Viktor Sotona: Letadla i Aero jsou mým osudem

Do čela Aera Vodochody nastupoval v době, kdy měl slavný výrobce letadel doslova na kahánku. Pod jeho vedením se letouny této legendární značky opět vracejí na světové trhy, firma loni vykázala nejvyšší obrat v moderní historii a po letech ztrát konečně dosáhla zisku. O firmě, práci i letectví hovoří prezident a předseda představenstva AERO Vodochody AEROSPACE, s nelíčeným zápalem a vášní. „Pro mě osobně je práce v Aeru mnohem víc než jen zaměstnání – je to životní mise, jež mě naplňuje pocitem sounáležitosti a odpovědnosti za budoucnost českého letectví.“

Pane řediteli, už po pár minutách našeho setkání je mi jasné, že létání i Aero Vodochody jsou vaší srdeční záležitostí. Vztah k letectví jste si vybudoval tady v Aeru, nebo byla letadla a práce kolem nich vaším koníčkem už dříve?

Letadla i Aero jsou mým osudem. Táta sloužil u letectva, takže jsem vlastně vyrůstal na letišti. Nejprve Čáslav, pak Přerov, poté Hradec Králové… Všude tam jsem se s ním stěhoval. Jako dítě jsem hltal knížky o letectví. Miloval jsem knihu Nebe pro Albatros o vynikajícím českém leteckém konstruktéru Janu Vlčkovi, jehož osud byl spjat se stavbou cvičných proudových letounů. Dával jsem dohromady modely letounů L-39 a vytvářel jejich nejrůznější, až bizarní verze, které budou kolegům z Aera připadat legrační. Jednou jsem vzal třicet devítku, přidal závěsníky jako u letounu A-10 Thunderbolt a na místo typických koncových nádrží, které jsem odřezal, jsem dal rakety Sidewinder jako u F-16. Nalakoval jsem ho do barev amerického námořnictva, a dokonce ho vybavil přistávacím hákem. Studium leteckého inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně pak byla naprosto samozřejmou volbou. A teď promiňte, jsem trochu v rozpacích a nevím, jestli je vhodné se svěřovat médiím. Nikdy jsem to nikomu neříkal… a doufám, že za to nebudu dlouho v Aeru na tapetě. Víte, já jsem to všechno tak nějak tušil.

Povídejte, jsem zvědavý.

Být v čele Aero Vodochody je skutečně splněný sen. Celé dětství a potom i na vysoké jsem měl takové pocity, že to tak dopadne. Měl jsem to štěstí, že můj otec studoval na vysoké škole s bývalým šéfpilotem Aera, panem Schütznerem, s nímž jsem se několikrát setkal jako dítě, takže i to mě velice ovlivnilo. Vztah k letectví byl u mě natolik niterný, že jsem si říkal: Tady snad možná budu jednou ředitelovat. No a stalo se. A jsem na to nesmírně hrdý.

Čím vám letadla tolik učarovala?

Pohled na stroj, který se dokáže zvednout k nebi, pro mě vždycky znamenal symbol svobody a nekonečných možností. Navíc odmala jsem byl hrdý, že naši letci bojovali za druhé světové války na zahraničních válčištích. Když nemohli doma, dokázali se za naši vlast poprat aspoň v cizině. Letectví je navíc výspou moderních technologií, které mě vždy zajímaly. A pane redaktore, co si budeme povídat, letadla a piloti měli v sobě vždy určitý náboj, zejména pro ženy, v jejichž očích byli piloti něco na způsob rytířů. I ve válečných filmech o pilotech se obvykle boj a láska prolínají, a také tyhle atributy dělají z letectví krásný obor.

Do Aera jste nastupoval před necelými čtyřmi roky. Váhal jste, zda převzít vedení slavné, ale tehdy téměř krachující firmy?

Byl jsem generálním ředitelem společnosti ERA, jež se zabývá vývojem a výrobou radiolokační techniky pro vojenské a civilní účely. Byla to krásná léta, firmu jsme postavili na zelené louce a vlastně ji vydupali ze země. Ale když jsem nastoupil do Vodochod, uvědomil jsem si, co Aero vlastně je – pojem nejenom u nás, ale v celém leteckém světě. Aero udělalo do historie světového letectví obrovskou brázdu. Existuje 106 let, během nichž jsme vyrobili jedenáct tisíc letadel. To je neuvěřitelné číslo! Dokážeme si vůbec představit, kolik fotbalových hřišť bychom potřebovali, aby se tam tolik letadel vešlo? Vyráběly se tu Delfíny, Albatrosy, pak v licenci i stíhačky MiG-15 a MiG-21. Neváhám říci, že Delfín a Albatros jsou světové legendy srovnatelné s Mustangem a Spitfirem. Jsme mimochodem nejstarší letecká fabrika na světě, která nezměnila logo. Zakladatel firmy, pan Vladimír Kabeš, napsal roku 1919 na registračním úřadě perem do kolonky „název firmy“ Aero – a bylo z toho logo, jež je tu přes sto let v nezměněné podobě. A ještě jedna věc: Boeing jako nejstarší letecká fabrika světa vznikl jen pár let před námi.

Takže cítíte za Aero odpovědnost?

Ta fabrika fungovala, sloužila a vyráběla letadla po spoustu generací. Chceme, aby fungovala dál. Je to životní mise, která mě naplňuje pocitem sounáležitosti a odpovědnosti za budoucnost českého letectví. Vědomí, že se nám podařilo obnovit důvěru v domácí letecký průmysl a přinést zpět prestiž značce Aero, považuji za významný profesní úspěch.

Jste také pod přísným drobnohledem. I díky Aeru jsme totiž letecká velmoc a hodně lidí letectví rozumí. Je to tak?

Někdy říkám, že vést firmu s tak bohatou historií je jako pilotovat letadlo, které za sebou nechává dlouhou stopu v oblacích – máte křídla plná zkušeností, ale zároveň nesete odpovědnost za každý další manévr. Každé rozhodnutí je provázeno vědomím, že pokračujeme v odkazu mnoha generací, které Aero postavily na světovou mapu. Musíme si připomínat, co vše firma dokázala. Proto rekonstruuji kroniku, která se okolo roku 2000 trochu nešťastně přerušila. Máme zde pána, jenž se tomu věnuje, a novou historii Aera poctivě zapisujeme. Kronika je dnes kompletně digitální. Není to úplně byznysové téma a věc vydělávající peníze, ale je to skutečně důležité. Pro mě jako Čecha je to velké a silné téma.

Jste upřímný, a tak budu i já: Řeknu vám, že pokud s takovým nadšením hovoříte o práci i doma, vaše žena musí být „nadšená“.

To je trochu složitější téma. Jsem ve Vodochodech celý pracovní týden sám, takže vlastně nemám ani možnost svou paní mými pocity zahlcovat. A když jsme doma, krotím se a o práci se nebavíme. Takže: není to tak, že přijdu z práce a radostně někomu sděluji, co se v Aeru děje.

Jak relaxujete?

Na odpočinku musím zapracovat. Je totiž docela obtížné najít volný čas, pracovní doba ředitele takové firmy není pouze osmihodinová. Každopádně přes týden se snažím trochu cvičit v posilovně, abych potrápil ráno tělo. Během víkendu nebo dovolené mám aktivit hodně. Rád fotím – zachycování jedinečných okamžiků života a přírody je pro mě skvělým způsobem, jak si pročistit hlavu. K focení přibyla v posledních letech motorka. Ale zejména jsem nesmírně šťastný s rodinou. Rád vařím, takže u nás jsem hlavní kuchař já.

Vlajkovou lodí Aera je takticko-cvičný letoun L-39 Skyfox. Už jste se v něm proletěl?

Ano, měl jsem tu čest do jeho kokpitu usednout a musím říci, že ten pocit je nepopsatelný. Je to obrovský zážitek. Člověk si uvědomí, že sedí ve stroji, který je výsledkem špičkového českého inženýrství a zkušeností několika generací, které naše letouny brousily jako diamanty.

Je to následník Albatrosu?

L-39 Skyfox vychází z jeho aerodynamické koncepce a zachovává si všechny skvělé vlastnosti, jinak je to zcela nový letoun. Nabízí nejen výrazně lepší letové vlastnosti, vyšší životnost, násobnou vytrvalost, ale především naprosto novou úroveň kvality výcviku. Jde o stroj, který umožňuje pilotům trénovat scénáře odpovídající potřebám výcviku na moderní bojové letouny, včetně nejpokročilejších. Díky integraci digitálních simulátorů a možnostem adaptace na různé letecké standardy představuje Skyfox most mezi tradicí a budoucností. Je to letoun, který dokáže vycvičit piloty pro všechny výzvy současného i budoucího letectví.

Aero Vodochody spolupracuje s univerzitami, kde hledá inženýrské talenty. Poskytuje také stipendia studentům Střední školy letecké a výpočetní techniky Odolena Voda. Víte, že její studenti si na přelomu roku vybrali jako povinný školní film, na nějž půjdou do kina, Top Gun: Maverick, kde si zahrály i Albatrosy?

Ano, tu informaci mám a potěšila mě.

Vy jste Mavericka viděl?

Samozřejmě. Maverick je podle mě více realistický než „jednička“. Nese naši velmi významnou stopu. Akční letecké záběry byly pořizovány z letounu L-39 Albatros v upravené verzi CineJet. Že se hodně leteckých záběrů natáčelo z Albatrosu, mám potvrzené z Ameriky, protože jsem mluvil přímo s majitelem firmy Patriots, která letadla poskytla. Tím ale role Albatrosů nekončí. Tom Cruise a další herci prošli v rámci příprav na film intenzivním výcvikem vojenských pilotů a jeho součástí bylo i létání v L-39 Albatros, které pomohlo hercům zvyknout si na přetížení a vysoké rychlosti.

Takže můžeme být pyšní, že ve filmu je výrazná česká stopa, i když tam Albatros není vidět tak hezky jako v bondovce Zítřek nikdy neumírá.

Tehdy se na nás obrátili filmaři s žádostí o poskytnutí L-39 s pilotem, který bude dublovat Pierce Brosnana coby Jamese Bonda. Ve filmu tedy místo něj létal náš testovací pilot Ladislav Šnýdr. Letoun L-39 Albatros i po desetiletích od svého prvního vzletu zůstává nejen výcvikovým letounem u mnohých vzdušných sil, ale také oblíbenou volbou mezi světovými osobnostmi. Jeho spojení s ikonami letectví, filmu i hudby jen potvrzuje výjimečnost tohoto českého stroje. Věřím, že stejnou oblibu si na světovém nebi získá i jeho následovník Skyfox. První zkušenosti pilotů našich zákazníků nasvědčují tomu, že „nebeská liška“ z Česka má nakročeno stát se obdobně respektovaným a vyhledávaným letadlem jako legendární Albatrosy.

Jaká je vaše dlouhodobá vize pro Aero Vodochody? Kam byste chtěl společnost posunout v horizontu pěti až deseti let?

Krátkodobou vizí je stabilizace firmy, která právě probíhá. Je nutné ji modernizovat. Potřebuje miliardové investice do výroby, do budov, do letiště. Na to vše si musíme vydělat. Věřím, že budeme dál veřejností vnímaní jako vrchol znalostního řetězce, a tím pádem i atraktivní pro nové lidi, kteří k nám přijdou rádi pracovat. Mojí dlouhodobou vizí je Aero jako respektovaný evropský výrobce moderních takticko-cvičných letounů, který je nejen dodavatelem, ale i strategickým partnerem v oblasti výcviku, technologií a simulací. Aero je firmou, která dokáže vyvíjet, vyrábět a certifikovat proudové letouny, čímž řadí Českou republiku mezi několik málo zemí světa, jež disponují tímto unikátním know-how.