Ostatky ve spárech soukromníků

Lidské ostatky vzbuzují úctu. Někdy ale jen do okamžiku, než je objeví majitel na své parcele… V praxi končí i v kontejneru či pytlích od cementu. Svůj podíl na tom mají i nevyjasněné právní předpisy.

Severočeské Příšovice se v posledních letech staly archeologickou raritou. Před dvěma lety zde bylo v obytné zóně Cecilka objeveno žárové pohřebiště z pozdní doby bronzové. Podle odborníků je mimořádnou ukázkou tři tisíce let staré kultury lužických popelnicových polí. Problém je ovšem v tom, že k nálezu došlo na stavebních parcelách, kde poté vyrostlo šest nových obytných domů. Jejich majitelé odmítli pozemky odprodat a nyní na nich budou nuceni dodržovat specifický režim. Letos na začátku března bylo totiž pohřebiště vyhlášeno kulturní památkou. Pokud by majitelé chtěli na svých pozemcích budovat například podzemní garáže, postavit kůlnu, plot či vysadit stromy a keře, musejí žádat o dovolení u turnovské radnice.

Archeologické nálezy nejsou při současné mohutné stavební činnosti neobvyklé. Stavebníci jsou v takových případech ze zákona povinni jakýkoli nález oznámit a z vlastní kapsy hradit záchranný archeologický výzkum. Nálezy včetně případných lidských ostatků se pak obyčejně přemístí do depozitářů. Poté může výstavba pokračovat. U opravdových unikátů, jako v případě pohřebiště v Příšovicích, ovšem může dojít k tlaku, aby místo bylo vyhlášeno za státem chráněnou kulturní památku (což vlastníka ze zákona zavazuje udržovat dobrý stav a chránit před znehodnocením – na vlastní náklady).

Některé další případy vzbuzují otázku, zda se stará pohřebiště mají chránit jen tehdy, kdy se jedná o unikátní nález.

Metráky kostí za zdí

Jaroslav Klán má s kosterními ostatky hodně zkušeností. Jako expert Ústavu pro soudní lékařství a toxikologii provádí mimo jiné posuzování kosterních ostatků a návrhy na sanaci. U pohřebišť a vykopávek jde o jejich vyjmutí, speciální ošetření a opětovné uložení. Když před třemi lety vstoupil do rekonstruované krypty pražského kostela svatého Michaela nedaleko Staroměstského náměstí, byl otřesen. "V jedné z podzemních místností byla vyhloubena díra, do níž stavebníci naházeli desítky lebek a tisíce kostí spolu se sutí a stavebním odpadem. Ukázalo se, že toho bylo celkem devět kubíků. Tuto spoušť přikrývala dřevotřísková deska. To vše jsme vyjmuli, vyčistili, dezinfikovali, roztřídili a pietně uložili zpět na místo," vzpomíná docent Klán.

Dalších dvacet kubíků ostatků přitom zůstává bez sanačního ošetření a nepietně uložených zazděné ve spojovací chodbě, a to v pytlích od cementu a krabicích. "Prozkoumat situaci za přizdívkou mi umožněno nebylo," dodává.

O problematické situaci v kryptě se vědělo už několik let. Než se ale úřady rozhoupaly k podobným krokům (před docentem Klánem prováděl na místě testy Státní zdravotní ústav), byl potřeba dlouhodobý tlak veřejnosti a řady odborníků. Pod jejich dohledem je vleklá kauza kostela svatého Michaela už od poloviny 90. let. V té době právě pronajal tehdejší vlastník, Národní knihovna, celý objekt do soukromých rukou.

Firma Michal Praha, jejímž jednatelem je podnikatel Jerri Nowikovski, má ale podle protikorupční organizace Růžový panter těžko prohlédnutelnou vlastnickou strukturu. Na její hospodaření už doplatily například chátrající zámky Buštěhrad a Tmaň. Zrušený kostel v srdci Prahy tento nájemce (dnes již soukromý vlastník) drasticky rekonstruoval pro účely byznysu; ovšem s patřičnými razítky. V rámci stavebních úprav došlo právě i na významné pohřebiště z 12. až 17. století, kde leží pozůstatky zemřelých lidí, jako byli Petr Zmrzlík ze Svojšína, hrabata Bredovských, členové řádu servitů či bohatí měšťané. Část vyhrabaných ostatků při těchto zásazích přitom podle očitých svědků z okolí skončila v kontejneru.

Zatím to nevypadá, že by se stav rozrýpaného pohřebiště měl změnit k lepšímu (poslední zprávy ukazují na to, že majitel investuje do projektu na přebudování celého objektu na obchodně administrativní komplex). Kupní smlouva, kterou se Národní knihovna v roce 2005 skandály opředeného objektu zbavila, přitom vlastníka zavazuje k pietnímu nakládání se zdejšími kosterními ostatky podle platných právních předpisů. Tady nastává první problém. O jaké platné právní předpisy vlastně jde?

Pohřebiště či naleziště?

"Každý kdo koupí pozemek, na kterém se nachází jakékoli lidské ostatky, musí se řídit zákonem o pohřebnictví," říká obecně o právní situaci neužívaných hřbitovů Jan Hrdlička, místopředseda Sdružení pohřebnictví v ČR. Zákon o pohřebnictví přitom zavazuje k důstojnému zacházení s veškerými ostatky. Ty nelze svévolně vyjmout, dokonce i samotné otevření hrobky bez povolení je trestným činem.

Problémem je ale to, že zákon o starých a dnes již neužívaných pohřebištích a hrobkách výslovně nemluví. Norma pouze rozlišuje pohřebiště na veřejná (zřizovaná obcí) a neveřejná (kde jsou dozorovým orgánem krajské úřady). Otázku stáří pohřebišť zákon přechází mlčením. Výsledkem této strohosti jsou zmatky a bezradnost při otázce, kdo nese zodpovědnost za místa, kde se již po staletí nepohřbívá.

Příkladem může být opět rozrytá krypta v pražském kostele svatého Michaela. Nedávno se studenti, kteří se za záchranu chrámu angažují, obrátili na šéfa památkového odboru pražského magistrátu Jiřího Kněžínka, zda starost o zdejší pohřebiště nespadá právě pod magistrát. "Ale to není pohřebiště, to je archeologické naleziště," zareagoval Kněžínek. Prý jde o podobný příklad jako nález středověkého židovského pohřebiště v pražské Vladislavově ulici v roce 1997 při stavbě nové budovy České pojišťovny. "I tehdy to musel řešit vlastník," vzpomíná šéf pražských památek na kauzu, která vedla k protestům řady světových židovských organizací. Na konci schůzky ale Kněžínek připouští, že se ve věci neorientuje a je ochoten se obrátit na právníky.

Z hlíny do depozitáře

Zcela odlišně od odborníků na pohřebnictví vykládají status starých pohřebišť archeologové. Pokud nacházejí během svých výzkumů ostatky, jde z jejich hlediska o čistě vědecký materiál. Jakými pravidly se tedy při činnosti s kosterními ostatky řídí? "Žádná zákonná opatření neexistují, protože drtivá většina ostatků se nachází mimo oficiální hřbitovy," odpovídá Jana Maříková-Kupková z Archeologického ústavu AV ČR. Pravidlem ale podle ní je, že archeologové i antropologové zacházejí s ostatky pietně, bez ohledu na jejich stáří a původ. A kde končí nálezy ostatků vyjmuté při výzkumech? "Stejně jako ostatní archeologický materiál jsou uloženy v depozitářích příslušných institucí," říká archeoložka. K opětovnému pohřbení dochází prý jen ve výjimečných případech, hlavně jedná-li se o jedince pohřbené v mladších obdobích a pokud se najde shoda s majiteli hřbitovů či církví. Že by však jakékoli historické pohřebiště podléhalo zákonu o pohřebnictví, archeoložka odmítá: "Pohřebiště, jak je definováno zákonem o pohřebnictví, se nikterak neshoduje s pohřebištěm – archeologickým nalezištěm. Zákon o pohřebnictví pracuje s desítkami let, archeologové přinejmenším se stovkami, často i tisíci."

Řešení? Speciální zákon

Nabízí se z nejasné situace nějaké východisko? Aktivisté od svatého Michaela jej vidí ve speciálním zákoně na ochranu pietních míst v sakrálních památkách. Zatím neúspěšně se jej snažili zařadit do legislativního plánu vlády. Podobný zákon přitom již existuje – o válečných hrobech a pietních místech. Novou zákonnou úpravu by uvítal i Jan Hrdlička ze Sdružení pohřebnictví v ČR: "Pohřbívání je běžnou věcí, každý jsme smrtelný. Pohřebiště jsou konzervy času, kde přicházíme k našim předkům, a jsme povinni je zachovávat. Bohužel je situace mnohdy taková, že všechno je rozbité a rozkradené."

Foto: ČTK, studentská iniciativa