Porážka carského loďstva v bitvě u Cušimy završila 28. května 1905 rusko-japonskou válku, ve které přišla říše Mikuláše II. o velkou část své prestiže. Rusům se tehdy lepila smůla na paty, měli horší lodě a nebyli ani dobře vycvičení.
Osudovému střetnutí v průlivu oddělujícím Korejský poloostrov od hlavního japonského ostrova Honšú předcházely střety na zemi, zejména bitva o ruský dálněvýchodní přístav Port Arthur. Na ten japonské síly zaútočily začátkem roku 1904 a mnoho měsíců zde obléhaly ruskou posádku.
Zmatek nad zmatek
Na pomoc posádce Port Arthuru i tamnímu loďstvu tak vyplula v polovině října Baltská flotila, kterou ale předtím, než se vůbec mohla zapojit do boje, čekala cesta kolem poloviny světa. Plavbu provázela celá řada potíží, způsobených nedostatečným výcvikem posádek, ale i nekompetencí velitelů.
Ruské lodě se srážely, u břehů Británie dokonce omylem zaútočily na tamní rybáře. Smrt dvou Britů způsobila pořádný poprask, Rusové kvůli tomu přišli nejen o možnost doplňovat uhlí v britských přístavech, ale také nemohli proplout Suezem.
Dnes nepředstavitelné. Do války lodě cestovaly sedm měsíců
Nakonec tak ruská flotila musela zvolit cestu kolem Afriky a než dorazila na místo střetnutí s Japonci, měla za sebou 33 000 kilometrů a více než sedm měsíců na cestě. Která navíc byla víceméně zbytečná, Port Arthur už 2. ledna 1905 ovládli Japonci a zbytky tamní ruské Tichomořské flotily zamířily do Vladivostoku. Unaveným Rusům plujícím z Baltu se pak postavilo silnější japonské loďstvo, vybavené navíc mnohem modernější technikou.
Samotná bitva u Cušimy měla jednoznačný průběh. Japonský admirál Heihačiró Tógó zastihl ruskou eskadru plující v řadě za sebou a rozhodl se použít klasický námořní manévr, tedy "položení příčky na T". Ruské lodě tak měly možnost střílet jen přímo před sebe, zatímco japonské mohly využít plné boční salvy. Výsledek střetnutí tomu odpovídal: Rusové přišli o sedm bitevních a 14 dalších válečných lodí, stejný počet padl do zajetí. Japonci přišli o tři torpédové čluny - a proti 5000 mrtvých ruských námořníků jich ztratili 117.
Aurora raději utekla z bitvy
Přes 6000 Rusů včetně admirála Zinovije Rožestvenského padlo do zajetí. Část ruských křižníků včetně později proslavené Aurory se ještě během bitvy oddělila od hlavních sil a raději se nechala internovat na Filipínách, které tehdy byly kolonií Spojených států.
Porážka na Dálném východě ještě zvýšila napětí v ruské společnosti, které nakonec přimělo cara k vydání manifestu, kterým v říjnu 1905 slíbil občanské svobody a volby do parlamentu.
