Václav Noid Bárta: Žiji neustále na cestách

Jaký to pro vás byl pocit, vyhrát prvního Slavíka?

Přiznám se, že pro mě to byl pocit naprostého štěstí. Ačkoli mnoho kolegů tvrdí, že na tom nezáleží a že tato soutěž nijak neodráží kvality zpěváka, pro mě má obrovský význam. Je to soutěž, kde zpěváky hodnotí přímo lidé, a právě to mi ukazuje, jestli ve své kariéře dělám něco dobře, nebo špatně. Záleží mi na tom, jak mě lidé vnímají, protože věřím, že je důležité nejen to, jak muziku předávám, ale také to, jaký mám k nim přístup. Mám obrovskou radost z toho, že mi lidé poslali své hlasy a tím mi dali najevo, že to, co dělám, dělám dobře. Tato výhra pro mě znamená opravdu hodně.

Je to pro vás nějaký impulz k tomu, dělat ještě něco víc?

Už před dvěma lety přišla první chvíle, kdy jsem začal pochybovat o zpívání. Měl jsem chuť s tím skončit, protože jsem necítil tu odezvu, kterou bych si přál. Plánoval jsem se věnovat jen natáčení videoklipů a reklam se svým studiem a skládání písniček pro ostatní interprety. Nicméně právě v době, kdy jsem byl na vážkách, jestli zpívání úplně nevzdat, přišla nečekaná nominace na Zpěváka roku. To, že jsem byl mezi tisíci zpěváky vybraný zrovna já, mě neuvěřitelně motivovalo. Říkal jsem si, že ještě nepřestanu, protože jsem poprvé opravdu cítil, že to, co dělám, má smysl. Mám úžasný fanklub, který mě vždy podporoval, ale ta podpora je dnes spíš na bázi přátelství, skoro až rodinná. Je nádherná, ale už ji beru jako součást svého života. Tentokrát však šlo o něco jiného, podpora přišla mimo můj fanklub, od širší veřejnosti, a právě to mi dodalo novou šťávu a odhodlání pokračovat dál.

Nedávno jste dělal s Helenou Vondráčkovou na jejím klipu. Jak ta spolupráce probíhala?

Helenka je pro mě královna české hudby, je úžasná. Dokonce mi na tom videoklipu nabídla tykání, čehož si obrovsky vážím. Je to skvělá ženská a úžasná zpěvačka. Zaslouží si to, co má, opravdu každým coulem. Celý tým je skvělý. Takže když mi zavolala, jestli bych s ní chtěl dělat videoklip, úplně jsem zajásal radostí. Samozřejmě jsme se trošku báli, aby vše dobře dopadlo, aby se jí ten nápad líbil.

Kromě sólové dráhy jste se hodně věnoval také muzikálům. Jak to s nimi vypadá nyní?

Rozhodl jsem se ukončit svou cestu ve světě muzikálů, protože cítím, že můj čas v tomto žánru dospěl ke svému závěru. Dvacet let je dost, a proto bude moje role v Jesus Christ Superstar tou poslední. Ztvárňuji Ježíše a vím, že touto rolí není možné dosáhnout něčeho většího. Na svoje muzikálové období vzpomínám fakt rád. Ani nedokážu spočítat, kolik muzikálů mám za sebou. Některé jsem dokonce i psal. Měl jsem tu čest být součástí úplně všech muzikálových premiér své éry, vždycky jsem hrál v té první premiéře, což pro mě má obrovský význam.

Máte hodně koncertů. Jak to zvládáte?

Plánů mám opravdu hodně, protože kromě pop music a pop rocku jsem se pustil i do metalu. Spolupracuji s mými kamarády z kapely Dymytry, která je velmi úspěšná a časově vytížená. Díky tomu se počet koncertů, které jsem měl během roku, ještě znásobil právě o vystoupení s kapelou Dymytry. Letos mě čeká přes 110 koncertů, což znamená, že budu koncertovat prakticky každý druhý den. A mám pocit, že tenhle počet ještě poroste. Žiji takřka neustále na cestách, ale tenhle hektický životní styl mě naplňuje,protože hudba je to, co mě baví a žene dál.

Máte čas na odpočinek?

Přiznám se, že jsem zvyklý být neustále v pohybu a odpočinek mě moc nebaví. I když mám volno, radši se snažím něco podniknout, třeba vyrazit někam s dětmi nebo se věnovat něčemu jinému. Nedokážu si představit, že bych jen seděl doma a díval se na televizi. Nedávno se mi ale výjimečně podařilo zůstat chvíli doma sám, když holky někam odjely. Přesto jsem v klidu dlouho nevydržel, hned jsem začal přemýšlet, kam bych mohl vyrazit nebo co bych mohl udělat na zahradě. Myslím, že právě aktivita je pro mě tím nejlepším způsobem relaxace.

Jak se udržujete v kondici?

Můj brácha převzal roli mého manažera, takže spolu každý den vyrážíme na koncerty. Máme i takový rituál, že ještě před odjezdem si vždycky zajdeme do posilky. Posilovna mě dokáže skvěle nakopnout. Po cvičení mám dobrou náladu, únava zmizí a všechno jde mnohem líp. Kromě toho mám rád i venkovní aktivity, občas si zaběhám. Teď navíc začínám s bojovými sporty, což je něco, na co se opravdu těším. Můj kamarád Petr Macháček, ikona českých bojových sportů, nás s bráchou jednou týdně bude trénovat. Oba jsme z toho nadšení a nemůžeme se dočkat, až se do toho pustíme.

Plánujete vyrazit s rodinou na dovolenou?

Chystáme se na Madeiru. Už jsme tam byli asi třikrát, je to naše oblíbená destinace, kterou považujeme za takovou naši chalupu. Strašně nás baví vracet se na místa, kde už jsme byli. Je to takové zvláštní, ale nás to baví, je to jako jít do toho stejného krámu, stejné restaurace a vzpomínat na to, co jsme tam zažili. Takže jedeme potřetí, možná už počtvrté. Brácha nám zatím doma pohlídá slepičky.

Farmě se stále dobře daří?

Farma funguje skvěle, i když je trochu menší. Kdysi jsem měl opravdu hodně slepic, v jednu chvíli jich bylo asi třicet. Bohužel se tam ale dostala liška, nebo možná kuna, těžko říct, a tak jich zbylo méně. Teď mám zhruba dvacet slepic, čtyři husy, dvě kachny a dvě kozy. I přesto, že je farma menší, si to užívám. Občas si dokonce připravíme nějakou domácí pochoutku, což je vždycky příjemný bonus tohohle venkovského života.

Všechno na farmě obstaráváte sám – i přípravu masa?

Zvládám všechno, co je potřeba, a asi to mám tak trochu v krvi – když jsem byl mladší, chvíli jsem se učil jako řezník. Na farmě mě to baví a děti také. Holky si rády vyberou vajíčka, pomůžou mi s prací a já jsem rád, že vidí, jak celý proces funguje. Chci, aby pochopily, že všechno, co jíme, je součást přírody, a aby nevyrůstaly s představou, že maso je jen anonymní kus něčeho zabalený v plastu. Tím, že jsou součástí života na farmě, se učí vážit si toho, co jedí, a rozumět tomu, odkud jídlo pochází. Myslím, že je to důležitá lekce do života.

Jak se vám daří skloubit náročnou kariéru s rodinou?

Je to díky tomu, že mám úžasnou manželku, která není jen skvělou partnerkou, ale především výjimečnou maminkou našich dětí. Starost o ně zvládá naprosto skvěle a já si toho moc vážím. Velkou výhodou je, že holky ještě nemají povinnou školu, takže když odjíždím na koncert, někdy můžou jet se mnou. Dopoledne si je užiji, a když mám práci ve studiu nebo natáčím, jsem doma, takže můžu kdykoli odbíhat za nimi. Díky tomu se vidíme téměř neustále. Máme velké auto, kam se všichni pohodlně vejdeme, a tak koncert spojíme s rodinným výletem. Snažíme se dělat všechno pro to, aby si holky užily dětství naplno a měly krásné vzpomínky.

Vaše nejstarší dcera Tereza zpívá. Myslíte, že zdědila vaše geny?

Musím říct, že Terezka zpívá opravdu skvěle. A není to jen můj názor jako táty, říkají to i ostatní, což mě nesmírně těší. Rozhodně ji v tom budu podporovat. Plánuji jí napsat písničku a natočit videoklip, to je jasné. Do hudební školy zatím nechodí, ale ani já jsem tam nikdy nechodil. Jsem samouk a myslím, že ona bude stejná. Kromě zpívání ji baví i street dance, chodí na tréninky a jde jí to výborně. To má zase po mamince Gábině, která je skvělá tanečnice.

Vypadáte velice spokojeně vedle vaší manželky Elišky. Máte nějaký recept na šťastné manželství?

Vztah je potřeba neustále opečovávat. I když jsou děti pro nás vším a jsou to to nejdůležitější na světě, je důležité nezapomínat na čas strávený jen jako partneři. Je potřeba pracovat i na našem vztahu, abychom si – až holky jednou vyrostou a vydají se svou cestou – my dva stále měli co říct a věděli, jak spolu trávit čas. To je podle mě klíčové pro dlouhodobé štěstí.

Chodíte na rande?

Přesně, chodíme na rande. Jedno takové rande jsme si nedávno udělali na Islandu, když jsme tam natáčeli videoklip. Bylo to skvělé, byli jsme tam jen my dva, úplně bez dětí. Samozřejmě se nám za dvě hodiny stýskalo, ale užili jsme si to.

Radíte se s manželkou o pracovních věcech?

Stoprocentně. Moje žena je v tomto velmi inteligentní, má umělecký i lidský cit a empatii. Takže samozřejmě řešíme všechny věci, které se týkají mojí kariéry, společně. Beru to jako rodinnou záležitost. Dokonce zkouším písničky přímo před ní a dcerami, abych zjistil, jestli fungují.

Jak vznikla vaše přezdívka Noid?

To vzniklo před lety, když mi v kapele říkali Véno. Pak jsme z toho udělali Vé-noid a nakonec se to přepsalo na V-noid. To véčko se časem ztratilo a zůstalo jen Noid. Líbilo se nám to, bylo to zábavné a originální.

Co byste si přál od letošního roku?

Přál bych si, aby to všechno zůstalo tak, jak to je teď. Jsem naprosto spokojený se vším, co se děje. Všichni kolem mě jsou zdraví, všichni jsou relativně spokojení, máme práci, co víc si přát.