"Pokud neriskujete a nejdete si za svým snem, začnete pomalu umírat," napsal mimo jiné americký spisovatel, novinář a dobrodruh Jack London. Proslavil se především svými dobrodružnými romány Volání divočiny, Bílý tesák či Mořský vlk, ve kterých hraje prim drsná Aljaška, zlatá horečka na Klondiku či euforie z cest.
Psal bez přetvářek, vždy šel přímo k jádru věci a také tak žil. "Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí," napsal třeba v románu Tulák po hvězdách. Vystřídal řadu profesí, poznal bídu, dřinu i pád do alkoholismu, ve své době byla ale i jedním z nejlépe placených spisovatelů. London se narodil před 150 lety, 12. ledna 1876.
"Častokrát mohu chybovat, ale mé sny zůstanou pravdivé, vyzkoušej snít se mnou," vyzývá London své čtenáře, kteří takové výzvě většinou nedokáží odolat. Plně totiž věří svému zlatokopovi, dělníkovi, tulákovi, žebrákovi nebo námořníkovi. Tím vším totiž během svého krátkého života London byl. Zemřel ve svých čtyřiceti letech, když se předávkoval morfiem. Jeho životopisec Irving Stone později napsal: "V Evropě se o jeho smrti psalo více než o smrti císaře Františka Josefa, který zemřel den před ním. Jack představoval mládí světa a jeho skonem ve světě pohasla jiskra odvahy".
K nejlepším jeho románům patří Volání divočiny (1903), příběh věnovaný vztahu člověka a zvířete a konfliktu mezi civilizací a touhou po čistém, bezprostředním a svobodném životě. Hlavním hrdinou jeho nejčtenější knihy je domestikovaný pes Buck, který se stane členem vlčí smečky. Děj se odehrává koncem 19. století v Yukonu během zlaté horečky na Klondiku. Na Volání divočiny volně navazuje Bílý tesák (1906), knížka o lásce, pochopení a trpělivosti. Hlavním hrdinou je napůl vlk a napůl pes, který se na rozdíl od Bucka stane společníkem lidí.
Zcela zvláštní místo má mezi Londonovými knihami dílo Tulák po hvězdách (1915). London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby ve věznici San Quentin. Na základě jeho vyprávění ("Kdo nemá nic může velkodušně rozdat celý svět") autor vytvořil báseň o svobodě i utrpení člověka. Vězeň v cele dokáže umrtvit své tělo, vystoupit z těla i vězení a putovat svobodně vesmírem a minulými životy. London v knize také napsal: "Největší věc v životě, ve všech životech, pro mne a pro všechny muže byla žena, je žena a bude žena".
London se narodil v San Francisku jako nemanželské dítě učitelky hudby a potulného astrologa. Staral se však o něj nevlastní otec, po němž získal příjmení. Původně se jmenoval John Griffith Chaney, jméno Jack přijal v mládí. Žil v chudobě a už jako školák si začal přivydělávat, aby pomohl rodičům. Na školu neměl ani pomyšlení, vystřídal několik dělnických profesí a dřel do úmoru. Chvíli byl nezaměstnaným i odborářem a jako tulák jezdil po kontinentu.
Skončil i za mřížemi a životní zkušenosti ho přivedly do socialistické strany i k četbě Karla Marxe. London byl podle všeho přesvědčený socialista, dvakrát neúspěšně kandidoval za socialistickou stranu na starostu Oaklandu (1901, 1905). Jeho socialistické názory se promítly i do románů jako Železná pata (1908), který je považován za možná nejsilnější socialistický román všech dob. Ze Socialistické strany vystoupil až v roce svého skonu (v roce 1916), protože prý její program považoval za málo radikální.
Chvíli se také živil jako pirátský lovec ústřic a stejné piráty poté honil jako člen pobřežní hlídky. Legendární jsou také jeho námořnické kousky v jižním Pacifiku a zážitky z rusko-japonské války v roce 1905. Jednou napsal: "Nemám rád lidi, kteří čekají, až jim někdo upraví cestu."
Jackova touha po vzdělání byla veliká a do školy se přeci jenom vrátil. Hravě a předčasně zvládl středoškolská studia a bez problémů se dostal i na vysokou školu. Tu však kvůli zdravotním problémům a finanční tísni nedokončil. Po vypuknutí zlaté horečky se vydal na Aljašku a místo zlata si přivezl náměty na knížky. Začal psát, ale stále musel tvrdě pracovat. Slavným se stal v 27 letech Voláním divočiny a dalším jeho klíčovým "aljašským" dílem je Bílý tesák (1906). Námořnické zkušenosti zúročil v Mořském vlkovi (1904). Celkem napsal 50 knih, stovku povídek a mnoho článků na nejrůznější témata. Představy českých čtenářů Londonových knížek rozvíjely kresby Zdeňka Buriana.
"Opilé myšlenky mi začnou řádit v mozku a můj Démon mi našeptává, že život je něco velkolepého a že my jsme stateční a skvělí - svobodní jako bohové bezstarostně se povalující po trávnících a posílající tento přízemní, nicotný, konvenční svět k čertu," napsal London v jedné z nejupřímnějších výpovědí o záludnostech alkoholu, která v češtině vyšla pod názvem Démon alkohol. V originále se kniha jmenuje John Barleycorn a London na začátku vyprávění například konstatuje, že bude podporovat hlasovací právo pro ženy, protože ty jediné se mohou zasadit pro prohibici.
Svůj osud částečně předpověděl v napůl autobiografickém románu Martin Eden, který vydal několik let před smrtí. Ve své době byl prý nejlépe placeným spisovatelem. Zbohatl, koupil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii, kde prý vítal každého pocestného. Stavěl si také honosný Vlčí dům, který však někdo podpálil. Z této ztráty se nikdy nevzpamatoval. London měl přes své velké příjmy stále finanční potíže a do konce života bojoval s alkoholismem. Koncem života ho provázela druhá manželka Charmian. S první ženou Bessie měl dvě dcery.
Zemřel 22. listopadu 1916 poté, co se předávkoval morfiem, kterým tišil bolesti. Jeho popel byl rozprášen v místech, kde měl stát Vlčí dům. V roce 1955 byl vedle něho uložen i popel manželky Charmian. Hrob označuje velký balvan pokrytý mechem.
