Na první pohled to zní spravedlivě. Dítě po rozvodu „rovnoměrně“ u mámy i táty. Ale co když mu není ani rok? Co když nerozumí, proč ho balí do tašky každé úterý a pátek? Co když nerozumí, proč má dvě postýlky, dvě adresy, dva režimy?
V Poslanecké sněmovně proběhl kulatý stůl, který se snažil otevřít oči veřejnosti i zákonodárcům. Téma? Opatrovnický systém v ČR (videozáznam ZDE). Zazněly konkrétní případy z praxe, pojmenovány byly systémové chyby a nutné změny. Výzvu k diskuzi inicioval poslanec a lékař Tom Philipp (KDU-ČSL) na základě petice upozorňující na případy, kdy současný opatrovnický systém – místo ochrany – dětem ubližuje (odkaz na petici ZDE).
Odborníci z praxe, psychologové, právníci i několik přítomných rodičů se shodli, že současný systém rozhodování o péči o děti po rozchodu rodičů je často necitlivý a formální. Podle advokátky Mgr. Markéty Chudáčkové se do rozhodování o péči promítá často nátlak, manipulace a síla, nikoliv zájem dítěte. „Setkáváme se s případy, kdy je dítě prostředkem k nátlaku a získání moci. Nikdo nepřezkoumává, jestli jde skutečně o rodičovskou lásku – nebo o snahu vyhrát spor.“
Střídavá péče ano, ale... Podle přítomných expertů to nesmí být výchozí pravidlo. Tento typ péče je vhodný tam, kde je skutečně v nejlepším zájmu dítěte, ne jako alibi pro formální rovnost mezi rodiči. Jedna z matek popsala, jak po psychickém týrání a odchodu ze vztahu, kde partner užíval návykové látky, narazila na stěnu. „Čekala jsem, že mě soud vyslechne. Že ochrání syna. Ale soud nařídil styk s otcem v poměru 2-5-5-2. Syn se mi vrací domů agresivní. Na mě, na svého ročního bratra. Přesně vím, kdy mě otec dětí trestá. Když s něčím nesouhlasí, vyřizuje si to se mnou přes dítě. To pak nespí, má somatické problémy, nevysvětlitelné bolesti břicha, které můžete donekonečna vyšetřovat v nemocnici a nic se nenajde. Sotva ho stačím upokojit a pak ho zase posílám dál s tím, že nevím v jakém stavu se vrátí zpět...
Dítě je živý člověk s emocemi, obavami a vývojovými potřebami. Nejde ho zredukovat na pouhý objekt, který se má dělit přesně na polovinu. „Střídavá péče u velmi malých dětí často narušuje citovou vazbu. Děti ztrácí pocit bezpečí, což může vést nejen ke stresu a úzkostem, ale často i k poruchám osobnosti,“ varovala psycholožka Mgr. Helena Petrová. Poslanec Philipp to shrnul až mrazivě: „Když by někdo řezal dětem prsty, okamžitě zakročíme. Ale když jim po kouskách odřezáváme duši, přehlížíme to a schováváme se za zákony.“
Co z toho všeho vyplývá?
Že dítě – dokud není připravené chápat složitosti dospělých – potřebuje především pocit bezpečí a domov. V loňském roce padl historický rekord. Bylo rozvedeno přes 21 000 manželství, přičemž více než polovina z nich se týkala rodin s nezletilými dětmi. Děti, které by měly být středem péče a citu, se tak často stávají prostředkem vyjednávání, v horším případě vydírání.
