Máme odsuzovat premiéra Paroubka za vtipy o Romech? Vždyť na historky o blondýnách si nikdo nestěžuje... Debata, která se minulý týden vedla, je produktem politické korektnosti. Bez ohledu na Paroubkovo chování se zdá, že původně chvályhodná snaha pomoci menšinám občas přerůstá do bludného jazykového inženýrství; a může škodit těm, které má chránit.
Středoškolští učitelé literatury ve Spojených státech řešili roku 1995 vážný problém. Co dělat s tím, že se v klasické knize Dobrodružství Huckelberryho Finna objevuje více než dvěstěkrát politicky nekorektní termín "nigger". Profesoři se sešli v Hatfordu, kde Mark Twain dílo napsal, a radili se, co dál. Problém rozlouskl učitel černé pleti David Bradley: profesor anglické literatury "bílé" kolegy vyzval, aby se onoho ohavného slova v knize nebáli.
Co mohlo v Česku před jedenácti lety vypadat jako úsměvná historka o praštěných Američanech, dnes už tak zábavné není. V rámci globalizace se politická korektnost zabydlela také u nás.
Potýkat se s ní musel dokonce někdejší šéf vládní rady pro lidská práva Jan Jařab. Když v roce 1999 překládal knihu Sociology od Anthonyho Giddense, převedl anglický výraz "gender" do češtiny jako "mužskou a ženskou roli". Tím ale popudil tuzemské feministky; slovo "gender" prý měl přeložit jako "gender". "Jařabovi se podařilo promarnit možnost prezentovat jasný a přehledný argument Anthony Giddense. Místo toho jej znetvořil na nepoužitelnou změť termínů, která ve studentovi neznalém tohoto oboru sociologie nutně navodí dojem, že vlastně o nic nejde, že biologie a sexualita jsou těmi jedinými důležitými determinanty našeho chování," napsala feministka Marcela Linková.
Jařaba nakonec jeho protivnice navrhly na anticenu za nejhorší překlad roku. Ačkoli jako vládní zmocněnec pro lidská práva důsledně hájil menšiny, terčem útoků zastánců politické korektnosti se stal vícekrát. Když psal pro vládu zprávu o lidských právech, vsunul do ní kapitolu o "homosexuálech". "Proti slovu homosexuálové se ohradil zástupce sdružení, které mělo výraz homosexuální přímo ve svém názvu. Na mně ale chtělo, abych ve zprávě hovořil o gayích a lesbičkách," vzpomíná Jařab.
Moc slova
Za vznikem politické korektnosti stála snaha intelektuálů a politiků překonávat ve společnosti zažité negativní stereotypy týkající se etnických a náboženských minorit, homosexuálů, tělesně a mentálně postižených, seniorů i žen. Příkladem takových nespravedlivých stereotypů jsou třeba výroky "všichni Romové kradou" či "ženy jsou od přírody hloupější než muži".
Termín "politická korektnost" pochází ze Spojených států (viz rámeček). Některé slovníky ji charakterizují jako "vyhýbání se výrazům nebo aktům, které vylučují, marginalizují nebo urážejí určitou rasovou či kulturní skupinu". Zjednodušeně řečeno: v rámci politické korektnosti se stanovují hranice, jaké termíny, jazyk a názory ohledně menšin nebo určitých skupin jsou ve veřejné diskusi přijatelné a jaké už nikoli. Politolog Jiří Kunc z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy říká, že puristé politické korektnosti žijí v přesvědčení, že největší moc má slovo. Proto předpokládají, že budou-li lidé správně (korektně) mluvit, budou stejně správně i jednat.
Paroubkovi Romové
Rom dělá autoškolu. Projede autem zatáčku a učitel mu říká: "Nevšiml jste si té značky v zatáčce?" Rom odpoví: "Jaký značky? Hliníkový? Mám se pro ní vrátit?" Tento vtip vyprávěl, jak napsala minulý týden MF Dnes, herec Jiří Krampol v předvolební show premiéra Jiřího Paroubka. Ministerského předsedu zkritizovali novináři za to, že se show zúčastnil, aniž se proti takovým vtipům ohradil. "Nic proti humoru IV. cenové skupiny... Ale nemělo by to mít rasistické zabarvení," uvedl na Paroubkovu adresu v MF Dnes někdejší poradce Václava Havla Jiří Pehe; kdyby něco podobného udělal státník v rozvinuté demokracii, prý by z toho byl skandál. Připojil se také novinář Markus Pape: "Jsou pryč časy, kdy takové žertování politikům procházelo s tím, že přece o nic nejde."
Premiér se sice omluvil všem, koho poslechem vtipů o Romech urazil, novinové texty však označil za "mediální kampaň" a "účelový politický útok". Odhlédnuto od Paroubkova vysvětlení je ale pravda, že vtipy o Skotech, blondýnách nebo vychytralých českých zlodějích nikoho nevzrušují. "Nebo si vezměte pohádky. Ty jsou vrcholem politické nekorektnosti. Například v romských pohádkách se často opakuje motiv, jak chytrý cikán napálil, podvedl nebo přímo okradl hloupého gádža," říká Lumír Gatnar ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Podobně jako Paroubek dostala loni za uši firma Mountfield. V televizi se objevila reklama, v níž hrál Zdeněk Izer židovského obchodníka, který nakupováním v obchodech společnosti ušetří. Po protestech izraelské ambasády, že spot ukazuje Židy jako mazané držgrešle, firma reklamu stáhla, hájila se však tím, že navazuje na klasické židovské anekdoty. Vtipy podobné reklamě přitom skutečně - a bez protestů - vycházejí knižně. V souboru Velká kniha židovských anekdot z roku 2001 se například objevila následující anekdota: Dva muži se pozdraví "Jomtov" a jeden vypráví, že má kozu, která každý den podojí čtyři litry mléka. Na otázku, zda se to vyplatí, odpoví: "Samozřejmě, dva spotřebuji a čtyři prodám."
Světla a stíny
Politicky korektní přístupy měly v době svého vzniku (viz rámeček) opodstatnění. "Šlo o to, aby majorita negativně nevnímala příslušníky minorit," říká politoložka Vladimíra Dvořáková. Přehnané snahy po politické korektnosti dnes ovšem mohou škodit právě těm, koho mají chránit. Letos v lednu oslovili zaměstnanci pražského magistrátu sdružení romských vysokoškoláků Athinagoi s dotazem, zda netuší, kolik je v Praze Romů, kolik procent z nich má vysokoškolské a další typy vzdělání. Důvod? Existovala šance získat z evropských fondů peníze na podporu romské vzdělanosti. Michal Miko ze sdružení odpověděl, že žádná statistická čísla k dispozici nemá. "V rámci opatření proti diskriminaci a opatření pro rovné příležitosti je sběr takovýchto dat nepřípustný a neetický," napsal Miko. Úředníci teď ovšem řeší problém: jak získat peníze na podporu romské vzdělanosti bez patřičných dat?
Vysokoškolský učitel Kunc spatřuje jeden z největších problémů politické korektnosti v tom, že její nositelé jsou "netolerantní ve jménu tolerance". Navíc se vytvářením nových "korektních" pojmů neodstraňuje sám problém. Předsudky společnosti vůči "Cikánům" totiž nelze nahradit umělým obrazem "Romů" bez sebemenší poskvrny. Když například v Praze v červenci roku 2000 proběhl Mezinárodní kongres romské unie, málokdo zmínil, že pořadatel zůstal za ubytování ve Štiříně dlužný 730 577 korun. Jinou věc uvádí politolog Miroslav Mareš, učitel brněnské Masarykovy univerzity: "Třeba kriminalita určitého etnika je politicky korektně vysvětlována pouze jako reakce na rasismus majority. I když vysvětlení může ležet v dlouhodobých kulturních vzorcích chování, které velká část příslušníků této minority akceptuje."
Ještě dále zachází v kritice "politické korektnosti" sociolog Gatnar. Podle něho jde fakticky o transformované totalitní myšlení, které nutí jednotlivce, aby "správně mluvili". Vypjatá korektnost také omezuje svobodu slova a zasahuje do seriózního vědeckého bádání. "Proč měl Michal Zítko problémy s tím, že vydal Hitlerův Mein Kampf? Vždyť dnes je toto dílo bráno spíše jako historický dokument. Korektnost by neměla být vymáhána trestně. Demokracie musí unést i nevhodné nebo nesprávné názory," uvádí Gatnar. Agresivní politická korektnost navíc řadu lidí provokuje a zahání do opozice. "Každý člověk tak trochu touží být mučedníkem," říká Gatnar: od takového protestu pak mnohdy není daleko k extremistickým skupinám a sektám. Právě extremistům a populistům všeho druhu dodávají úporné projevy politické korektnosti argumenty.
Neslušnost, či nekorektnost?
Bojem proti ní pak kryjí třeba skutečný rasismus. "Politická korektnost se stala pojmem, který je používán v hanlivém významu. Krajní pravice ho využívá k diskreditaci protivníků zvláště v lidskoprávní oblasti, když jejich názory paušálně podsouvá pod pojem politická korektnost," říká Mareš, který se extremismem dlouhodobě zabývá.
Po zadání výrazu "politická nekorektnost" se na českém internetu objeví řada blogů či internetových magazínů. Jejich společným jmenovatelem bývá tvrzení, že autoři chtějí popisovat realitu nebo historii bez příkras. Jedním z těchto projektů je "politicky nekorektní knihovna", jejímž jménem hovoří člověk skrývající se pod jménem Pavel Fabian. "Politicky nekorektní názor je tabuizovaný, potlačovaný, nejdoucí s mainstreamem. Kdybych měl výraz ,politická korektnost´ nahradit jedním slovem, použil bych slovo cenzura," tvrdí Fabian. Návštěvníka stránek knihovny upoutá skutečnost, že převažují antisemitské spisky. Výběr knih odůvodňuje Fabian tím, že zveřejňuje pouze díla, která jsou českým čtenářům těžko dostupná a zároveň "zajímavá, ožehavá a tabuizovaná". Mezi ně podle něho patří například kniha Světový Žid, pojednávající o "světovládných choutkách Izraelitů".
"Otázka, kde končí politická korektnost a začíná rasismus, případně extremismus, je velice těžká. Určitá hranice by se dala najít v případě, kdy se lidem na základě rasy či národa vnucuje kolektivní méněcennost. Ať už psychická, intelektuální nebo pracovní," říká Mareš. Za politicky nekorektní označuje sebe samu předsedkyně Národní strany Petra Edelmannová; ta nedávno prohlásila, že Romové, kteří zemřeli v pracovním táboře v Letech u Písku, si za smrt mohli sami - prý nedodržovali základní hygienické návyky. "Je to jeden z mnoha případů, kdy se mluvčí - pod záminkou boje proti politické korektnosti - vymezuje proti elementárním humanistickým principům," říká Jařab.
Stačí rozum
Jak tedy nakládat s politickou korektností? "Záměrně pejorativní, urážlivé pojmy by se skutečně používat neměly. Totéž platí o termínech, které jsou nacistického původu, například ,židobolševik´ nebo ,pseudohumanista´, ale i o různých frázích pocházejících z komunistické totality," uvádí Jařab. K tomu, aby se lidé takovým termínům vyhýbali, však podle něho není třeba žádná ideologie a žádné jazykové inženýrství. "Stačí normální lidská slušnost, jazykový cit a určité vědomí historických souvislostí."
Foto: Robert Zlatohlávek, Karel Šanda
K TÉMATU:
