Velkolepá slavnost se v srpnu 1628 během několika minut proměnila v národní katastrofu. Pýcha švédského krále, obří válečná loď Vasa, se převrátila a potopila přímo před zraky přihlížejících davů. Po 333 letech strávených v temnotách Baltského moře se však dočkala velkolepého vzkříšení a zapsala se do dějin jako jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů.
Před 70 lety, 25. srpna 1956, byla objevena historická švédská bitevní loď Vasa, která ztroskotala krátce po svém spuštění na vodu v srpnu 1628. Nad hladinu byla tato slavná švédská plachetnice vytažena 24. dubna 1961 a vystavena ve zvláštním muzeu, které patří k nejnavštěvovanějším ve Švédsku.
Více než 50 metrů dlouhé plavidlo vyzbrojené 64 děly nechal postavit švédský král Gustaf II. Adolf. Rozměrný a bohatě zdobený trojstěžník se měl stát chloubou jeho flotily a zajistit švédské koruně nadvládu nad Baltským mořem. Na svou první plavbu se Vasa vydala ze stockholmského přístavu 10. srpna 1628. Slavnostní událost, provázená nadšením davů a slavnostními salvami, se ale rychle změnila v tragédii. Loď sotva vyplula, když se do ní z boku opřel vítr. Vasa se naklonila na bok a otevřenými dělovými střílnami do ní natekla voda. Čtvrt hodiny po vyplutí šla Vasa ke dnu a s ní i několik desítek námořníků.
Vrak objevil 25. srpna 1956 po pětiletém pátrání amatérský archeolog Anders Franzén. Loď ležela v překvapivě dobrém stavu v hloubce 32 metrů. V dubnu 1961, po 333 letech pod vodou, byla loď vytažena nad hladinu. U stockholmského poloostrova Djurgardenu byla ihned umístěna do provizorní plechové budovy, která ji pak chránila plných 27 let a přitom průběžně přivítala 11 milionů návštěvníků. V listopadu 1987 započala stavba dnešní, mnohem důstojnější podoby muzea. To pak v roce 1990 otevřel švédský král Karl XVI. Gustaf.
I se stěžni dnes Vasa spočívá v budově vysoké přes 50 metrů. K tomu, aby mohla být loď zachována i pro příští generace, ji bedlivě střeží moderní technologie. Muzeum má každoročně přibližně 1,5 milionu návštěvníků.
