Pokud v takové situaci nejste, možná se do ní dostanete. Až 40 procent dospělých, tedy 2,5 milionu lidí, se v poslední době staralo o své blízké. Tato péče zasahuje do osobního života i pracovního uplatnění a negativně ovlivňuje finanční situaci rodin. Pečující ve své roli často zůstávají osamoceni. Právě jim poskytuje Diakonie ČCE pomoc. Zdarma. „Pečujícími jsou nejčastěji ženy okolo 55 let, které kvůli tomu čelí zhoršenému duševnímu zdraví, špatné finanční situaci, osamělosti, rozpadům vlastního vztahu nebo ztrátě zaměstnání,“ popisuje situaci členka správní rady Diakonie ČCE, která byla u vzniku programu Opora Diakonie.
Co znám z vyprávění nebo starých filmů, péče o své blízké patřila v minulosti mezi běžné „povinnosti“ rodiny. Dnes se z toho dělá málem celospolečenský problém. Jak to vidíte vy?
Celospolečenský problém se z toho nedělá, on to problém je. A obrovský. Dojmy mohou mýlit, pojďme se proto spoléhat na tvrdá data: z průzkumu ministerstva práce a sociálních věcí plyne, že dlouhodobé péči o blízké v domácím prostředí se v posledních pěti letech věnovalo až 2,5 milionu lidí.
Tolik? To je téměř čtvrtina obyvatel Česka…
Je to tak. Největší díl připadá na péči o seniory, dále se blízcí starají o děti nebo dospělé s postižením, dlouhodobě nemocné nebo lidi po úrazu.
Lze upřesnit, co se onou péčí myslí? Například jak je náročná časově?
Těmto takzvaným neformálním pečujícím zabírá průměrně 29 hodin týdně, což jsou tři čtvrtiny úvazku. Třetina pečujících téměř neodpočívá, na dovolenou se dostane jen každý pátý.
Populace stárne, centra seniorů jsou naplněna k prasknutí. Vyhlídky do dalších let zřejmě nejsou příliš optimistické, je to tak?
Ano. S měnící se demografickou situací rychle přibývá těch, kteří potřebují péči, a zároveň ubývá lidí, kteří se o ně mohou starat. Ve věku nad 80 let potřebuje péči každý druhý a do roku 2050 jich bude v populaci dvakrát tolik. Zároveň ale bude dvakrát méně lidí, kteří budou schopni péči zajistit. Průměrná délka života ve zdraví je v Česku 62 let a bohužel se nezvyšuje. V průzkumu také 63 procent pečujících uvedlo, že pečují pouze se zapojením rodiny, bez profesionální pomoci. Negativní aspekty péče nejvíce dopadají na ty, na které péče takzvaně zbyla. Nejčastěji to jsou ženy okolo 55 let, které kvůli tomu čelí zhoršenému duševnímu zdraví, špatné finanční situaci, osamělosti, rozpadům vlastního vztahu nebo ztrátě zaměstnání. Často také musejí volit odchod do předčasného důchodu.
Má máma a teta se takto dlouho staraly o mou babičku. Samozřejmě s láskou a péčí, ale vím, že to pro ně byl obrovský nápor. Fyzický i duševní.
Lidé v začátku péče prožívají šok, paniku, zahlcení, nevědí, čím začít a kde hledat. Jinak potvrzuji: dlouhodobě pečující pak trápí zejména vyčerpání a izolace, chybí jim možnost ulevit si, věnovat se i sám sobě.
Někde jsem v této souvislosti četl názor, že jde tím pádem o výdajovou položku nejen pro ty pečující, ale kvůli jejich vyčerpání i pro stát. Souhlasíte?
Nerada bych o pečujících mluvila jako o výdajové položce. Ve skutečnosti totiž náklady státu svojí neplacenou prací významně šetří. Data z Evropské unie uvádějí, že osmdesát procent veškeré péče poskytují právě neformální pečující a její ekonomická hodnota činí 2,5 procenta hrubého domácího produktu EU. To je více, než kolik jsou veřejné výdaje na zajišťování formální i neformální dlouhodobé péče. Zajistit takovou péči profesionálními, státem dotovanými, službami by bylo nemožné pro nedostatek personálu i financí. Podle údajů Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) přicházejí pečující ročně v průměru o 278 tisíc korun ze své výplaty a v budoucnu to pro ně může znamenat nižší důchod. Finanční podpora pečujících od českého státu je navíc velmi omezená. Zaměstnanec nebo OSVČ má nárok na dlouhodobé ošetřovné pro dobu 90 dní, kdy obdrží 60 procent mzdy, ale příspěvek na péči pobírá jeho blízký, žádná další finanční kompenzace dlouhodobé péče přímo pro pečující v Česku neexistuje. Právně není zakotvena ani ochrana pracovního místa.
S jakým řešením přicházíte? Co nabízí Diakonie?
Diakonie ČCE připravila první komplexní program pomoci neformálním pečujícím v Česku – jmenuje se Opora Diakonie. Jde o průlomový projekt, který může ulehčit v péči o blízké statisícům rodin. Na jeho přípravě jsme pracovali více než rok, tak aby skutečně plnil potřeby těch, kteří pečují o své blízké a přinášel jim úlevu. Pro pečující máme konkrétní řešení: on-line průvodce péčí, ověřenou databázi služeb v okolí, pomoc s úřady, terénní poradkyně i telefonickou poradenskou linku, sdílení zkušeností nebo psychickou podporu – vše zdarma a dostupné po celém Česku.
Jak lidé reagují? Využívají tyto služby?
Během půlročního pilotního provozu se na Oporu Diakonie obrátilo skrze poradenskou linku, terénní poradkyně a webový portál na 50 tisíc pečujících. Nejčastěji jim pomáháme zorientovat se v džungli českého sociálního systému – na jaké příspěvky a dávky mohou mít nárok a jak o ně požádat a jaké služby by jim mohli odlehčit. Často také řešíme téma sladění péče a pracovních povinností nebo doporučujeme pomůcky a praktické úpravy domácnosti, které chrání zdraví pečujícího i jeho blízkého.
Jak projekt vůbec vznikl?
Nový program na podporu neformálních pečujících navazuje v Diakonii na dvanáctileté fungování projektu Pečuj doma. Ten byl stejně tak zaměřen na podporu neformálně pečujících a sbíral zkušenosti v menším měřítku. Na jaře roku 2024 jsme se rozhodli reflektovat měnící se demografickou situaci, kdy neformálních pečujících bude v následujících letech dále znatelně přibývat, a poskytnout jim komplexní a vždy informačně aktuální servis, který jim pomůže náročnou životní roli zvládnout.
V čem je tedy nový?
Od počátku jsme program připravovali s pečujícími a reagovali na jejich potřeby. Ke spolupráci na vývoji jsme přizvali inovační studio Q Designers a do procesu vtáhli řadu pečujících, profesionálů z oboru i lidí, kteří péči potřebují. Po detailním zmapování potřeb pečujících jsme začali stavět program s celorepublikovou působností. Spolupráce s inovačním studiem a designování nového programu na základě dat a zároveň i hloubkových rozhovorů s pečujícími je v Česku v prostředí sociálních služeb unikátní postup. Neformálním pečujícím díky tomu program Opora Diakonie přináší služby největší komplexity v Česku.
Diakonie nabízí těmto pečujícím pomoc zdarma. Co pro to ale musejí udělat?
Na webových stránkách Oporadiakonie.cz najdou pečující rychlou a spolehlivou pomoc. V on-line databázi rychle zjistí, jaké služby jsou v jejich blízkosti, kde mohou získat speciální vybavení do bytu, které jim ulehčí péči o blízkého, kde mohou získat kompenzační pomůcky i o jaké příspěvky mohou žádat. Na webu je také průvodce péčí, což je krátký dotazník, který pečujícího provede jeho konkrétní situací a doporučí řešení na míru. Díky průvodci se zkrátí doba potřebná na hledání informací na internetu z desítek hodin na deset minut. Pečující se mohou také ve všední dny od 9 do 17 hodin obrátit na bezplatnou poradenskou linku 800 915 915.
Zmínila jste i možnost pomoci od terénního pracovníka. Jak to funguje?
Zorientovat se v systému sociálních a zdravotních služeb a různých příspěvků a dávek je pro pečující velmi složité. Lidé se často stanou pečujícími náhle, například když se jejich blízký vrací z nemocnice a propustí ho do domácího ošetřování bez poučení a pomůcek. Poradkyně pro pečující může pomoci hned na začátku vše nastavit tak, aby se péče doma dala zvládnout dlouhodobě a předcházelo se zhoršení zdraví pečujícího i jeho blízkého, konfliktům v rodině nebo finančním problémům. Doporučí vhodné terénní služby, úpravy domácnosti nebo užitečné pomůcky. Poradí, jak péči sdílet v rodině, jak polohovat nebo provádět hygienu. Díky tomu, že za pečujícím může přijet domů, není potřeba řešit, kdo mezitím obstará péči, a zároveň může poskytnout spoustu praktických tipů přímo na míru podmínkám v domácnosti. Terénní služby poradkyní péče Opory Diakonie jsou v tuto chvíli dostupné v devíti městech a jejich okolí, konkrétně to jsou Brno, Litvínov, Most, Písek, Plzeň, Tábor, Valašské Meziříčí, Vsetín a Vrchlabí. V plánu je poskytovat terénní konzultace celorepublikově.
Jak se lze stát terénním pracovníkem? Stačí být dobrovolník, nebo potřebuji určitou kvalifikaci?
Poradenství pečujícím v domácnostech může poskytovat jen sociální pracovník s odpovídající kvalifikací. Dobrovolníci se ale mohou zapojit do běžné sousedské výpomoci – dovézt nákup, vyvenčit pejska nebo si přijít se seniorem zahrát karty, aby si pečující mohl chvilku odpočinout. Vítáme také pomoc expertních dobrovolníků například s právním nebo psychologickým poradenstvím, mediací nebo volnočasovými aktivitami pro pečující.
Mezi pečujícími jste si udělali průzkum. Co z něj vyplynulo?
Odpovědi přibližně 400 pečujících v on-line dotazníku odhalily, že 62 procent pečujících je na péči samo, protože nemají, s kým by ji v rodině sdíleli, nebo nevědí, jak příbuzné do péče zapojit. Pětina pečujících hodnotí svoji finanční situaci z důvodu pečování jako velmi náročnou a 35 procent z nich se obává jejího zhoršení. Přibližně osmnáct procent pečujících zároveň nesouhlasí s výší příspěvku na péči, který byl jejich blízkému přidělen. Jednou z nejčastěji hledaných informací na webu tak je, jak se proti rozhodnutí o příspěvku na péči odvolat. Stále je tady také skupina lidí, kteří o příspěvku na péči vůbec nevědí.
Mohou pečující podpořit zaměstnavatelé?
Skloubení práce a péče je velké téma. Zaměstnanci jsou často příslušníci takzvané sendvičové generace, kdy se starají o nezaopatřené děti a zároveň stárnoucí rodiče. Často potřebují snížit úvazek, flexibilní pracovní dobu nebo možnost práce na dálku. Pokud je potřeba kvůli pečování práci opustit, návrat bývá podobně obtížný jako po rodičovské dovolené. Podpora pečujících se tak stává součástí moderní firemní kultury. Proto program Opora Diakonie zahrnuje i nabídku pro firmy, které jeho prostřednictvím mohou cíleně podpořit své pečující zaměstnance. Odpovědní zaměstnavatelé tak sníží riziko vyhoření zaměstnanců, posílí jejich loajalitu a udrží si jejich know-how. Důležitou součástí nabídky pro firmy je individuální poradenství pro zaměstnance. To jim pomáhá zvládnout náročné životní situace bez ohrožení jejich pracovního výkonu. Navíc firmám přinese přehled o potřebách svých zaměstnanců a konkrétní doporučení, jak cíleně udržet balanc mezi pracovním a osobním vytížením.
Prosincové číslo 1/2026 časopisu INTERVIEW si můžete zakoupit v elektronické verzi na digiport.cz
