Ultrajemné plastové částice mohou pronikat hluboko do plic a narušovat jejich přirozenou ochranu. Nová studie českých vědců ukazuje, že nanoplasty mění strukturu plicního surfaktantu, který je klíčový pro správné dýchání. Výsledky naznačují možné zdravotní riziko, protože tyto částice jsou běžnou součástí vzduchu, který každý den vdechujeme.
Nanoplasty ohrožují ochranu plic
Ultrajemné polystyrenové nanoplasty dokážou pronikat do ochranné vrstvy plic, změnit její strukturu a oslabit její ochrannou funkci. Vyplývá to ze studie Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR (AV ČR), na které pracoval tým vědců ústavu pod vedením Lukáše Cwiklika ve spolupráci s polskými a slovinskými kolegy. Studie byla publikována v časopise Journal of Hazardous Materials, uvedla AV ČR v tiskové zprávě.
Výzkumný tým zkoumal vzájemné působení nanoplastů se dvěma klíčovými strukturami tzv. plicního surfaktantu. Vědci při výzkumu kombinovali laboratorní experimenty s počítačovými simulacemi.
Nanoplasty pronikají do hloubky
Výsledky studie ukázaly, že ultrajemné polystyrenové částice se umí zabudovat do tzv. hydrofobního jádra plicního surfaktantu a nezůstávají pouze na povrchu. Toto vodu odpuzující jádro vytváří v plicních sklípcích vrstvu, která brání jejich kolapsu, a napomáhá tak snadnému dýchání.
Nanoplasty zde narušují uspořádanost lipidů a snižují tekutost této ochranné vrstvy. Lipidy jsou přírodní látky, které patří společně se sacharidy a bílkovinami k jedněm ze tří základních živin. Pro lidské tělo jsou lipidy nepostradatelné, jelikož slouží jako hlavní zásobárna energie a stavební kameny buněk.
Změny ve složení surfaktantu
Spolu s tím mění nanoplasty i složení surfaktantu, protože se dokážou zprvu hromadit v povrchové vrstvě plicního sklípku a následně pronikat i do hlubších struktur, které se podílí na jeho recyklaci.
To podle vědců naznačuje možnou cestu, jak se nanoplasty dokážou dostat hlouběji do plicní tkáně a narušovat jednu z nejcitlivějších ochranných bariér v dýchacím systému.
Nanoplasty jsou všude kolem nás
Nanoplasty jsou dnes běžnou součástí lidského prostředí, nachází se ve vzduchu, v prachu i v potravinách a podle odborníků se jim nelze zcela vyhnout. Vznikají především rozpadem větších plastových předmětů a jejich dalším opotřebením v prostředí i interiérech. Oproti větším mikroplastům se jemné nanočástice dovedou dlouho udržet ve vzduchu, a snadno se tak dostat do dýchacích cest.
"Právě skutečnost, že nanoplasty jsou běžnou součástí vzduchu, který dýcháme, dělá z tohoto tématu vážnou otázku pro veřejné zdraví. Pokud ovlivňují fungování plicního surfaktantu, je namístě brát jejich možné dopady na lidské zdraví velmi vážně," uvedla vědkyně Katarina Vazdarová.
Podle vědců, kteří se na studii podíleli, je nyní třeba v navazujícím výzkumu zjistit, jaké důsledky může mít dlouhodobé vdechování ultrajemných plastových částic pro lidské zdraví.
