Tábor v Letech otevřeli nacisté před 85 lety, 8. srpna 1940. I za spoluúčasti českých protektorátních úřadů a českých dozorců fungoval tři roky. Za tu dobu se měnilo jeho pojmenování i určení, ale nakonec v něm zemřelo nebo bylo utýráno či zabito více než 300 lidí.
Romové v něm zpočátku tvořili jen menšinu vězněných, což se změnilo v létě 1942. Původně kárný pracovní tábor se tehdy proměnil v tábor "cikánský", kterým prošla velká část Romů žijících na území Čech. Na Moravě plnil stejnou roli tábor v Hodoníně u Kunštátu. Na obou místech zemřely stovky lidí, zejména kvůli otřesným hygienickým podmínkám, nemocem i špatnému zacházení.
Na základě nacistických norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni "cikáni a cikánští míšenci". V Německu i dalších zemích pod nadvládou Hitlerovy "Třetí říše" byli Romové perzekvováni a deportováni do různých táborů, včetně vyhlazovacích. Ti čeští - jak z obou táborů, tak nuceně usazení - skončili převážně v Osvětimi, odkud se jich po válce z 5500 vrátilo jen asi 500.
Ani Československo Romy nešetřilo. Seznamy využili i nacisté
Romové byli diskriminování už za první republiky, mezi červencem 1928 a srpnem 1929 se třeba konal soupis "potulných cikánů", jehož údaje později zneužila okupační správa. První výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda koncem března 1939.
Počátkem pronásledování Romů bylo přijetí nařízení o kárných pracovních táborech, do kterých měli být umístěni práceschopní muži starší 18 let, kteří nemohli prokázat řádný způsob obživy. Platit začalo v dubnu 1939.
Trvalo ale ještě více než rok, než se začaly stavět kárné pracovní tábory, které začaly fungovat začátkem srpna 1940. Jeden nedaleko Hodonína u Kunštátu, druhý a dnes známější pak asi dva kilometry od obce Lety u Písku. Oplocená část tábora v Letech část měla rozlohu 66 arů (0,66 hektaru), ke které patřilo ještě 11,2 aru neoplocené zemědělské půdy. Vzory pro zřízení těchto táborů se stala již existující zařízení, například v rakouském Lackenbachu.
Od převýchovy rodin k potírání „cikánského zlořádu“
Do táborů měly být zařazovány hlavně romské rodiny, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní vazby. Účelem táborů bylo vychovat "cikány, cikánské míšence a osoby potulující se po cikánském způsobu" k práci, pořádku a kázni.
Do roku 1942 ale tvořili Romové v různých táborech pouze deset nebo 15 procent internovaných, zlom nastal až po březnu 1942, kdy bylo přijato vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti a v červnu přijat zákon o potírání takzvaného "cikánského zlořádu".
Tím začala v protektorátu etapa rasového pronásledování Romů i lidí částečně romského původu. Po březnovém přejmenování táborů na sběrné byla v srpnu 1942 - jen pár měsíců po atentátu na Reinharda Heydricha - zařízení v Letech a Kunštátu změněna na cikánské tábory.
Neromští vězňové byli přemístěni jinam nebo propuštěni. Na protektorátním území byl proveden soupis "cikánů a cikánských míšenců", mezi něž české četnictvo pod dohledem německé kriminální policie zahrnulo na 6500 osob.
Vyčerpávající práce, epidemie a deportace. Umíraly hlavně děti
Muži, ženy i děti v Letech pracovali v kamenolomu, při stavbě silnice, na polích nebo v lese. Kvůli nedostatečným přídělům dozorci rozkrádaných potravin, těžké práci a špatným hygienickým podmínkám (zejména nedostatku vody) i enormnímu překročení kapacity tábora vypukla v Letech koncem roku 1942 smrtící epidemie břišního a skvrnitého tyfu. Horší následky ale měl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde většinu čekala smrt.
Podle historických pramenů prošlo táborem v Letech 1308 osob, zemřelo v něm 327 lidí, z toho 241 dětí mladších 14 let. Dalších asi 540 lidí skončilo v Osvětimi. V táboře v Hodoníně úřady shromáždily 1375 lidí, 207 z nich zemřelo a přes 800 bylo deportováno do Osvětimi. Desítkám vězňů se podařilo uprchnout. Do osvětimského "cikánského tábora" byli od března 1943 posíláni i Romové, kteří nebyli internováni v táborech v Letech a v Hodoníně a do té doby zůstali na svobodě.
Ostudný komunistický vepřín. Žádná úcta ani pieta
V roce 1973 vznikl na místě tábora v Letech velkokapacitní vepřín. Osudy Romů, kteří táborem prošli, se začaly připomínat teprve po pádu komunistického režimu. V roce 1995, kdy byl nedaleko vepřína odhalen památník obětem tábora, se začalo hovořit o vybudování důstojného pietního místa. Trvalo ale téměř čtvrtstoletí, než vláda vepřín vykoupila, stalo se tak v roce 2018. Teprve ve druhé polovině roku 2022 ale byla stavba srovnána se zemí a mohlo začít budování památníku.
Už v červnu 2020 byl představen vítězný návrh na podobu Památníku holokaustu Romů a Sintů (podskupina Romů žijící od 14. století v západní Evropě) v Čechách, na jehož vybudování kromě ministerstva kultury přispělo také německé velvyslanectví a prostředky šly i z grantu Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
Navštivte muzeum romské kultury. Otevíral ho prezident
Muzeum romské kultury oficiálně otevřelo památník holokaustu za přítomnosti prezidenta Petra Pavla nebo premiéra Petra Fialy (ODS) loni 23. dubna, veřejnosti je přístupný od května.
Už od srpna 2019 funguje Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě v Hodoníně u Kunštátu. Památník vybudovalo skoro za 100 milionů korun Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského. Brněnské Muzeum romské kultury místo převzalo v roce 2018.
V roce 2021 se v památníku otevřela nová expozice nazvaná "Tábor Hodonín u Kunštátu: Průsečík tragických osudů 1940-1950. Střední Evropa". Větší část expozice je v novostavbě informačního centra památníku, druhá část pak ve zrekonstruované budově bývalého vězeňského baráku.
