Barokní čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci z první poloviny 18. století se 30. listopadu 2000 stal desátou českou památkou zařazenou na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.
UNESCO po zápisu mimo jiné uvedlo, že sloup je vytvořen v charakteristickém stylu oblasti známém jako "olomoucké baroko" a "je zdoben několika skvostnými náboženskými sochami od velkého moravského umělce Ondřeje Zahnera".
Sloup, který vévodí Hornímu náměstí v Olomouci, je vůbec největším seskupením barokních soch v jedné skulptuře ve střední Evropě. Výzdobu 35 metrů vysoké dominanty města tvoří tři patra po šesti sochách světců, mezi kterými lze nalézt sv. Josefa, sv. Jana Křtitele, sv. Cyrila a Metoděje a také v době výstavby sloupu ještě nekanonizovaného Jana Sarkandera. V prvním a druhém patře jsou reliéfy apoštolů, spodní část tvoří malá kaple. Na vrcholu sloupu je monumentální plastika Nejsvětější Trojice, symbolizované sluncem.
Kromě bohatosti výzdoby je sloup výjimečný i tím, že vznikl prakticky jako soukromá iniciativa olomouckého měšťana, kameníka Václava Rendera. Ten podle původních pramenů zamýšlel v roce 1716 postavit sloup jako morový, později se však hovoří už jen o čestném sloupu. Ten na sloup věnoval všechen svůj majetek, za života financoval převážnou část výstavby a když v roce 1733 zemřel, odkázal vše na završení svého životního díla.
Po Renderově smrti se sloupu ujalo město, které pověřilo jeho dokončením Václava Rokického. Jeho syn Jan Ignác pak dílo v roce 1754 dovedl ke zdárnému konci. Vysvěcení sloupu Nejsvětější Trojice bylo velkou událostí, které se 9. září 1754 zúčastnila i císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem Lotrinským. Při průzkumu v roce 1997 odborníci zjistili, že sloup je v katastrofálním stavu, v letech 1999 až 2001 proto prošel důkladnou renovací.
Olomoucký sloup je jednou ze 17 českých kulturních či přírodních památek, které jsou dnes zapsány na prestižní seznam UNESCO. Jako první to byla v roce 1992 historická jádra Českého Krumlova, Telče a Prahy, zatím naposledy se zápisu před dvěma roky dočkal Žatec a krajina žateckého chmele. Kromě toho má Česká republika devět zápisů na Seznamu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO - první byl v roce 2005 verbuňk, nejnověji ruční výroba skla v roce 2023.
