Příběh politického vězně a člena vězeňského odboje Antonína Kaliny, který v koncentračním táboře Buchenwald zachránil 904 židovských chlapců z dětského bloku 66, představila v Praze izraelská výzkumnice Limora Regevová. Popsala nejen Kalinovu mimořádnou odvahu a organizační schopnosti, ale i vlastní, několik let trvající výzkum, který začal náhodně - přátelstvím mezi jejím synem a vnukem jednoho z takzvaných Kalinových dětí.
Regevová uvedla, že původně chtěla pouze pro svého kamaráda připravit malý dárek k 90. narozeninám. Z nahrávky jeho dosud nevyřčeného příběhu se však stala kniha. "Stála jsem v Buchenwaldu u bloku 66 a ptala se sama sebe: proč tenhle muž dělal to, co dělal?" uvedla.
Následoval rozsáhlý archivní i terénní výzkum v Česku a Německu. Regevová zmapovala Kalinův život od dětství v chudé rodině přes jeho brzkou politickou aktivitu, opakované zatýkání až po zatčení Gestapem v roce 1938. Popsala jeho pobyt v Dachau a následné přeřazení do Buchenwaldu, kde se stal součástí mezinárodního vězeňského odboje. Podstupoval výslechy a mučení, přesto pokračoval v ilegální činnosti.
Vrchol jeho odporu podle výzkumnice přišel v zimě 1944 a 1945. Jako vedoucí bloku 66 vybudoval ochranný systém pro stovky židovských chlapců. Získával jídlo, oblečení a boty, vyměňoval dokumenty, měnil žluté trojúhelníky za červené, skrýval ohrožené vězně v podzemním bunkru a děti chránil před selekcemi i evakuacemi. Pomáhal jim také psychicky, kdy podporoval výuku, zpěv či hry, aby jim vrátil pocit lidství.
Po osvobození zůstal s dětmi do jejich zotavení. O svých činech však po válce mlčel. Zemřel v roce 1990, širší uznání se mu dostalo po roce 2012, kdy obdržel titul Spravedlivý mezi národy.
Regevová uvedla, že většina české veřejnosti Kalinu stále nezná. Připravuje proto rozsáhlou publikaci plánovanou na rok 2026 a podílí se na vzniku výstav v Česku, Polsku i Izraeli. "Jeho příběh si zaslouží být vyprávěn znovu a znovu," dodala.
