Letošní veslařské Primátorky nabídnou možná netradičně vyrovnaný souboj na špici. Tradičního favorita vyzve americká osmiveslice z Northeastern University v Bostonu. Letošní ředitel závodu a zároveň šéf veslařského klubu Slavia Praha Jaromír Hurník v rozhovoru popisuje, jak důležitý závod Primátorky pro český veslařský sport jsou, i jak náročné je v Česku vychovávat mladé talenty. Velkým lákadlem pro veslaře je studium v Americe, protože na tamních univerzitách je veslování jedním z nejprestižnějších sportů. Hurník stojí za programem, který díky společnosti Allwyn pomáhá českým studentům za vzděláním a sportem vycestovat.
Letos na Primátorky okoření účast americké osmiveslice. Co to s sebou přinese?
Určitě to přinese zajímavý souboj na špici. Primátorky jsou o tom, že tu soutěží normální veslařské kluby a pak je tu Dukla, která je z principu na mnohem vyšší úrovni. Je to jako profi reprezentace a ostatní kluby jsou amatéři. Takže Dukla si tu vždy jede svoji ligu. Teď přijede áčková „osmička“ z Northeastern University v Bostonu. A ti by Duklu mohli potrápit.
Mohou vyhrát?
Může se stát všechno. Určitě budou mít největší šanci, protože z českých klubů to upřímně nemůže dát nikdo. V klubových osmách sedí kombinace studentů v kombinaci s táty od rodin. Američané minimálně Duklu znervóznili, protože v hned pondělí trénovali. Minulý víkend byli na mistrovství Evropy a normálně osmiveslici vůbec nejezdí. Ale teď šli hned v pondělí na osmu, takže je vidět, že to minimálně neberou na lehkou váhu.
Je to poprvé, kdy na Primátorky přijede lepší tým ze zahraničí?
Je to potřetí. Jednou tu byla „osma“ z Cambridge a jednou reprezentace Německa. Ti Duklu docela prohnali. Jenže Vltava není úplně rovná, pod Vyšehradem je známá zatáčka a musíte řeku znát. A Němci to tehdy podle mne trochu podcenili, takže Dukla vyhrála, ale bylo to o kousek.
Co pro veslaře Primátorky znamenají? Je to vrchol sezony?
Pro klubové veslaře rozhodně ano. To je víc než mistrovství republiky, protože to v zásadě moc lidí nezajímá. Tady jedete a je tam spousta lidí, plná náplavka a u cíle je plná tribuna. To na jiném veslařském závodě tady nezažijete. Najednou je veslování v centru dění. Kluby tím úplně žijí – nebo alespoň ty pražské. Ostatně pražský klub ČVK v roce 1910 Primátorky vymyslel.
Jak je na tom veslování v Česku jako sport?
Teď docela dobře, měli jsme pár let, které byly slabší, ale nyní je to mnohem lepší. Přicházejí nám mladí, kteří mají zájem a makají. Veslování je poměrně dost fyzicky náročné a je třeba dřít a trénovat opravdu hodně. Osmnáctiletý veslař, který má reprezentační ambice musí trénovat kolem 20 hodin týdně. A ti, kteří trénují na olympiádu, makají kolem pěti hodin denně.
Zároveň je tady ale spousta talentů, kteří mají ambici jít do Ameriky na univerzitu, protože tam je to nesmírně populární a do rozvoje mladých talentů tam hodně investují. Na britských, a hlavně amerických univerzitách je veslování úplně jiný vesmír. Statusem je to sport číslo jedna a prestižní věc. Kdo jezdí top amerických univerzitách v jejich první osmiveslici, je úplně hvězda. A my se českým studentům snažíme pomáhat, když tam chtějí studovat.
Jak se to daří?
Je to samozřejmě dost otázka peněz. Začalo to před lety u nás v klubu, měli jsme talentovanou studentku, která chtěla na univerzitu v Americe, ale neměla prostředky. Rodiče neměli v podstatě ani korunu navíc, ani na to, aby zaplatili poplatky za povinné testy a vízum. A to se jednalo o nižší desítky tisíc. Řekli jsem si tehdy v klubu, že ji tam prostě dostaneme, i kdybychom to měli dát ze svého. To se nakonec stalo, ale začali jsme přemýšlet nad nějakým systémovým řešením. Tehdy do toho vstoupila společnost Allwyn, která začala podporovat nadějné veslaře, kteří chtěli vyrazit na univerzity do Ameriky.
Jak taková spolupráce funguje?
Na začátku za mnou přijde student a řekne mi, že by rád studoval a vesloval v Americe. Poptám se, na jakou školu by rád a pak zjišťuji, jaké jsou finanční možnosti rodiny. A to se řeší dva roky dopředu. Přijde otázka: Je tvoje rodina schopná něco platit? A když rodina nemá možnost platit nic, ani třeba letenky a výdaje kolem, musíme se tomu přizpůsobit a hledat školu, která má sportovní stipendia. Platí ale, že na těch úplně nejlepších univerzitách neexistují sportovní stipendia. Takže i když veslování pomůže k přijetí a škola podle příjmu rodiny odpustí část školného, pořád je potřeba platit letenky a věci kolem. Pokud proto rodina nemůže zvládnout ani to, a není na tom nic špatného, je lepší se poohlížet po školách, která sportovní stipendia nabízí.
Kolik českých studentů se již podařilo podpořit?
Už je to osm studentů, kteří jsou jak na prestižních univerzitách – Yale a Harvard, ale i na těch velmi slušných jako například Ohio State nebo Florida Institute of Technology. Jsou to řádově desítky tisíc korun na studenta, což může vypadat jako kapka v moři, ale pro studenty a jejich rodiny je to někdy otázka, zda to dítě tam studovat pojede či nepojede. Z toho důvodu jsme Allwynu za podporu všichni opravdu vděční.
Co taková podpora znamená pro české veslování? Vrátí se to tuzemskému sportu?
Z našeho programu zatím všichni stále studují. Ale právě ve zmíněné osmě z Bostonu, která pojede Primátorky, sedí český student Jakub Kyncla, který v červnu končí studium v USA A o něm vím, že má ambici dostat se na olympiádu v Los Angeles v roce 2028. Takže obecně jsem si jistý, že podpora studentů-veslařů je obrovský přínos nejen pro ně samotné ale také pro celé českého veslování.
Jak drahý je veslování sport pro zájemce, kteří nemají ambici závodit na olympiádě. Mluvil jste o náročnosti fyzické, je tam i finanční?
Veslování je drahé, ale hlavně pro ty kluby, protože ty kupují lodě a vesla. Kluby tak výrazně dotují děti a mládež, protože veslařské vybavení je velmi nákladné. Veslařská závodní loď už pro 12letého žáka stojí 150-200 tisíc. S tím jak malý sportovec roste, se zvyšuje i cena. Špičková loď, skif, na mistrovství světa juniorů třeba kolem 300 tisíc, dvojskif kolem 600 tisíc, čtyřveslice milion a osmiveslice milion a půl až dva. Lodě proto kupují hlavně kluby, s čímž pomáhají sponzoři nebo města, ve kterých kluby sídlí. Pražské kluby ale mají také štěstí v tom, že mají historicky své pozemky relativně v centru města, třeba my jsme naproti Tančícímu domu a Blesk nebo ČVK na Veslařském ostrově, a část svého majetku můžeme pronajímat, a to nám pokrývá výdaje. Kdysi jsme totiž byli na okraji města, kde se doslova pásly kozy, a teď jsme v centru, takže z toho těžíme. Nicméně to je bohužel deviza, kterou máme pouze v Praze.
