Vláda Mirka Topolánka získala v pátek důvěru sněmovny a Česká republika po dlouhých 230 dnech od voleb konečně plnohodnotné vedení země. Kabinet, který slibuje sérii reforem, bude vládnout odkázán na libovůli dvou nevypočitatelných přeběhlíků. Už minulý týden přitom naznačil, že jejich motivy asi nebyly tak čisté, jak tvrdili.
Když se minulý týden někdo zeptal politiků koaličních stran, co poslanci ČSSD Michal Pohanka a Miloš Melčák dostali za podporu Topolánkovy vlády, koledoval si o průšvih. „Taková otázka mi přijde skoro nehorázná,“ reagoval podrážděně třeba šéf poslaneckého klubu ODS a jeden z vyjednávačů Petr Tluchoř.
Zmíněná otázka přitom padala často a byla více než případná. Oba poslanci sice už před několika týdny vystoupili z klubu ČSSD, ale až do minulého úterka lavírovali. Melčák sice nekomunikoval ani s kolegy ve straně, ale v ojedinělých okamžicích, kdy byl zastižen, označoval koaliční program za nepřijatelný. Pohanka dokonce sliboval návrat do klubu a hlasování proti vládě. Po osobní schůzce s premiérem však oba vyhlásili rozhodnutí vládu tolerovat. Pro Topolánka to zřejmě velké překvapení nebylo; lidé z jeho okolí v minulých týdnech dávali najevo, že jsou si hlasy přeběhlíků zcela jisti.
O tom, jak přesně se podařilo dva poslance přetáhnout a za jakou cenu, se mezi politiky minulý týden hodně spekulovalo. Téměř nikdo nepochyboval o tom, že cenou nebyly pouze údajné programové ústupky, které si Pohanka s Melčákem vymohli. Jejich písemná dohoda s koaličními šéfy totiž obsahuje jen několik banalit typu, že vláda bude podporovat mladé rodiny nebo že bude komunikovat s odbory.
„Víme, že vyjednávání šlo přes osobní kontakty s některými regionálními představiteli ODS na jižní Moravě,“ naznačoval místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Padaly i nijak neověřené sumy, objevily se zvěsti, jak se Pohanka snaží vyhnout stíhání za své minulé kauzy a jak chce Melčák zařídit beztrestnost pro svého syna, který se měl dopustit zpronevěry. „Je to cílená dezinformace,“ bránil se Melčák.
Sousedé z kanceláří
Trefou do černého je zřejmě informace MF Dnes, kterou přitom i deník sám původně relativizoval jako neověřenou. Významnou roli v přetažení dvou poslanců měli sehrát dva lobbisté, bývalý náměstek ministra kultury František Formánek a brněnský podnikatel František Macháč. Formánek se dobře zná s Pohankou i Melčákem a Macháč byl v minulosti Melčákovým asistentem. Oba muži měli za své služby pro ODS dostat zajímavé funkce ve státní správě.
To, že splátka dluhu měla proběhnout okamžitě, prozradila - pro premiéra hodně nešikovně - nová ministryně kultury Helena Třeštíková. Minulý čtvrtek se veřejně ohradila proti tomu, že se jí premiér osobně snaží vnutit do funkce náměstka právě zmiňovaného Formánka. Argumentoval prý slovy, že jeho umístění do této funkce je součástí politické dohody, na níž vláda stojí. Třeštíková nicméně pohrozila, že pokud Topolánek neustoupí a Formánka se nevzdá, je připravena složit funkci.
Prozrazení obchodu s Formánkem bylo ODS velmi nepříjemné. Sám Topolánek to vůbec nechtěl komentovat, jen ministryni vytkl její politickou nezkušenost. „Mě nějaký Formánek vůbec nezajímá,“ bránil se dotazům i místopředseda Ivan Langer. Není divu. Jakékoli jiné vysvětlení, než že šlo o zvláštní obchod „funkce za hlasy“, je totiž velmi nelogické. ODS v minulosti právě Formánka coby náměstka ministra Jandáka opakovaně kritizovala. Třeba loni v březnu v parlamentní interpelaci stínová ministryně kultury ODS Miroslava Němcová a o čtyři měsíce dříve i poslankyně Kateřina Dostálová.
„Víte o tom, že pan Formánek dluží městské části Praha 1 na nezaplacených nájmech 1 091 000 korun? Považujete to u takto vysoce postaveného člověka za věc, která je v pořádku?“ ptala se Dostálová Jandáka v interpelaci. „Co já kvůli němu od ODS vytrpěl - a najednou je to jejich člověk,“ diví se sám Jandák. Formánka přitom Jandákovi po jeho předloňském nástupu na ministerstvo kultury doporučil právě dnešní přeběhlík Melčák. Nebylo by proto tak nelogické, kdyby si Melčák, jenž dnes sedí s Jandákem v jedné sněmovní kanceláři, řekl o funkci pro Formánka i Topolánkovi.
V jiné sněmovní kanceláři se sešla také zajímavá sestava. Druhý přeběhlík, Pohanka, sdílí místnost s exministrem Davidem Rathem. A také s jeho asistentem Ondřejem Šloufem, synem Zemanova přítele a někdejšího poradce Miroslava Šloufa. A Šloufa seniora zase Paroubkův hlavní poradce Jaroslav Tvrdík označuje za muže, který přetahování poslanců z ČSSD přímo organizoval. Nasvědčoval by tomu i fakt, že úmysl přeběhlíků podpořil z Vysočiny také Miloš Zeman.
Jisté je to, že Pohanka se s Miroslavem Šloufem dobře zná, spojily je některé obdobné aktivity na poli zdravotnictví. A neznámým pro Pohanku není ani Šlouf mladší. polupracovali jsme spolu ve volební kampani a také na věcech, které se nějak dotýkaly zdravotnictví,“ říká Rathův asistent. Zvěsti o tom, že také přes něho měl vést kanál od ODS k Pohankovi, však odmítá. „Také jsem tu fámu zaznamenal, ale je to úplná blbost. Nehledě na to, že otec teď delší dobu pobývá v Austrálii,“ tvrdí Šlouf junior.
Brněnský šíbr...
Ať už byla cesta Pohanky a Melčáka k Topolánkově vládě jakákoli, jedno je nepochybné. I kdyby se trojkoalice hodně snažila, méně důvěryhodnou a sourodou dvojici by v parlamentu asi jen těžko hledala. Sedmatřicetiletý brněnský poslanec a lékař Pohanka má pověst nenápadného muže, který dlouhá léta snaživě stoupal v partajní hierarchii. Několikrát se ve stranických primárkách snažil proniknout na volitelné místo kandidátky, ale povedlo se mu to až loni. O to více může překvapovat, že si po vytouženém vzestupu takto přibouchl dveře k další kariéře v ČSSD.
Pohanku ale lidé z jeho okolí často označují také slůvkem „šíbr“. Jeho jméno se opakovaně objevovalo v několika sporných kauzách. Už jako náměstek ministra zdravotnictví Bohumila Fišera sehrál zvláštní roli v kauze Diag Human: podařilo se mu zhoršit pozici českého státu v miliardovém sporu se soukromou firmou. Později podnikl sporný pokus o privatizaci pražské Nemocnice Na Homolce formou bezplatného převodu jedné americké společnosti a konečně v roli ředitele nezabránil dramatickému zadlužení brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny. A právě financování této nemocnice propojilo Pohanku s jinou kauzou, případem stíhaného budišovského starosty Ladislava Péti; ten o poslanci před skrytou kamerou hovořil jako o hráči, na kterého je spolehnutí.
Sociální demokraté naznačují, že Pohankův politický obrat může souviset právě s minulými kauzami. Sám Paroubek tvrdí, že se Pohanka opakovaně zajímal o to, zda by ho klub ČSSD vydal k případnému trestnímu stíhání. „Pan Pohanka se něčeho ze své minulosti obává. My se v každém případě budeme chtít k některým starým kauzám vrátit,“ varuje šéf ČSSD.
...a zlínský podivín
Mužem hodně jiného zrna je sedmašedesátiletý zlínský poslanec Melčák. Na rozdíl od pragmatika Pohanky je socialistou starého střihu. V sociální demokracii, v níž je dokonce členem širšího vedení, se zapojil do její levé frakce, vždy patřil ke křídlu takzvaných zemanovců a za asistenta má Zemanova blízkého přítele Jana Kavana. Ve sněmovně strávil bývalý vysokoškolský učitel dvě volební období. Toto třetí, kdy se do sněmovny dostal z nevolitelného místa jen díky značnému úspěchu strany na Zlínsku, mělo být jeho rozloučením s politikou.
Proč právě jeden z nejlevicovějších poslanců ČSSD našel důvod tolerovat Topolánkovu vládu? Zvlášť když se nikdy předtím k politickým záležitostem nevyjadřoval a věnoval se vesměs ekonomickým tématům? Melčákovi kolegové naznačují leccos. Kromě spekulace o trestněprávních problémech jeho syna je tu silná vazba zlínského poslance na Zemana a jeho lidi. A v neposlední řadě vysvětlují sociální demokraté Melčákovu přístupnost důvody téměř psychiatrickými. Melčák se v minulých týdnech svěřoval různým lidem s obavami, že je kýmsi zaměřován přes mobilní telefon a že se ho někdo pokouší otrávit. Několika kolegům ve straně dokonce tvrdil, že dnešní ministr Ivan Langer je agentem několika cizích zpravodajských služeb.
Jisté je, že už před vystoupením z klubu ČSSD měl Melčák pověst zvláštního mlčenlivého podivína, který někdy nestojí nohama příliš na zemi. Když se třeba předloni schvaloval nový silniční zákon, Melčák navrhoval, aby lidé za tmy chodili povinně v reflexních vestách, navíc označeni svítilnou, a směli přecházet přes silnici pouze ve skupině.
Jak změní triumf Topolánkovy vlády domácí politickou scénu?
Topolánkův bič
V nejbližší době se dají čekat kritické reakce v ČSSD k neúspěšnému kursu jejího předsedy, ale vnitrostranická revoluce se asi konat nebude. „Určitě se u některých lidí projeví nenaplněné ambice, spojované s účastí ve vládě. A bude se diskutovat o správnosti politického postupu. Protože dost lidí včetně mě v klubu i ve vedení strany dávalo najevo, že zvolený postup nebyl dobrý,“ říká místopředseda Škromach. Že by ale vlna kritiky na březnovém sjezdu strany Paroubka smetla, si nemyslí nikdo. „To by teď ničemu nepomohlo. A Zeman do toho zpátky nepůjde,“ říká jeden ze stoupenců bývalého předsedy, pražský poslanec Karel Šplíchal.
Záležet bude i na tom, zda Paroubek pro stranu uhájí alespoň funkci předsedy sněmovny. Zatím nechce říci, zda by v ní Miloslava Vlčka vystřídal on sám, možná však ČSSD o vrcholný post úplně přijde. ODS zatím oficiálně pouze odmítá, že by na něj ČSSD měla automaticky nárok, na minulém zasedání poslaneckého klubu ale Topolánek přímo mluvil o zabrání tohoto křesla pro koalici. Ve straně se mluví o tom, že by do něj mohl usednout Vlastimil Tlustý, kterého Topolánek vypudil z vlády. Proti sice mluví fakt, že by ODS ovládala všechny čtyři nejvyšší státní funkce, „zahojení“ Tlustého by zase mohlo zklidnit situaci ve straně. Topolánkovi oponenti po úspěchu jeho vlády sice i tak umlkli, avšak čekají, zda jeho kabinet bude schopen fakticky vládnout a prosazovat reformy.
Premiér zatím tvrdí, že má ambici s vratkou koalicí vládnout celé tři roky. Početně by to neměl být velký problém. Zatímco totiž k získání důvěry vládě stačilo sto hlasů jen při absenci alespoň jednoho poslance z levicové stovky, stejných sto hlasů jí podle ústavy dovolí ubránit se vyslovení nedůvěry, i kdyby proti ní v budoucnu hlasovali spolu s ČSSD a KSČM také Pohanka s Melčákem.
Jiná věc je, zda v této konstelaci půjde reálně vládnout, protože oba přeběhlíci se k podpoře žádných konkrétních zákonů nezavázali a ČSSD v této situaci určitě nedá ODS nic zadarmo. Jenže Topolánek má po obdržení důvěry v záloze jeden bič, na který mohou slyšet nejen Pohanka a Melčák: hrozbu poměrně rychlé cesty k předčasným volbám. Prakticky s jakýmkoli zákonem může vláda spojit otázku důvěry. A když pak pravicová stovka dokáže tři měsíce zabránit tomu, aby sněmovna k zákonu přijala jakékoli usnesení, má podle ústavy prezident komoru rozpustit a co nejdříve vypsat nové volby.
K této variantě se kloní také Václav Klaus. Jeho předchůdce Václav Havel popřál Topolánkovi úspěch při prosazování reforem, zato současný prezident vyslovení důvěry vládě na základě dvou přeběhlíků považuje za začátek cesty k předčasným volbám.
* * *
Sen o 119 hlasech
Vítězná vládní koalice ODS, KDU-ČSL a SZ si i po více než sedmi měsících od voleb udržuje podporu občanů. Podle lednového šetření agentury STEM by po případných volbách ani nemusela hledat žádné přeběhlíky, protože by vládla s velmi pohodlnou většinou 119 mandátů ve sněmovně. Většinovou vládu by dokonce postavili i jen občanští demokraté se zelenými, opírala by se o 105 hlasů. ODS, KSČM a KDU-ČSL si dnes v podstatě drží svůj zisk z parlamentních voleb, na změně poměru sil by se nejvíce podílel přeliv podpory mezi ČSSD a SZ. Zatímco socialisté by o 21 mandátů oslabili, zelení by o 18 posílili. Právě tato čísla svádějí politiky koaličních stran k úvahám o možnosti vyvolat ještě letos předčasné volby.
Foto: Petra Mášová
K TÉMATU:
