Dobře prodat, to je čím dál lépe honorované umění. Cena mnoha věcí se na cestě z továrny k zákazníkovi více než zdvojnásobí, leccos se nakonec prodává desetkrát dráže, než za kolik bylo vyrobeno. Funguje-li konkurence, není na tom nic špatného. Ale je dobré to vědět.
Posezení v kavárně s příjemnou obsluhou nebývá levné. Ať mluví čísla: majitel podniku kupuje sedmigramovou porci espresa za čtyři až pět korun a prodává ji za třicet, v centru Prahy už spíše za pětatřicet korun. Marže (obchodní přirážka, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou) ve výši 500 až 800 procent činí z kávy – i po odečtení ostatních nákladů – jednu z nejziskovějších komodit v gastronomii. A v jiných odvětvích? Obchodníkům skvěle vynášejí třeba trička z Číny či pilulky na hubnutí.
Vývar 216 miliard
Nákupní horečka vrcholí, spotřebitelé vzali obchody útokem, konzumní revoluce graduje. Těmito slovy přivítali vykladači ekonomického dění minulý týden zprávu statistického úřadu, že zákazníci v březnu utratili v českých obchodech o deset procent více peněz než před rokem. Pokud rozjeté hospodářství do konce roku nevykolejí, převýší letos souhrnná útrata Čechů jeden a čtvrt bilionu korun. Kolik z této sumy zůstane za nehty maloobchodníkům? Při průměrné marži, která loni činila osmnáct procent, to bude 216 miliard. Mezi prodejci jsou však obrovské rozdíly. Někdo prodává se ztrátou, jiný může kupovat za stovku a prodávat za tisíc. Kdo je kdo?
Vyzvídat u obchodníků, jaké mají marže, je jako ptát se podezřelého, zda oběť zavraždil. Bez důkazů se přizná málokdo, natož do novin. „Je to obchodní tajemství,“ říká za všechny Jana Matoušková, mluvčí Tesco Stores ČR. Velcí prodejci tají přirážky u jednotlivých druhů zboží hlavně ze strategických důvodů, kvůli konkurenci. Malí se bojí spíše nepřejícnosti spoluobčanů. Závistivcům se těžko vysvětluje, že z marže musí obchodník zaplatit daně, nájem i vybavení prodejny, reklamu i platy zaměstnanců a že vedle vysoce ziskových položek nabízí i ty, na nichž nic nevydělá, protože jinak by k němu část zákazníků přestala chodit.
A i kdyby ne – také byznys motivovaný jen a pouze chamtivostí bývá v konečném důsledku přínosem. „Podnikatel prosazující vlastní zájem podporuje zájem společnosti efektivněji, než kdyby měl skutečně v úmyslu ho podporovat. Nikdy jsem nepoznal mnoho dobrého od těch, kteří se snažili obchodovat pro veřejné blaho,“ napsal už před 230 lety praotec moderní ekonomie Adam Smith. Maloobchod v Česku živí asi 470 tisíc lidí a jejich průměrná mzda je kvůli nízkým odměnám skladníků či pokladních hluboko pod celostátním průměrem: kolem patnácti tisíc korun.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.
Foto: Ilustrace TÝDEN
