Anabáze kurdského lékaře

Nebezpečný mafián. Tak byl ve druhé polovině 90. let některými českými novináři popisován Yekta Uzunoglu, který byl obviněn a držen ve vazbě kvůli mučení svých krajanů. Kurdský lékař tvrdí, že jeho proces byl vykonstruován jako odplata za to, že v roce 1994 ohrozil ekonomické zájmy českého podniku v Turecku.

Déle než dvanáct let trvalo projednávání kauzy Yekty Uzunoglua (54). Na konci letošního března se kurdský lékař dočkal rozsudku. Soud mu uložil za vydírání a věznění tureckého občana Gürkena Gönena (alias Göksela Otana) dvouletý podmínečný trest se zkušební dobou na pět let. To ale není tečka za neuvěřitelně zamotaným případem. Uzunoglu tvrdí, že se stal obětí spiknutí, a proti rozsudku se odvolal.

Aby upoutal pozornost veřejnosti, začal v polovině března držet hladovku. Podpořila ho řada významných osobností. Někteří lidé se připojili k solidární jednodenní hladovce. Po dobu 24 hodin se nenajedl mimo jiné ani Václav Havel. Další osobnosti se podepsaly pod otevřenou petici nazvanou „Žalujeme“, ve které skupina autorů v čele s Františkem Janouchem viní některé představitele soudní moci, politiky a novináře z morálního a profesního selhání. V kauze se angažuje Amnesty International. Proč tolik sympatií vůči člověku, o kterém se kdysi v novinách psalo, že je zločinec? Pro možné vysvětlení se vraťme na začátek případu.

Elektrárenský kontrakt

Píše se rok 1994. Kurdský lékař v Česku podniká. Zná se s vlivnými lidmi v Turecku a Německu a uskutečňuje obchody s tureckými a německými firmami. Jeho společnosti prodávají do zahraničí výrobky českých firem. Tím se Uzunoglu dostává do sféry vlivu podniků zahraničního obchodu. Na přelomu července a srpna 1994 podepisuje s firmou Škoda Praha výhodnou smlouvu. Jeho společnost se stává výhradním zástupcem Škody Praha pro Turecko. Kontrakt mu slibuje mnohomilionové provize. Turci totiž plánují řadu energetických projektů, na nichž se chtějí podílet i Češi. Výrobky Škody Praha u nich mají dobré jméno a jejich ceny jsou nižší než ceny západních firem. Od konce 70. do začátku 90. let postavila firma šest bloků pro elektrárnu v regionu Soma a jedná se o výstavbě dalších bloků o výkonu 165 MW.

Uzunoglu nakonec své obchody neuskutečňuje. V září 1994 ho totiž zatýká policie a obviňuje ho z mučení tří lidí, posléze i z přípravy vražd a podvodů v obchodní činnosti. V médiích se následně objevují zprávy, že lékař obchodoval s drogami a zbraněmi. Všechna obvinění jsou vykonstruovaná a jejich cílem bylo znemožnění mých obchodů s Tureckem, říká Kurd.

Hlavní úlohu v údajném spiknutí hraje podle jeho názoru poslední komunistický ministr zahraničí ČSSR Jaromír Johanes. Tento bývalý politik pracoval v letech 1991–1994 jako rada-vyslanec v turecké Ankaře. V srpnu 1994 z této pozice odchází a stává se šéfem pobočky firmy Škodaexport v Ankaře. Podnik Škoda Praha však v té době v zemi za Bosporem podle podepsané smlouvy zastupuje Uzunogluova společnost. Johanes před svým odjezdem do Turecka navštěvuje Yektu Uzunoglua v jeho firmě. Kurdský lékař tvrdí, že ho bývalý ministr varuje, aby se nepletl do energetických projektů v Turecku. Podle svědectví Uzunogluovy bývalé sekretářky Zdeňky Duškové se pak Johanes snaží jejího šéfa kontaktovat ještě jednou, a sice z Turecka. Telefonuje mu do kanceláře několik hodin po jeho zatčení.

Johanes: Žádné spiknutí

Uzunoglu má svoji verzi také pro napojení Johanese na Gönena (alias Otana). Tento Kurdem údajně mučený Turek přijel do ČSSR v roce 1985. Gönen tvrdí, že z Turecka odešel z politických důvodů. Jako členovi levicové Organizace pokrokové mládeže Turecka mu prý hrozila perzekuce ze strany úřadů. Obstaral si proto falešný pas. Po příjezdu do Československa je Gönen v kontaktu se zdejšími tureckými komunisty. Zná se i s jejich vůdčí postavou Yuordalem Kayirhanem. Tento muž například Gönenovi tlumočí na policii při podávání žádosti o povolení k pobytu v ČSSR. Kayirhan se v roce 1990 vrací do Turecka. Tam pracuje jako překladatel pro československé a později slovenské velvyslanectví. Johanes je v té době v Ankaře československým, později českým radou-vyslancem.

Jaromír Johanes Uzunogluovo tvrzení odmítá. „Já ani firma Škodaexport nemáme vůbec nic společného s případem pana Yekty Uzunogla ani s nějakým údajným spiknutím proti němu,“ vzkázal TÝDNU. Ve svých 73 letech stále zastupuje Škodaexport v Turecku. Jeho syn Vladimír Johanes, významný lobbista, je předsedou dozorčí rady podniku Škoda Praha.

Mučení, nebo „mučení“?

Ale vraťme se zpět k Yektovi Uzunogluovi a k jeho údajným trestným činům. Pro začátek vycházejme z policejních záznamů. Dne 13. září 1994 telefonuje jistý Sezai Percin, hovořící „velmi špatnou češtinou“, na linku 158 a oznamuje, že ve svém bytě v Praze 5 nalezl „téměř bez známek života“ občana turecké národnosti Göksela Otana. Na místo do 25 minut doráží skupina elitních detektivů. V bytě nacházejí Percina a Otana a zajišťují rozličné zbraně. Přítomný záchranář konstatuje, že stav zraněného je „kritický“, má rozdrcené nohy, vykloubené rameno, popáleniny a zhmožděniny. Sanitka ho převáží na chirurgii do Motola. Ošetřující lékař se však ve své zprávě zmiňuje pouze o zhmožděninách.

Percina vyslýchá policie. Vypovídá, jak Uzunoglu a jeho komplicové Otana bili, mučili, ponižovali. Poté ho pět dní věznili a převáželi z místa na místo. Percin ale umí česky jen pár slov a pod protokolem není podepsán žádný tlumočník. Později uvede, že mu překládala Otanova přítelkyně Hana Plavcová (viz Kdo je kdo v kauze Uzunoglu).

Co se zatím děje s Otanem? Motolští lékaři ho chtějí prohlédnout na rentgenu, on ale z nemocnice utíká a setkává se se svou přítelkyní Plavcovou. Krátce po skončení Percinova výslechu se Otan dobrovolně dostaví na policii a podrobně tam vypovídá o Uzunogluových nekalých obchodních aktivitách. Popisuje lékaře ho jako vyděračského mafiánského kmotra. Seznamuje policisty s průběhem mučení a věznění. Otan tvrdí, že vydírání souvisí s Uzunogluovými pochybnými obchody. Jeho a Percinova výpověď se však významně liší. 

Policejní pochybení

Následující den pak detektivové Yektu Uzunoglua zatýkají. Zadržují i jeho údajné komplice. Začíná série policejních pochybení. V den lékařova zatčení policisté provádějí prohlídky v objektech, které Uzunoglu vlastní. Ke konci září 1994 je zkoumají podruhé, tentokrát bez povolení a bez přítomnosti obhájce. Videozáznamy z prohlídek se omylem smazaly.

Asi měsíc od pořízení prvního soupisu nalezených věcí vyšetřovatelé bez asistence obhájce otvírají pytel se zabavenými předměty a pořizují druhý, důkladnější seznam. V něm už figurují kompromitují materiály, mimo jiné film, na němž je Otan pózující v ženských šatech (pro Turky je to potupné) a zlatý řetízek, na kterém je vyryto Turkovo jméno. Filmy se však policistům ztratily, součástí spisu jsou pouze fotografie. Znalec, který ve zprávě uvádí, že oběť utrpěla těžkou újmu na zdraví, Turkova zranění posuzuje podle policií špatným způsobem pořízených fotografií, aniž ho na vlastní oči viděl.

Objevuje se další podezření. Policie  v jednom pražském bytě nachází dva muže. Jedním z nich je Uzunogluův bratranec Osman Bayhan. Policisté je převážejí na stanici, kde jim u výslechu opět tlumočí Otanova přítelkyně Plavcová. Podle protokolu muži vypovídají, že je lékař a jeho komplicové mučili. Neumějí však česky a podepisují se pod dokument, který není přeložen do jazyka, kterému by rozuměli. Posudek o jejich újmách na zdraví znalec vypracuje podle zprávy lékařky Nemocnice ministerstva vnitra a fotografií, na kterých nejsou vidět hlavy osob.

Uzunoglu a jeho tři údajní komplicové jsou zatím ve vazbě. V říjnu přichází obvinění z daleko závážnějšího zločinu. Percin na policii činí prohlášení, že si u něho a dalších dvou mužů lékař objednal vraždu tří osob. Na seznamu smrti je žena, která zároveň v minulosti působila v Uzunogluově obchodní společnosti. (Je také nevlastní dcerou soudkyně, která soudí u stejného soudu jako soudce, který nad Yektou Uzunoglu v březnu letošního roku vynáší rozsudek o vině.) Podle Percina se lékař chtěl těchto lidí zbavit, aby mu nepřekáželi v jeho podnikatelských aktivitách.

Vyšetřovatelé zatím opakovaně vyslýchají Otana. Vychází najevo, že muž v Česku používá falešný pas a ve skutečnosti se jmenuje Gürken Gönen. Své výpovědi často mění, ale stále v nich označuje kurdského lékaře za násilníka, který používá mafiánské praktiky. Později se ukazuje, že Gönen pracuje jako agent pro vysoko postaveného policistu zabývajícího se bojem s organizovaným zločinem.

Semtex v tašce ODA

Objevují se další „důkazy“. V prosinci 1994 policisté nalézají poblíž Uzunogluovy chaty u Prahy zakopaný semtex. Výbušnina je zabalena do igelitové tašky s emblémem politické strany ODA. Tyto tašky se ale začaly vyrábět až po Kurdově zatčení. Na počátku roku 1995 nachází sekretářka ve stole v Uzunogluově kanceláři Otanův (Gönenův) falešný pas. Při dvou předchozích prohlídkách ho ale policisté nenašli. Vyšetřovatel vydává Gönenovi potvrzení, že mu Uzunoglu pas ukradl, čímž porušuje zásadu presumpce neviny. Ministerstvo vnitra se později za tento prohřešek lékaři omlouvá.

V září roku 1995 se případ dostává k Městskému soudu v Praze. Obžaloba viní lékaře nejprve z podvodných obchodů, vydírání a omezování osobní svobody a nedovoleného ozbrojování. Příprava vražd v obžalobě není, policie totiž toto obvinění stáhla. Státní zástupkyně obviňuje z vydírání a omezování osobní svobody i jeho údajné komplice, Uzunogluova synovce Mehmeta Raufa Özdemira, dále Ibrahima Abdulgafura Gökmena a Haciho Mehmeda Buluta. V říjnu jí však soud celou obžalobu vrací k došetření kvůli pochybení v přípravném řízení. Senát konstatuje nedodržování práv obhajoby, kritizuje způsob informování advokátů o chystaných úkonech. Soud zpochybňuje použitelnost některých svědeckých výpovědí a nařizuje výslech dalších svědků. Senát se podivuje nad tím, že obžaloba lékaře viní z nedovoleného ozbrojování. Policie ho totiž z tohoto skutku nikdy neobvinila. Soud prodlužuje vazbu. Kurdský lékař zatím sedí ve vězení. Přichází za ním německý velvyslanec a přináší mu dokument o přidělení německého občanství.

Sezai Percin se zatím po krátkém pobytu v uprchlickém táboře dostává do Turecka. V červnu 1996 vypovídá u tureckých úřadů. Tvrdí, že Uzunoglu a spol. Gönenovi žádným způsobem neublížili, ale že naopak on sám tureckého agenta bil. Pak z něho prý dostal strach, protože se od něho dověděl o jeho kontaktech na českou policii. Gönen ho prý poté přesvědčil, že si s Yektou Uzunogluem pohrají, protože je bohatým podnikatelem. Společně pak podle Percina provedli kroky, které měly Kurda usvědčit jako násilníka a vyděrače. Uzunogluův bratranec Bayhan i druhý údajně mučený muž v Turecku posléze také vypovídají. Uvádějí, že se v Česku podepsali pod něco, čemu nerozuměli, a že se na nich Uzunoglu a spol. ničeho nedopustili.

Soudní maraton

V březnu 1997 se Uzunoglu dostává po 31 měsících na svobodu. Spoluobvinění Özdemir, Gökmen a Bulut z vazby odešli o čtyři měsíce dříve. Cizinecká policie jim neprodlužuje povolení k pobytu, a proto se vracejí do Turecka. Uzunoglu v Česku vyhrává své spory u obchodních soudů, a v červnu 1998 proto vyšetřovatel zastavuje trestní stíhání pro podvod. V únoru 2000 kauzu začíná projednávat Obvodní soud pro Prahu 4. Žalobkyně viní lékaře a jeho údajné komplice z vydírání a omezování osobní svobody ve dvou případech. V září 2003 pak soud Uzunogluovo stíhání zastavuje, protože již trvá příliš dlouho. Kurd ani žalobkyně s tím nesouhlasí.

V listopadu 2005 vše začíná nanovo. Líčení se opakovaně odročuje. V říjnu 2006 se k soudu po dvanácti letech dostavuje Gönen a opět mění výpověď. Říká, že Uzunoglu mu osobně neublížil, ale že vše organizoval. Uzunoglu si stěžuje na průtahy v líčení a požaduje výslech svědků, kteří v Turecku změnili své výpovědi. Soudce se brání, že za průtahy mohou turecké úřady. Existují prohlášení Kurdových obchodních partnerů, v nichž uvádějí, že Uzunoglu byl po dobu druhého údajného mučení s nimi, a nemohl se tedy ničeho nezákonného dopustit. Soudce však tyto lidi nenechal předvolat. Další svědci potvrzují Uzunogluovi alibi i na podstatnou část období, v němž se mělo odehrát mučení Gönena. Letos v březnu soudce konečně vynáší rozsudek. Uzunoglu a jeho údajní komplicové jsou vinni mučením a vězněním Gürkena Gönena. Státní zástupce říká, že text obžaloby je chybný v otázce lékařovy přímé účasti na mučení. Uzunoglu podle něho při mučení nebyl po celou dobu, ale střídavě přicházel a odcházel. Výpovědi ve prospěch lékaře učiněné v Turecku prý nejsou objektivní, protože byly pořízeny „z iniciativy rodiny obžalovaného“. Soud Yektu Uzunoglu a spol. viny z druhého mučení zprošťuje.

Uzunoglu: Zůstanu v Česku

Nejasností i jasně prokazatelných pochybení policie i justice je daleko více. V kauze figurují jména policistů, kteří mají přinejmenším kontroverzní minulost. „Mohu kdykoli opustit tuto republiku a žít kdekoli jinde a mohl jsem žít. Ale já to neudělám,“ řekl Kurd ve své závěrečné řeči. Pak dodal, že před bezprávím se neutíká.

„Mohu kdykoli opustit tuto republiku a žít kdekoli jinde a mohl jsem žít. Ale já to neudělám. Před bezprávím se neutíká,“ říká Yekta Uzunoglu.

* * *

Kdo je kdo v kauze Uzunoglu

Yekta Uzunoglu – Kurdský lékař a podnikatel narozený v Turecku. V 70. letech studoval na Univerzitě Karlově medicínu. V roce 1979 byl z tehdejší ČSSR vyhoštěn. Důvodem mohly být jeho kontakty s chartisty a adventistickou církví. V roce 1980 se jako dobrovolník zúčastnil misí organizace Lékaři bez hranic v Iráku a Íránu. Turecké úřady mu kvůli jeho „separatistickým aktivitám“ na území Kurdistánu odmítly prodloužit turecký pas.
Odešel proto do západního Německa, kde v roce 1981 získal status politického uprchlíka.
Kromě vykonávání lékařské praxe tam i obchodoval. Po sametové revoluci se vrátil do Československa, kde založil několik společností. Zastupoval některé české firmy při obchodování se zahraničím.

Gürken Gönen (alias Göksel Otan) – Korunní svědek. U výslechů tvrdil, že ho Uzunoglu a další tři muži mučili, bili a věznili. Později uvedl, že mu lékař osobně fyzicky neublížil. Své výpovědi často měnil. V Čechách žije od roku 1985. Až do roku 1994 používal falešný pas na jméno Göksel Otan. Z dokumentu Inspekce MV vyplývá, že byl agentem vysoko postaveného policisty specializujícího se na boj s organizovaným zločinem. V první polovině 90. let v Čechách pracoval jako tlumočník. Na ministerstvu zahraničí se akreditoval jako novinář. U soudu uvedl, že byl dopisovatelem zahraničních médií, mimo jiné tureckého deníku Milliyet. Redakce těchto novin to ale popírá.

Sezai Percin – Turecký občan, který na policii obvinil Uzunoglua a další tři muže z násilných skutků proti Gönenovi, Osmanu Bayhanovi a ještě jednomu muži. Později ještě vypověděl, že si u něho kurdský lékař objednal tři vraždy. Po návratu do Turecka učinil na tamější prokuratuře prohlášení, že Uzunoglu a jeho údajní komplicové jsou nevinní a že jde o spiknutí, za kterým stojí Gönen.

Hana Plavcová (později Gönenová) – Přítelkyně a poté manželka Gönena, která tlumočila výslechy všech údajně mučených mužů. Později se s Gönenem rozvedla.

Osman Bayhan – Bratranec Yekty Uzunoglua, kterého měl lékař podle obžaloby mučit, aby od něho získal informace o jeho příbuzných.

Mehmed Rauf Özdemir – Uzunogluův synovec a jeho komplic při údajném mučení. Policie ho zadržela okolo 14. hodiny dne 13. 9. 1994, přesto měl podle písemného znění obžaloby v tentýž den od 18. hodiny vydírat a věznit dva muže. Státní zástupce ve své závěrečné řeči v březnu 2007 uvedl, že v obžalobě došlo omylem k záměně jmen.

Ibrahim Abdulgafur Gökmen – Další muž, kterého obžaloba viní z vydírání a omezování osobní svobody. Po odchodu do Turecka se dlouhodobě léčil a v roce 1999 zemřel na následky nemoci. Český soud na něho v roce 2004 vydal mezinárodní zatykač, protože se nedostavoval k soudním líčením.

Haci Memhed Bulut – Třetí Uzunogluův komplic při údajném mučení a věznění. V Turecku měl nehodu a kvůli jejím následkům je upoután na invalidní vozík.

Josef Opava – Bývalý člen Odboru boje s organizovaným zločinem (OBOZ), který zatýkal Uzunoglua. Dnes je nepravomocně odsouzen za trestné činy v rámci Berdychova gangu.

František Brázdil – Bývalý šéf pražského OBOZ, který vedl jednu z domovních prohlídek v objektu, který vlastnil Uzunoglu. V současnosti je obžalován z neoprávněného nakládání s osobními údaji a zneužívání pravomoci veřejného činitele. 

Foto: Robert Zlatohlávek