"Chci své peníze zpátky!", "Dáma se neotáčí“ nebo "Slovo porážka neznám" - to jsou některé výroky bývalé britské konzervativní premiérky Margaret Thatcherové. První žena v čele britského kabinetu, v jehož čele byla přes 11 let (1979-1990), si svou rozhodností a neústupností vysloužila přezdívku Železná lady. Její neoliberální ekonomická opatření, později známá jako "thatcherismus", měly (a mají) řadu zastánců, ale i vášnivých odpůrců.
Neochvějná žena čelila v politické kariéře odborům, atentátům i vojenské invazi, nikdy ale neustoupila. A jako jedna z prvních přišla také už v roce 2000 s tvrdou kritikou ruského prezidenta Vladimira Putina. Thatcherová, která se narodila před 100 lety, 13. října 1925, dokázala svou zemi vrátit mezi politické i ekonomické velmoci a tvrdým postojem vůči komunistickým režimům přispěla i k pádu železné opony.
Hodnocení Margaret Thatcherové historiky se liší. Zatímco třeba konzervativně orientovaní spisovatelé jako Paul Johnson v ní vidí hrdinku a zachránkyni, levicově orientovaní spisovatelé, jako kupříkladu Petr Morgan jí nemůžou přijít na jméno. Ve většině historických žebříčků i veřejném mínění o britských premiérech je nicméně Thatcherová vnímána většinou příznivě.
Máloco svědčí o jejím významu více než to, že ještě v roce 2023, tedy deset let po její smrti, zahýbal jeden její projev významně celosvětovým míněním a na sociálních sítích ho šířily miliony lidí. Reportér italského listu Il Foglio Luciane Capone vystavil začátkem toho roku na sociálních sítích video s veřejným vystoupením Thatcherové v září 2000 v Jacksonu v americkém státě Mississippi. Thatcherová v něm tvrdě zkritizovala tehdejšího nového ruského vůdce Vladimira Putina, jenž se funkce prezidenta Ruska poprvé ujal v květnu 2000.
"Budete-li se jen snažit být oblíbený, budete vždy ochoten ke kompromisům o čemkoli a nedosáhnete ničeho," řekla jednou Thatcherová, nejdéle sloužící britská premiérka 20. století a předsedkyně Konzervativní strany z let 1975-1990. Svou stranu přivedla třikrát k volebnímu vítězství, nakonec to ale byli její vlastní poslanci, kteří ji v listopadu 1990 donutili opustit Downing Street číslo 10.
Jednou z příčin tehdejší vnitrostranické rebelie vůči ní byl i její euroskepticismus, mimo jiné její odpor vůči jednotné evropské měně. Rok po Thatcherové rezignaci přijala EU maastrichtskou smlouvu, v níž si Británie stejně vymohla výjimku, že společnou měnu přijmout nemusí. Díky Thatcherová měla Británie od roku 1984 slevu z odvodů do unijního rozpočtu, s níž se váže i proslulý výrok britské premiérky "Chci své peníze zpátky!" Británie vystoupila z EU po 47 letech ke konci ledna 2020.
Thatcherová se narodila jako Margaret Hilda Robertsová 13. října 1925 v malém východoanglickém městě Grantham v hrabství Lincoln do rodiny obchodníka, který se angažoval i v komunální politice. Významný vliv na její pozdější názorové ukotvení měl její otec, jemuž už v deseti letech pomáhala při místních volbách. Současně už jako dítě cítila, že se chce politice věnovat také. Vystudovala chemii na Oxfordské univerzitě (krátce pracovala jako výzkumný chemik) a později práva a již na univerzitě vyhrála své první volby a stala se předsedkyní studentské konzervativní asociace.
Po válce se v roce 1951 provdala za Denise Thatchera, který se vrátil z bojů, a v roce 1953 se jim narodila dvojčata Mark a Carol. Pro Thatcherovou představovalo rodičovství i politickou výzvu, protože spousta britských konzervativců, k nimž se sama řadila, zastávala názor, že žena s malými dětmi by politickou kariéru dělat neměla. Ctižádostivá politička z Granthamu ale byla jiného názoru, takže se nakonec v říjnu 1959 stala poslankyní.
Její nástup do parlamentu byl podobně výrazný jako její pozdější vystupování ve funkci premiérky. Pozornost si získala hned svým prvním projevem, v němž se důsledně zasazovala o právo veřejnosti vědět, co dělají její volení zástupci. "Veřejné informování je největší a nejúčinnější ochranou proti jakékoli svévolné akci a stimuluje zájem místních obyvatel o místní samosprávu," uvedla mimo jiné v tomto projevu.
Další mezník přišel v roce 1970, kdy se v nové vládě Edwarda Heatha stala ministryní školství a vědy. Funkce se ujala podle svého zvyku s nemalou razantností: hned v prvním roce zrušila bezplatné dodávání mléka do škol dětem do 11 let a dostala svou první nelichotivou přezdívku "zlodějka mléka". Tehdy jí to údajně ještě hodně trápilo, přesto neustoupila.
Projevilo se to velice záhy, když v Británii ještě v první polovině 70. let vypukla první vlna hornických stávek. Premiér tomuto nátlaku podlehl a ostře změnil vládní politický kurz, což mu Thatcherová vyčítala. A měla pravdu, protože vládu to nezachránilo; v únoru 1974 utrpěla ve volbách výraznou porážku. Pro političku to bylo zásadní poučení do budoucna.
"Margaret Thatcherová byla přímým svědkem toho, když v letech 1972 a 1974 způsobily tehdejší hornické stávky výpadky proudu, protože uhelné elektrárny zůstaly bez paliva. Tehdejším vládám to podrazilo nohy a přispělo to k jejich svržení. Byla odhodlaná jakoukoli bitvu s horníky vyhrát," uvedla později u příležitosti další vlny hornických stávek v první polovině 80. let BBC.
Po prohraných volbách pronesla Thatcherová svou další slavnou řeč, v níž zaznělo: "Otáčejte se, když chcete. Dáma se neotáčí." Druhou větu si později zvolil spisovatel Charles Moore do titulu své biografie britské premiérky, kterou nazval Margaret Thatcherová: Dáma se neotáčí. Do čela Konzervativní strany pak byla zvolena v únoru 1975.
Na přelomu let 1978 a 1979 došlo k tolika stávkám, že podpora vládních labouristů zkolabovala. Noviny toto období pojmenovaly jako britskou zimu nespokojenosti. Na jaře 1979 následovaly předčasné volby, které konzervativci snadno vyhráli. Den po volbách, 4. května 1979, se Thatcherová stala novou britskou premiérkou.
Když se ujímala funkce předsedkyně vlády, přezdívalo se Británii "nemocný Evropan". Země se potýkala s 18procentní inflací, hospodářskou politiku diktovaly odbory, veřejný sektor kolaboval a státní podniky nefungovaly. Thatcherová přišla s radikálními kroky - zrušila desítky státních úřadů a poradních sborů, osekala veřejné výdaje (včetně například výdajů do školství), snížila daně z příjmu, zdvojnásobila daň z obratu a spustila privatizaci a deregulaci. A podobnou tvrdošíjnost projevila i na mezinárodní scéně.
Její reformy však nenesly okamžité ovoce (mimo jiné nezaměstnanost v prvních třech letech její vlády razantně stoupla), ale k volebnímu vítězství na jaře 1983 jí pomohla válka o Falklandy.
"Musíme získat Falklandské ostrovy zpět pro Británii a pro lidi, kteří tam žijí a jsou britského původu," pronesla a přidala další výrok, který vstoupil do dějin: "Porážka? Takové slovo neznám." Tento více než dvouměsíční ozbrojený konflikt o souostroví v jižním Atlantiku na jaře 1982 se stal největším nasazením britského válečného námořnictva od druhé světové války a přinesl i pád vojenského režimu v Argentině.
Přežila pokus o atentát ze strany Prozatímní IRA při bombovém útoku na hotel v Brightonu v roce 1984 a dosáhla politického vítězství nad Národní unií horníků během hornické stávky v letech 1984–1985. Stávka horníků proti propouštění tehdy trvala 11 měsíců (stávkovalo přes 140.000 horníků), premiérka však neustoupila. Odboráři svůj zápas prohráli a do té doby značná společenská síla odborů v Británii se poté podstatně zmenšila.
V roce 1986 dohlížela na deregulaci britských finančních trhů a o rok později byla znovu zvolena do třetího funkčního období s dalším drtivým vítězstvím. Její podpora velmi nepopulární komunitní daně a její stále euroskeptičtější názory ale nesdíleli někteří členové její vlády. V listopadu 1990, rok po pádu komunistického bloku, proti němuž se vždy ostře vymezovala, rezignovala na funkci premiérky a předsedkyně strany a nahradil ji John Major, její ministr financí. Její hlas byl ale slyšet i nadále, neochvějně tehdy třeba podporovala mezinárodní vojenskou intervenci proti irácké armádě okupující Kuvajt.
V roce 1992 byla povýšena do šlechtického stavu a získala titul čestné baronky z Kestevenu; dekretem královny Alžběty se stala doživotním peerem Sněmovny lordů. V červnu 1995 převzala z rukou královny Podvazkový řád a stala se tak po vévodkyni z Norfolku druhou ženou mimo okruh královské rodiny, jíž se nejvyššího britského rytířského vyznamenání dostalo.
Thatcherová, která zemřela 8. dubna 2013 ve věku 87 let na mrtvici v londýnském hotelu Ritz, několikrát navštívila ČR, poprvé oficiálně v září 1990, kdy se stala prvním britským ministerským předsedou, který do Československa od jeho vzniku zavítal. Při návštěvě Prahy v listopadu 1999 převzala za své mimořádné zásluhy o svržení komunismu v Evropě Řád Bílého lva.
