl a zahájila triumfální hudební tažení, lemované rozchody i comebacky jejích členů. V dobách své největší slávy Lucie bourala rekordy v prodejích desek a čtyřikrát vyhrála anketu Zlatý slavík, poté se na dlouho odmlčela a dnes znovu vystupuje v pozměněné sestavě.
Největší, léty prověřené hity této formace zná v ČR téměř každý: Šrouby do hlavy, Chci zas v tobě spát, Daniela, Sen, Amerika, Medvídek či Oheň. Autorskou tvorbou se Lucii povedlo navázat na českou poprockovou písničkářskou tradici. Její písně si lidé hrají v hospodách nebo u táboráků v kempech. A její fascinující příběh mapuje celovečerní dokument Davida Síse z roku 2016 s názvem Lucie: Příběh jedný kapely.
První sestava a hledání vlastní tváře
Prapůvodní Lucii založili Robert Kodym s Petrem Chovancem alias P. B.CH., měla módní novoromantický háv. Na již zmíněné soutěži ZK ROH Motorlet tehdy prohrála s folkovou kapelou. Skupinu v té době tvořili kromě Kodyma a P.B.CH (kytary) i Michal Penk (zpěv), Petr Franc (klávesy) a Tomáš Waschinger (bicí). V září 1986 Lucii opustil zpěvák Michal Penk, který se vydal na sólovou dráhu.
Ta pravá Lucie ale vznikla, až když do ní přišli David Koller a Michal Dvořák. Koller měl za sebou působení ve Společnosti Leška Semelky a skupině 5P Luboše Pospíšila, hrál také s Jasnou pákou, Žentourem či Blue Effectem. Podle filmového dokumentu Lucie: Příběh jedný kapely odjeli její členové v létě 1987 na několik dní do hájovny babičky Michala Dvořáka u Kostelce nad Černými lesy, kde začali tvořit nový repertoár. "Celá chalupa se tak otřásala, že ke mně přestaly chodit srnky a létat ptáci,” nechala se později slyšet paní Pleskotová
Šrouby do hlavy a vstup do médií
Na podzim 1987 Koller nazpíval skladbu Pár fíglů, dnes známou pod názvem Šrouby do hlavy. Jako první singl vyšla u Supraphonu v nákladu 1200 kusů a skupině otevřela dveře do médií. Lucie tehdy vystoupila v pražském klubu na Chmelnici jako předkapela Hudby Praha. Její tvorbu zhodnotil tehdy kytarista Michal Ambrož slovy: "Bylo to takové... no, podivné.“
Členové kapely ale záhy prokázali talent na psaní hitů a do toho přišla sametová revoluce. Celá republika si začala zpívat "už se nechcem nikdy vracet, tam, kde nám bylo mizerně" a debutová deska Lucie z roku 1990 trhala prodejní rekordy. Lucie vyprodala Lucernu a vydala druhou desku In The Sky, za niž následující rok získala první ceny Akademie české populární hudby.
Čtyři kohouti na jednom smetišti
"Máme se rádi, nemáme se rádi, budeme se mít rádi, nebudeme se mít rádi." Text jedné z ikonických písní Troubit na trumpety by se nám líbilo z prvního eponymního alba kapely (1990) asi nejlépe vystihuje její příběh. Turné In The Sky se už neslo ve znamení blížícího se rozpadu: "Prakticky po celou dobu jsme byli čtyři kohouti na jednom smetišti," řekl jednou Kodym. V roce 1992 se skupina rozpadla. Basáka P.B.CH nahradil Slovák Marta Minárik.
Velký comeback a muzikantský vrchol přišel v roce 1994 s deskou Černý kočky mokrý žáby. Ke spolupráci na ní si Lucie přizvala Ivana Krále, muzikanta se zkušenostmi od Patti Smith či Iggyho Popa, který nahrál spoustu kytar, napsal dva hity a udělal z alba dílo, které dodnes vítězí v anketách o nejlepší porevoluční domácí desku.
Strahov, haly a největší sláva
Kapela i s Králem to symbolicky podtrhla v létě 1995 skvělým vystoupením na největším domácím koncertu všech dob - na strahovském stadionu coby předkapela Rolling Stones před 130.000 diváky. Tato rekordní návštěva nebyla dodnes překonána. Na čtvrtém albu Lucie s názvem Pohyby z roku 1996 se výrazně projevila i Lenka Dusilová. Na stejnojmenném turné kapela v květnu 1997 dobyla pražskou Sportovní halu.
O rok později přišla na svět skladba Medvídek, jemná vánoční koleda o medvídkovi z Bogoty plném kokainu, jež se stala největším hitem z alba Větší než malé množství lásky. Po odchodu Minárika se do kapely vrátil P.B.CH. O Lucii vyšla kniha tehdejšího redaktora Reflexu Honzy Dědka Šrouby do hlavy a kapela vydala mírně experimentální desku Slunečnice (2000). Album Dobrá kočzka, která nemlsá z roku 2002 se stalo "labutí písní Lucie", na dlouhá léta, co se řadových desek týče.
Rozpad, návraty a nové začátky
Po opulentním koncertu Lucie v opeře, kde v listopadu 2002 vystoupila ve Státní opeře se symfonickým orchestrem, kapelu o rok později opustil Michal Dvořák, kterého zastoupil Tomáš Vartecký. A poté oznámil svůj odchod David Koller. Fanynky plakaly a Lucie se na dlouho odmlčela. Její muzikanti se na pódiu znovu sešli na konci roku 2012. A o dva roky později kapela na turné už zase vyprodávala největší haly v Košicích, Bratislavě, Ostravě, Brně a Praze.
V roce 2018 se Lucie vynesla se zatím posledním studiovým počinem - deskou EvoLucie. O většinu textů se postaral Robert Kodym a z hostů pomohli zpěvačka Lenny či saxofonista Vratislav Brabenec z The Plastic People of the Universe. Za album získala kapela v roce 2019 hudební cenu Anděl v kategorii Album roku a uspěla také singlem Nejlepší, kterou znám, v kategorii Skladba roku.
EvoLucie a čtyřicet let na scéně
Na velkém turné byla kapela naposledy v roce 2024, kdy ještě v sestavě s Kollerem připomínala 30. výročí vydání úspěšného alba Černý kočky mokrý žáby. Loni oslavila Lucie 40. výročí svého založení v roce 1985 sérií koncertů v Praze, Brně, Ostravě, Plzni a Bratislavě. Novým zpěvákem se stal Viktor Dyk a formaci doplnil bubeník Štěpán Smetáček, který s Lucií hrával už v 90. letech.
