Židovská synagogoga v Hradci Králové je svým rozsahem unikátní stavbou. Postavena byla v letech 1904 a 1905 v neomaurském a secesním slohu podle návrhu Václava Weinzettela, stavitelem byl Karel Šťastný. Slavnostní posvěcení nové synagogy se v Hradci Králové konalo 24. září 1905.
Královéhradecká židovská obec se do té doby setkávala v několika objektech na Starém městě, dočasné sídlo měla v dnešní Rokitanského ulici, kde byla ve dvoře vystavěna patrně dřevěná synagoga.
Budova synagogy je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka. Nárožní dům s hlavním průčelím do třídy Československé armády, s nárožním věžovým rizalitem (výstupkem) a bočním průčelím do Pospíšilovy ulice zdobí cimbuří, na nárožích vlaštovčí štíty, nahoře je kopule vyrůstající z hranolu, zakončena čtverhrannou lucernou s krakorci. Hlavnímu průčelí dominuje nad hlavním vchodem velké okno ve tvaru lomeného oblouku, pod ním je slepá kamenná balustráda. Na průčelí synagogy je umístěn nápis v hebrejštině, v překladu "V příbytek Boží jsme chodívali společně".
Během druhé světové války synagoga sloužila jako sklad konfiskovaného židovského majetku. Po válce při pokusech obnovit židovskou obec v Hradci Králové krátce sloužila bohoslužbám, avšak po roce 1950 velmi malá obnovená obec zanikla. V roce 1968 zchátralý objekt získala Státní vědecká knihovna a budovu zrekonstruovala pro své účely.
Po listopadu 1989 byla synagoga vrácena židovské obci, která ji však nadále nechala k dispozici Státní vědecké knihovně. V červnu 1995 odhalila na budově pamětní desku, která připomíná původní účel této stavby. Místní rodák, spisovatel a diplomat Viktor Fischl při té příležitosti řekl, že v Hradci Králové při posledním sčítání lidu před druhou světovou válkou žilo 425 židů, po jejím skončení 16. Po roce 2008, kdy byla v Hradci Králové otevřena nová Studijní a vědecká knihovna, byly v prostorách synagogy například kavárna či kanceláře.
