Invaze plechových škatulí
14.10.2007 12:00
Nejpůsobivěji vypadají z výšky: nedozírné haly jako kdyby měl na svědomí jiný živočišný druh než ten, který vytvořil okolní vsi. Nejnudnější pohled nabízejí od silnice: jednotvárné šedivé plochy se stroze označenými rampami pro náklaďáky – B10, E3, F9... Nejsympatičtěji se kupodivu mohou „ty naše krabice české“ jevit zblízka; a hlavně zevnitř.
Mohutný hliněný val porostlý náletovou zelení je v rovině mezi Horními Počernicemi a výpadovkou na Mladou Boleslav na severovýchodním okraji Prahy bezkonkurenčně nejvyšší pozemní kótou. „Ornici, kterou odtud shrábly stavební stroje, musíme takto deponovat, aby byla připravena pro další použití jinde,“ vysvětluje Petra Roušarová z developerské společnosti VGP. Ta tady buduje průmyslovou zónu o výměře sto deseti hektarů, plocha Václavského náměstí by se sem vešla nejméně pětadvacetkrát. Vzniklo zde osm nových autobusových zastávek, investor vykupoval pozemky od více než stovky majitelů; vesměs restituentů, jimž stát vrátil pole, se kterými si nevěděli rady.
Jedna ze dvou desítek zdejších hal, které už jsou v provozu a mají svého nájemce, patří distribuční firmě, jež si nepřeje v souvislosti s touto reportáží zveřejňovat svou totožnost („apelujeme na eliminaci všech indicií včetně náplně činnosti nebo země původu“). „Dobrý den, dostala jsem za úkol nic vám neříkat,“ vítá novináře v jediném vchodu pro pěšáky vedoucí skladu. Padesátiletá žena sem dojíždí každý den autem z Kladna, kde ještě před několika lety pracovala jako zootechnička. „Takový rozdíl v tom zase není. I tady si musíte umět dobře spočítat, kolik čeho zasejete – nebo objednáte. A i tady je to hlavně práce s živým materiálem – v tomhle případě s lidmi,“ nabízí srovnání obou zaměstnání.
Kompletář. Kontrolor. Dispečer. Řidič vysokozdvižného vozíku. Výčet profesí, které se uplatňují v podobných halách, bývá takřka stejný. „Ohromné je, že jsou to skoro všichni mladí a učenliví lidé. Práce se tu velice rychle mění a zkostnatělí protivové by tady neobstáli,“ pochvaluje si „placmistrová“. V čem spočívají ony inovace? „Chceme zavést nový způsob inventury, to znamená čtečky, skenery, hlasovou navigaci.“ Vedoucí skladnice působí energicky a spokojeně, nicméně říká: „Je to tu fajn, ale když jedu domů a vidím, kolik těch krabic všude vzniká, trochu mě to děsí. Taky si říkám, jak to asi dopadne, jestli firmy jednou odtáhnou pryč, zmizí odtud ostraha a začne to tu chátrat.“
Levně, ihned, nonstop
Brokerská firma Colliers, která nabízí poradenství investorům, developerům a uživatelům nemovitostí, sídlí nad suši barem ve dvoraně Slovanského domu v ulici Na Příkopě. Průmyslové areály má na starosti ředitel industriální divize české pobočky Karel Stránský: „Celý ten obor ženou vpřed firmy sídlící v západní Evropě, jež přesouvají těžiště své evropské distribuce a výroby směrem na východ. A potřebují se sem dostat co nejrychleji.“ Realitní agent věří, že budování skladišť a továrních hal na zelené louce má i další logiku: „Vymísťování aktivit náročných na dopravu a hluk pomáhá městským centrům, ve kterých zůstane jen nezbytné zásobování a vznikne zde víc prostoru pro bydlení, zábavu, odpočinek.“
Česko je první na ráně hlavně vzhledem ke své poloze a infrastruktuře. Poměr výroby a logistiky je zhruba půl na půl; se vzdáleností od Prahy ubývá skladů a přibývá montoven. „Způsobů, jakými podobné areály vznikají, je celá řada. Od prodeje pozemků přímo uživatelům přes pronájem hotových areálů postavených na míru budoucímu nájemci až po spekulativní výstavbu bez předem známého klienta.“ Návratnost tohoto druhu podnikání podle Stránského v Česku činí deset až patnáct let. „V industriálním segmentu investičního trhu se výnosy nyní pohybují od 6,5 do 9,5 procenta, přičemž rozdíl mezi Prahou a okrajovými regiony mimo hlavní dopravní tahy činí téměř 40 procent.“ Před deseti lety, kdy se objevovaly první areály, prý zisky bývaly větší, dnes marže postupně klesají.
Stránský je vystudovaný geograf a kariéru začínal jako ekolog. „Developeři jsou jako voda: kde se jim otevírá příležitost, tam natečou. A naopak: pokud se jim do cesty postaví dostatečně silná bariéra, vydají se jinam,“ reaguje na připomenutí své původní profese. „Takže pokud se ptáte, zda mi není prosti srsti, co dneska dělám, odpovídám, že nikoli. Jestliže si obce a jejich obyvatelé určitý rozvoj nepřejí, mají dostatečně silné nástroje, aby tomu zabránili přiměřenou stavební regulací.“ Muž, který ještě před lety radil radnicím, jak zkrotit živelný stavební ruch a lépe plánovat územní rozvoj, dnes říká: „Skladové a výrobní haly na okrajích měst jsou mimo jiné součástí nákladů za to, že chceme co nejvíc zboží za co nejnižší cenu a pokud možno ihned.“
Changeover v Modřicích
K čtyřproudové silnici mezi Brnem a Mikulovem nastavuje CTPark Modřice, jak zní název šestatřicetihektarového areálu developerské společnosti CTP Invest, nevlídnou tvář poskládanou ze stovek metrů továrenských stěn z vlnitého plechu. Na její odvrácené straně panuje příjemnější atmosféra, která má v sobě přece jen něco z jihomoravského venkova, jenž ji obklopuje. Příjezdová ulice je lemována nedávno vysazenými stromy, své udělá přehledná orientační tabule, je tu dokonce chodník. A před vchodem do jednotlivých hal – světe, div se – stojany na kola. Bicyklů ovšem pramálo. Zaměstnanci, kteří právě absolvují „changeover“ (původním jazykem střídání směn), se houfují u svých osobních vozů, tu a tam někdo prodává přímo z kufru burčák. U elektronických píchaček čeká na úder čtrnácté hodiny fronta nedočkavé mládeže – děvčata z call centra, chlapci z výroby.
„Tak já vám to tedy řeknu: třináct a půl tisíce hrubého a jednou za kvartál čtyři tisíce navrch,“ říká třicetiletá dělnice firmy Andrew. Ta montuje v Modřicích u Brna „základnové telekomunikační stanice“ pro celou Evropu, odběrateli jsou velcí operátoři a značkoví výrobci jako Vodafone či Ericsson. Devadesát procent produkce jde na export. V hale dimenzované na třísměnný provoz pro 550 zaměstnanců dnes pracuje 850 lidí. „Už se sem skoro nevejdeme, šatní skříně jsme museli vytěsnit na dvůr,“ stěžuje si manažerka Jana Vybíralová. Provoz se měl rozšířit i na pole a louky na opačné straně silnice, kde už společnost CTP před několika lety nakoupila pozemky, ale modřická radnice – navzdory předchozímu souhlasu – se postavila proti. „Prý se nechtějí dostat do problémů s občanskými iniciativami,“ komentuje Vybíralová rozhodnutí obce.
Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání časopisu Týden.
Foto: Karel Šanda
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.