Většina malých a středních firem v Česku netuší, že jejich účetnictví je nastaveno špatně. Není to vina účetních, ale historického zvyku vést účtování primárně pro potřeby finančního úřadu, nikoliv pro řízení byznysu. Podnikatelé tak ztrácí přehled o reálných maržích, tají se jim skutečné náklady a o krizích se dozvídají s půlročním zpožděním. Kterých šest chyb dělá management nejčastěji?
Představte si, že vám účetní v lednu oznámí, že vaše firma za loňský rok prodělala přes dva miliony korun, přestože máte stabilní prodeje a zákazníci platí včas. Podobný šok zažívá řada českých podnikatelů. Podle experta na manažerské účetnictví Martina Plachého se v českém byznysu neustále opakuje šest základních účetních chyb, které vedou k chybným strategickým rozhodnutím.
1. Sklad jako černá skříňka (Metoda B)
Pokud má firma zásoby a účtuje je takzvanou metodou B, nemá průběžnou informaci o reálné spotřebě materiálu. Nákupy jdou rovnou do nákladů a stav se upravuje jen jednou ročně při inventuře. Podnikatelé pak nedokáží vyhodnotit, které produkty jsou skutečně ziskové a které naopak nevědomky prodávají pod reálnou nákladovou cenou.
2. Data pro finančák, ne pro byznys
Házet všechny služby na jeden analytický účet nebo nerozlišovat mzdy pracovníků ve výrobě od administrativy je běžná praxe. Výsledkem je sice účetnictví, které dokonale vyhovuje státu, ale majiteli firmy neprozradí, kam peníze skutečně mizí, nebo které náklady jsou fixní a které variabilní.
3. Uzávěrka jen jednou ročně
Firma, která detailně uzavírá účetnictví až v prosinci, je jako pilot letící v mlze. Problémy, jako například skokové zdražení vstupních surovin, odhalí se zpožděním klidně šesti až devíti měsíců. V té době už mohla kumulovat statisícové ztráty, kterým šlo díky pravidelné měsíční uzávěrce a včasnému zdražení produktů předejít.
„Účetnictví nastavené jen pro daně je jako palubní deska, na kterou se podíváte až při přistání. Rok má dvanáct účetních období, ne jedno. Bez měsíční uzávěrky a správně strukturovaných dat dělá management rozhodnutí naslepo.“ – Martin Plachý
4. Iluze nulové hodnoty majetku (Daňové odpisy)
Firmy si pro zjednodušení často zavádějí do účetnictví daňové odpisy namísto těch skutečných, účetních. V knihách pak mají stroje s nulovou hodnotou, které ale dál léta spolehlivě vyrábějí. To vytváří falešně vysoký obraz o zisku a firma si nevytváří rezervy na budoucí investice. Problém nastává i v bance, kde firma kvůli odepsanému majetku působí jako rizikovější klient bez aktiv.
5. Výsledovka jako na horské dráze
Jeden měsíc obrovský zisk, další naopak nečekaná ztráta, přestože reálný byznys je stabilní. Může za to absence časového rozlišení u velkých jednorázových položek, jako jsou roční licence softwaru nebo předplacené roční servisní smlouvy. Pokud se celý náklad či výnos zaúčtuje do jediného měsíce, stává se z reportingu nepřehledné "EKG".
6. Nedokončená výroba účtovaná až v prosinci
Typická past výrobních, stavebních a projektových firem. Náklady na materiál a mzdy padají měsíce rovnou do spotřeby, ale tržba za velkou zakázku přijde až při předání. Firma je tak papírově půl roku v červených číslech a na konci roku najednou „zázračně“ zezelená. Bez průběžného účtování rozpracované výroby nelze sledovat reálnou ziskovost konkrétních projektů v čase.
Náprava nevyžaduje revoluci
Dobrou zprávou je, že oprava těchto základních omylů není technicky složitá. Začíná manažerským auditem stávajícího stavu účetnictví a plynulým přechodem na měsíční reporting. Jakmile začne účetnictví odrážet obchodní realitu, dokáže management mnohem rychleji reagovat na trh, odhalit skryté ztráty a zvýšit celkovou marži podniku.
Autor: Martin Plachý, Rekap.cz
