Když jsme za Lubomírem Zaorálkem přišli, měl za sebou nový volební lídr ČSSD už třináct rozhovorů během pár desítek hodin. Přesto se snažil tvářit, že se nás nemohl dočkat. Mluvil žoviálně, nebál se ostřejšího výrazu. Ať už přišla řeč na jeho hříchy z mládí, na kafkovské absurdity dnešní ČSSD, anebo na paradox, že socialisté vydávají za mladou, neokoukanou tvář chlapíka, jenž byl v posledních dvaceti letech jedním z nejvyšších funkcionářů strany.
