Sonia Edde: Pohlaví jsou jen dvě, zbytek je názor

Energická moderátorka Noční Show na Radiu Kiss a dýdžejka projektu Luminas uvádí po 22. hodině na TV BARRANDOV pikantní pořad SeXoňa plný humoru, krásných žen, sexuálních novinek a otevřených rozhovorů s VIP hosty. V exkluzivním rozhovoru prozrazuje, proč se necítí na OnlyFans, jak po natáčení erotiky nemá chuť na sex a jak se z „kluka v ženském těle“ stala harmonická žena díky osobnímu růstu.

Vy teď točíte erotiku pro TV BARRANDOV?

Ano, točím.

Jak jste se k tomu dostala?

Přes svoji Noční Show, kterou mám v rozhlasové podobě, protože těmto tématům se věnuji a jsem v nich jako doma, proto mě asi oslovili. Věděli, že k tomu tématu mám blízko a baví mě to.

Můžete čtenářům, kteří váš pořad neznají, shrnout, o čem vlastně je?

Samozřejmě o erotice a sexu, ale jde spíše o zábavný pořad. Je v něm dávka humoru, krásné ženy, erotické umění a novinky z oblasti sexu, sexuální pomůcky či exkurze do nejrůznějších komunit a menšin. Rozebíráme veškerá témata otevřeně a bez cenzury. Zveme si zajímavé a VIP hosty a různé odborníky. Děláme také různé reportáže, samozřejmě z různých klubů, swingers klubů. Je to opravdu pikantní a zajímavé, ale snažíme se, aby to bylo humorné a udržela se nějaká úroveň pořadu. Doufám, že se nám to daří.

Jak to máte s myšlenkami na sex po natáčení? Je to inspirativní, nebo úplný opak?

Je to úplný opak, protože po natáčení jsme vždycky tak vyřízení, že jsme rádi, že vůbec dolezeme do auta a dojedeme domů. Takže skutečně vůbec. Myšlenky jsou úplně jinde. Spíše přemýšlíte nad tím, jestli se to udělalo dobře nebo co se ještě mělo udělat.

Co vám na to řekli rodiče?

Úplně jsem to s nimi nekonzultovala. Nejsem už ve věku, kdy bych se musela ptát, navíc táta už bude vědět, že je to jen práce.

Když jste byla hlavní tváří jednoho z čísel Playboye, prý jste se ptala…

Tam jsem se ptát musela, protože jsem věděla, že se to taťka dozví. A bylo to povoleno, tedy po menším domácím rozhovoru.

Jaký máte názor na LGBT+ a 186 nebo kolik pohlaví?

Nikomu nic nevyčítám a nemám na to odsuzující názor. Jsem poměrně liberální člověk, ať si každý dělá, co chce. Moje hranice ale začínají tam, kde končí někoho jiného, a naopak. Podle mě jsou pohlaví jenom dvě – muž a žena. A jestli si někdo říká „to“, sanitka nebo cokoli jiného, je jen jeho názor – ať mi to ale nikdo necpe jako anatomický fakt. Když člověk cítí, že je v jiném těle a nechá se předělat, je to v pořádku, ale vždycky to bude jenom muž, nebo žena – nic jiného pro mě neexistuje.

Co si myslíte o fenoménu OnlyFans. Šla byste do toho vy?

Nešla, ale moji fanoušci mě často prosí, ať to udělám. Už mi totiž byly několikrát zablokovány moje účty na sociálních sítích poté, co jsem tam dala nějakou svoji odvážnější fotku. A to myslím jen odvážnější, kde nebylo nic vidět – jen větší část těla bez oblečení, ale bez intimních partií. Původně jsem si myslela, že OnlyFans je v podstatě taková nevinná platforma, kde zkrátka holky ukážou prso nebo nějaký hezký umělecký akt. Díky natáčení pořadu SeXoňa jsem ale zjistila, že se tam dějí mnohem horší věci. Velmi mi to připomíná sex chaty, kde se holky zavřely do místnosti, naproti měly platícího klienta a ony dělaly to, co zrovna klient v reálném čase požadoval.

Jaké koníčky máte coby Sonia?

Miluji hudbu a cestování. Začínala jsem jako zpěvačka – takto jsem vstoupila do showbyznysu. Takže miluji hudbu a zpěv. Skládám si i svoje vlastní věci, dělám dýdžejing – tam jsem spojila všechno, co jsem se kdy naučila. Hraji také na klavír. Věnuji se i osobnímu a duchovnímu rozvoji, jsem také certifikovaná koučka, pomáhám lidem s osobním rozvojem. A mám rovněž ráda zvířata a přírodu, hodně ráda chodím do lesa. A samozřejmě rádio – moje práce mě baví, je pro mě koníčkem.

Vedle moderování jste také dýdžejka. Který žánr máte nejraději a jaký je váš život v této profesi?

Přišlo to znenadání s tím, když jsem začala pracovat v rádiu. Máme letní tour po České republice, kdy se vidíme face to face s našimi posluchači. Většina lidí od nás z rádia hrála za pultem a já jsem tam vždycky jenom povzbuzovala publikum. Říkala jsem si, že bych také chtěla hrát, ale nikdo mi to nechtěl ukázat. Takže jsem poprosila DJ Roxtara, ten mě vyzkoušel, jestli vůbec znám rytmus, a protože jsem studovala poměrně dlouho hudbu, říkal, že mi to půjde. Dal mi tenkrát nějakou starou konzoli a nahrál základní program, s tím jsem se začala učit. Dnes hraji třetím rokem, samozřejmě pořád mám kam postupovat a co se učit, ale baví mě to. Podle mě se dobrý DJ přizpůsobí publiku, takže jestliže hraji někde na večírku a jsou tam starší lidé a jsou tam rockeři, holt budu muset zahrát ­Kabáty, i když je normálně ve svém repertoáru nemám. Jediné, co nehraji, je dechovka. Nejraději hraji devadesátky předělané do techno stylu, šlape to a je to takové tvrdší, ale pořád jsou to melodie, které lidé znají.

Kombinace s houslistkou… Můžete to nějak přiblížit?

Vytvořily jsme to s kamarádkou, která dlouho studovala muziku a hraje na housle. Ona je typická tím, že hraje na modré housle. Řekly jsme si, že by vůbec nemuselo být špatné udělat takové duo, hlavně pro večírky a firemní akce. Zkusily jsme to a poměrně se to ujalo, takže jsme tomu vymyslely název Luminas a hrajeme ve dvou spolu. Snažíme se dál to posouvat a máme další plány, ale zatím je to ještě daleko.

Se kterým ze světových dýdžejů byste si ráda zahrála?

To je jasné – James Hype, David Guetta, Martin Garrix. Byla jsem na Ibize a hrála i tam, hrála jsem v Rock Café, pak jsem hrála v Loo­munu, kde jsem byla v dýdžejské škole. Zajímavé na Ibize je, že tam prime time začíná v době, kdy se tady už dohrává. Takže ta největší jména tam nastupují na stage až kolem třetí či čtvrté ráno. Tehdy jsem musela ráno vstávat do školy, takže než nastoupil třeba James Hype, už jsem spala.

Nedávno jste se na sociálních sítích zmínila o nějakém životním přelomu. Konečně jste se začala mít ráda. Co to znamenalo?

Byť na to nevypadám, jsem velmi hodná a laskavá, často jsem upřednostňovala ostatní před sebou. Pro mnohé jsem se tak stala možná sobeckou a ošklivou. Nyní jsem konečně dala sebe samu na první místo. Horší než manipulátor a narcista je zlomený empat. Jsem velmi empatická, mám velmi vysoké EQ – emoční inteligenci. Vím, že dokážu spoustě lidí pomáhat, pokud jsem v pohodě a šťastná, ale když nejsem, ­ostatní stáhnu s sebou. Je proto ­důležité, abych se udržovala v pořádku, protože potom dokážu kolem sebe vytvořit krásný svět. Byla jsem dlouho puberťačka, a protože maminka mi zemřela, když jsem byla dost mladá, ocitla jsem se v podstatě v kolotoči chlapů – bratra a táty. Kolem sebe jsem měla samé muže, byla hodně drsná a neměla skoro vůbec ženskou energii, ta ve mně byla velmi potlačená. A teď jsem začala dospívat a měnit se v ženu, vždycky jsem byla spíše kluk v krásném ženském těle. Tuto změnu jsem udělala vědomě. Mužská energie byla skvělá na to, abych byla dobrá v byznysu a cílevědomá. Co jsem si zamanula, to jsem dostala, ale dělalo mi to problém ve vztazích s muži. Ve vztahu nemohou být dva muži. A já jsem chtěla muže jako muže, ne jako ženu. Musela jsem začít pracovat sama na sobě, vědomě pracovat na tom, abych podpořila svou ženskou energii a potlačila mužskou, abych se dostala do harmonie.

Cítíte se teď lépe? Jste taková veselá…

Teď jsem šťastná a spokojená. Dostala jsem se do stadia, kdy jsem dospěla.

Co konkrétně představuje péče o váš vzhled?

Strava, duchovno, meditace, procházky přírodou, depilace, nehty, blbosti. To vše k práci v showbyznysu patří. Botoxy a kyseliny už jsou starší záležitost, myslím si, že trend půjde směrem ke kmenovým buňkám. Zatím známe léčbu kmenovými buňkami spíše jako klinickou lékařskou záležitost, ale už se prosazuje v kosmetickém průmyslu. Dají se tak vyhladit vrásky i zlepšit zdraví celkově.