Východoněmecký automobil Wartburg zůstává ve stínu menšího a slavnějšího trabantu, ve své době ale těchto celkem povedených dvoutaktů jezdily i po československých silnicích desetitisíce. Podobně jako za menším bratříčkem zůstávaly i za "warťasem" oblaka dýmu, také on ale majitelům poskytoval spolehlivé služby. První vůz z NDR nesoucí jméno hradu ležícího nad městem Eisenach, nesoucí označení 311, se začal sériově vyrábět v lednu 1956.
Původ vozu je možné vystopovat do doby před druhou světovou válkou, kdy firma DKW vyvíjela vůz, později vyráběný ve východním Německu jako dvoudveřová IFA 9. Na západě vyráběla prakticky totožný automobil továrna DKW pod označením F89. Z malé ify první wartburg převzal kromě pohonné jednotky i řešená s přední poháněnou nápravu a odpružení. Výsledný Wartburg 311, zprvu vyvíjený techniky eisenašské továrny v tajnosti, patří dodnes k nejelegantnějším vozům východní provenience.
Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě variací - základem byl čtyřdveřový pětimístný sedan, existovaly i kombi, kupé nebo kabriolet. "Třistajedenáctka" patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají za (v přepočtu) půl milionu korun i dráž. Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, označený 312, který v karoserii stávajícího modelu skrýval podvozek teprve chystaného typu 353. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300.000 kusů.
Následný Wartburg 353 byl veřejnosti představen deset let po modelu 311, na lipském veletrhu v roce 1966, a tehdy asi nikdo netušil, že jen s dílčími úpravami bude z výrobních pásů sjíždět celé čtvrtstoletí. Karoserie nového typu ztratila téměř vše z elegance předchůdce, její tvary ze všeho nejvíc připomínaly několik vzájemně pospojovaných krabic. Co ale zůstalo, byl velký vnitřní prostor - tentokrát ale jen sedanu, kombi a později vyvinutého pikapu - a také nemilosrdně zastarávající dvoutaktní motor.
Konstruktéři v NDR sice přišli s několika návrhy na novou pohonnou jednotku (včetně rotačního Wankelu), případně na celý nový vůz. Už v roce 1968 se ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach zrodil wartburg kupé se zbrusu novou karoserií z plastu a motorem od Renaultu. Ze spolupráce s francouzskou automobilkou ovšem nakonec sešlo a bez dopadu na vozový park skončila i několikaletý vývoj automobilu, který měl vznikat v kooperaci východního Německa a Československa.
Z plánů ale nakonec zůstalo jen několik osamocených prototypů v muzeích v České republice a Německu. Nového motoru se wartburg podobně jako věrný souputník trabant dočkal až na konci kariéry v roce 1988. I v jeho případě se jednalo o pohonnou jednotku z produkce Volkswagenu, tentokrát o objemu 1,3 litru. Ani nový motor, kvůli kterému museli konstruktéři wartburg podstatně předělat, ale zastaralý automobil, kterého se celkem vyrobilo skoro 1,4 milionu kusů, nemohl zachránit.
Výroba aut v Eisenachu má bohatou tradici, první vůz se jménem Wartburg vznikl ve francouzské licenci už v roce 1898. Začátkem 20. století začala továrna vyrábět auta pod značkou Dixi a v roce 1928 celou firmu převzalo BMW. "Bavoráky" se zde vyráběly až do roku 1942, kdy dostala přednost válečná výroba. Po válce se Eisenach ocitl v sovětské zóně - město leží jen pár kilometrů od pozdější vnitroněmecké hranice - a zařízení poničené továrny mělo skončit v Sovětském svazu.
Nakonec ale do továrny vrátila výroba aut, z bran vyjížděly předválečné modely, od roku 1951 ale pod označením EMW - v té době totiž obnovila výrobu i bavorská továrna a prosadila svá práva na značku (všechny "bavoráky" z let 1945 až 1951 tedy pocházejí z Eisenachu). V polovině 50. let nakonec přišlo nové zadání a továrna se z luxusních šestiválců přeorientovala na dvoutakty pro širší okruh zákazníků. Automobilový průmysl z Eisenachu ale neodešel ani po roce 1991, dnes za městem v režii koncernu Stellantis vznikají vozy Opel.
