Jako malý chlapec chytal všechno živé od škorpionů přes ryby až po malé savce. Jako dospělý muž pomohl přeměnit zoologické zahrady z atrakcí pro lidi na centra pro ohrožené druhy. A aby se uživil, začal o tom všem psát zábavné a humorné knihy, které došly široké obliby.
Britský přírodovědec a spisovatel Gerald Durrell, který se narodil před 100 lety, 7. ledna 1925, se jako zoolog věnoval ochraně ohrožených živočišných druhů a popularizaci této problematiky. Napsal skoro 40 knih pro dospělé i pro děti, bestellerem se třeba stal humorný román O mé rodině a jiné zvířeně z roku 1956. V roce 2010 byl na počest Durrella, který zemřel v lednu 1995, pojmenován nově objevený druh madagaskarské masožravé šelmy Galidie Durrellova.
"Byl překypující osobností, která inspirovala mladé lidi k nadšení pro přírodu. Byl vřelým, byť ne vždy přesným spisovatelem, jehož knihy skýtaly nejen průzračnou radost ze čtení, ale i mnoho informací," napsaly po jeho skonu britské Timesy.
Mistr jazykového i situačního humoru pohlížel na svět z dětského i dospělého zorného úhlu, jak dokazuje právě dílo O mé rodině a jiné zvířeně. V něm popsal vlastní svérázné dětství na řeckém ostrově Korfu pod taktovkou staršího bratra Lawrence, rozhodného mladého intelektuála a později úspěšného spisovatele (Alexandrijský kvartet).
Gerald Durrell se ale narodil v indickém Džamšédpuru. Po třech letech se jeho rodiče vrátili do Anglie, aby se v roce 1933 usadili na Korfu, kde jim měly úspory vydržet déle. Pro Gerryho to tam byl učiněný ráj: často se plavil s loďkou kolem břehů a chytal všechno, co mu přišlo pod ruku.
Leč úlovky často unikaly z jeho pokoje a pustošily dům. A se školou se - na rozdíl od zvířat - moc nekamarádil: jediný rok formální školní docházky byl katastrofou, a tak začala jeho matka raději najímat domácí učitele.
Otec Lawrence Samuel zemřel, když byl Gerry ještě malý, a matka Louisa Florence musela vychovávat čtyři děti sama. Podle Durrellových vzpomínek byla prý rovněž nekonvenční: "Zatímco jiné ženy v těhotenství prahnou po divných potravinách, moje matka prahla po šampaňském. To je podle mého příčinou skutečnosti, že jsem odjakživa musel nadměrně pít."
V předvečer druhé světové války se rodina vrátila do Anglie a po studiích zoologie vyrazil Durrell v roce 1947 na první expedici. Četné další jej zavedly mimo jiné do Paraguaye, Argentiny, Sierry Leone, Mexika, na Mauricius i Madagaskar. Když mu došly finance, začal na radu bratra Lawrence o svých zážitcích a zkušenostech psát. Úspěch první knihy Přetížená archa (1953) jej povzbudil, proslavil jej pak třeba Opilý prales z roku 1955.
V Československu začaly jeho knihy vycházet koncem 70. let v překladech Zory Wolfové. Úspěch sklidila volné trilogie O mé rodině a jiné zvířeně, Ptáci, zvířata a moji příbuzní a Zahrada bohů, ale třeba i beletrizovaná populárně naučná knížka o práci v zoo Chytněte mi guerézu (1972).
Aby chytaná zvířata nemusel odevzdávat jiným zoologickým zahradám, zřídil si na ostrově Jersey v kanálu La Manche vlastní. Strasti s jejím zakládáním vykreslil v knize Zoo na zámku. O svých dalších výpravách do Austrálie a na Nový Zéland natočil i televizní dokumenty. A psal další knihy, i když to prý byl pro něj "strašný úkol" a dělal to jen kvůli penězům.
"K úspěšnému odchytu zvěře je třeba mít silně vyvinutý smysl pro humor a málo vyvinutý smysl pro nevábné pachy. Čichali jste někdy po ránu k opičí kleci?" líčil Durrell, který své knihy psal ručně za kuchyňským stolem a rukopis opíral o všechno možné včetně misek s ovocem a sklenic s marmeládou.
"Začněte u zvířat a všechno ostatní přijde samo," zněla filozofická poučka spisovatele, jenž zachránil některé druhy před vyhynutím. V mládí však měl i temné stránky, jak prozrazují jeho deníky. Tehdy prý také lovil některá zvířata jen pro potěšení.
O jeho životě a jeho neúnavnosti při záchraně zvířat - jednou prohlásil: "Můj úspěch se podobá pokusu odhrabat Mount Everest pomocí čajové lžičky" - psala i jeho první žena Jacquie Durrellová, se kterou se oženil počátkem padesátých let a která ho na prvních cestách doprovázela, v knize Zvířátka v mé posteli. Soubor výňatků z jeho nejrůznějších knih a průřez jeho životem a prací sestavila v knize To nejlepší z Durrella jeho druhá žena Lee, kterou poznal v roce 1977.
Durrell žil naplno a intenzivně a jeho příchylnost k alkoholu spolu s množstvím tropických nemocí, které za dlouhá léta prodělal, si vyžádaly svou daň. V 69 letech mu museli transplantovat játra. Poté už oficiálně nesměl pít.
Dostavily se komplikace a bylo jasné, že se spisovatel už neuzdraví. Tehdy požádal sestřičky o laskavost: umínil si vypít sklenku šampaňského v jejich společnosti. Rozkoš trvala jen jednu sklenici, zemřel 30. ledna 1995.
