Ruský bloger Alexej Navalnyj byl roky nejvýraznější tváří ruské opozice, kritizoval režim prezidenta Vladimira Putina především za korupci a porušování lidských práv a pořádal protivládní demonstrace. V roce 2020 přežil otravu paralytickou látkou novičok, ze které obvinil Kreml. Ten to odmítl. Po léčbě v Berlíně se v roce 2021 po pěti měsících vrátil do Ruska, kde byl okamžitě zatčen a v několika procesech odsouzen k 19letému vězení za údajný extremismus, souhrnný trest se tak vyšplhal na více než 30 let. Opozičník vinu odmítal a své uvěznění přičítal snaze režimu umlčet veškeré odpůrce a kritiku.
Navalnyj, který by dnes, 4. června, oslavil padesátiny, v únoru 2024 zemřel za dosud nevyjasněných okolností v trestanecké kolonii za polárním kruhem.
Navalnyj podle ruských úřadů podlehl kombinaci onemocnění a arytmie. Jeho rodina a stoupenci toto vysvětlení od samého začátku odmítají a tvrdí, že byl zabit na příkaz ruského prezidenta Vladimira Putina. Letos v únoru uvedly ministerstva zahraničí Británie, Francie, Německa, Švédska a Nizozemska, že Navalnyj byl otráven jedem epibatidinem. Epibatidin pochází z kůže takzvaných šípových žab žijících v Jižní Americe. V Rusku se přirozeně nevyskytuje, lze ho však vyrobit uměle. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová uvedla, že Moskva požaduje důkazy. Že byl Navalnyj otráven, už uvedla loni v září vdova po opozičním předákovi Julija Navalná.
Navalnyj se narodil 4. června 1976, vystudoval práva na moskevské Univerzitě přátelství národů a později finančnictví na akademii při ruské vládě. Absolvoval také půlroční studium na americké Yaleově univerzitě. Ke své prezentaci hojně využíval sociální sítě.
Navalnyj býval občas kritizován za svou nacionalistickou minulost, například spoluzaložil hnutí Narod, které se ostře stavělo proti přistěhovalcům z Kavkazu a s nimi spojované kriminalitě. Do ruské politiky vstoupil v roce 2000 v řadách liberální strany Jabloko Grigorije Javlinského, ze které byl ale v roce 2007 vyloučen právě za nacionalistické postoje.
Po vyloučení z řad liberální opozice se Navalnyj zaměřil na kritiku korupce. Kupoval akcie polostátních koncernů, jako je plynárenský obr Gazprom, ropná společnost Rosněfť nebo vlivná banka VTB, aby se jako menšinový akcionář i v soudních bitvách domohl přístupu k informacím o hospodaření. Následně na blogu psal o nepravostech, zpronevěrách a korupci.
Navalnyj skončil několikrát na kratší dobu ve vězení, včetně vězení domácího, a to kvůli organizování nepovolených demonstrací. Tím se zabýval také Evropský soud pro lidská práva, který rozhodl o odškodnění pro Navalného. Soudy také zakázaly činnost fondů a štábů spojených s Navalným kvůli jejich extremistické činnosti. Několik jeho spolupracovníků bylo také odsouzeno k vysokým trestům vězení.
Navalnyj byl poprvé odsouzen v roce 2013, a to za zpronevěru v dřevařské firmě Kirovles k nepodmíněnému trestu pěti let odnětí svobody. Navzdory rozsudku skončil druhý ve volbách moskevského starosty s 27 procenty hlasů. Soud pak nařídil nový proces, který skončil pětiletou podmínkou. Pravomocný rozsudek mu podle ruských zákonů zabránil kandidovat v prezidentských volbách v roce 2018. V prosinci 2014 dostal Navalnyj za zpronevěru 27 milionů rublů francouzské kosmetické firmy Yves Rocher podmíněný trest odnětí svobody v délce 3,5 roku, jeho bratru Olegovi soud uložil stejně dlouhý nepodmíněný trest. Firma přitom tvrdila, že neutrpěla žádnou škodu a Evropský soud pro lidská práva (ECHR) shledal tehdejší proces nespravedlivým, za což Rusko vyplatilo Navalnému odškodnění.
Ruské úřady Navalného opět uvěznily v lednu 2021, a to hned po návratu z Německa, kde se léčil z otravy bojovou látkou novičok. Oponent režimu obvinil z otravy Kreml, ten nařčení odmítl. Zadržen byl z důvodu, že podle úřadů porušil pravidla dříve uloženého podmíněného trestu za podvod na kosmetické firmě Yves Rocher. Soud ho následně kvůli tomu uvěznil zhruba na 2,5 roku nepodmíněně. EU kvůli otravě Navalného uvalila na Rusko sankce, Moskva pak zveřejnila vlastní sankční seznam se jmény představitelů EU. Navalnyj držel na čas ve vězení hladovku.
Další proces s Navalným začal v únoru 2022 přímo ve věznici. Prokuratura požádala ruský soud, aby Navalnému uložil další trest 13 let vězení za podvod a pohrdání soudem. Podle obžaloby použil pro osobní účely stovky milionů rublů převedené do různých fondů včetně Navalného Fondu boje s korupcí, který úřady mezitím zakázaly jako extremistickou organizaci. V březnu téhož roku ho soud shledal vinným z podvodu a z pohrdání soudem a poslal ho na devět let do vězení.
Navalnyj stanul před soudem znovu v červenci 2023. A to přímo ve věznici IK-6 s nejpřísnějším režimem Melechovo v ruské Vladimirské oblasti, kde si odpykával předchozí trest. Obviněn byl ze založení a financování extremistické organizace, z výzev k extremismu, ze zapojení nezletilých do páchání nebezpečné činnosti a z "rehabilitace nacismu". Prokuratura později požádala soud, aby Navalnému vyměřil dalších 20 let za mřížemi. V srpnu 2023 jej soud za extremismus poslal na 19 let do vězení. Západní činitelé verdikt odsoudili a vyzvali k opozičníkově propuštění.
Navalnyj byl z věznice v Melechovu nakonec převezen do vězeňské kolonie ve městě Charp v Jamaloněneckém autonomním okruhu na Sibiři, kde ho hned po odchodu z karantény zavřeli na samotku. Kruté podmínky v trestanecké kolonii přezdívané Poljarnyj volk (Polární vlk), která se nachází asi 60 kilometrů za polárním kruhem, sarkasticky komentoval ještě začátkem ledna 2024 na sociální síti Telegram. V únoru zemřel. Evropská unie uvalila sankce na několik soudců, státních zástupců a dalších představitelů ruské justice, kteří sehráli podle unie klíčovou roli při uvěznění a smrti Navalného.
"Moc dobře víme, že když se Alexejovi udělalo zle, nevzali ho na zdravotnické oddělení, ale zpátky do cely. Že tam umíral sám. Že ho na zdravotnické oddělení vzali, až když byl v bezvědomí. Že si v posledních minutách před smrtí stěžoval na úpornou bolest břicha. Proč toto všechno není v závěrech vyšetřovacího výboru?" napsala jeho manželka.
Pohřben byl po obstrukcích státu 1. března na moskevském Borisovském hřbitově. S Navalným se přišli rozloučit jeho rodiče a tisíce jeho příznivců i několik diplomatů, přítomno bylo i množství policistů. Podle opozice bylo v souvislosti s pietními akcemi zadrženo více než 90 osob. Na posledním rozloučení byla mimo jiné Navalného matka i otec. Julija Navalná se s manželem rozloučila na sociálních sítích, do Ruska nepřijela. Spolu s dcerou a synem zůstala podle médií z bezpečnostních důvodů v zahraničí.
Se svou budoucí ženou se Navalnyj seznámil v roce 1998 během dovolené v Turecku, vzali se o dva roky později. V roce 2001 se jim narodila dcera Darja, v roce 2008 syn Zachar. V říjnu 2021 udělil Evropský parlament Navalnému Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Ocenil ho za odvahu v boji za svobodu, demokracii a lidská práva.
